Článek
Stolování
O vánočních a silvestrovských oslavách navštěvujeme příbuzné, přátele, různé oslavy a hostiny, a tak dbejme na pár pravidel a postřehů, které by mohly toto hodování nevidomému usnadnit a potěšit jej.
Vítané je pro zrakově znevýhodněného, když ví, co se před ním na talíři nachází. Ocení tedy popis pokrmu, příp. doplněný o vojenský navigační systém dle hodinových ručiček– tedy brambory na dvanácté, maso na šestce, zelenina na trojce. Také můžeme upozornit na to, že šálek s kávou se nachází po tvé pravé ruce, před tebou je dezertní talířek s kouskem dortu, který stojí špičkou k tobě. Není pak nutné zkoumat obsah talíře nenápadně hmatem a příborem, a hned se můžeme pustit do konzumace.
Co se týká bezbřehé nabídky jídla v rámci švédských stolů, tak zde je samostatnost někoho, kdo na to nevidí, vyloučena. Není možné veškeré jídlo osahávat a zjišťovat, co se na mísách nachází. Osobně oceňuji, když mě doprovod vezme na „prohlídku“. Projdeme si nabídku, zde je hodně důležitý popis všeho, co doprovod vidí. Ať se pak nestane, že se vás spolustolovníci zeptají, zda jsem měla tu dobrou kaši, co tam je? Já bych si ji i dala, kdyby mi o ní někdo řekl… Taky se mi stalo, že mi to doprovod nehlásil, neboť si myslel, že bych to nejedla… Posléze můžete svého svěřence usadit a postupně snášet pokrmy na stůl. Také může zrakově postižený asistovat při nošení jídla, zvládne-li to. Tento proces je pak čistě v interakci spolupracující dvojice.
Na rodinných oslavách také bývá všelijaké jídlo na stole, mezi ním stojí sklenky s pitím, různé krekry, brambůrky a další pamlsky. Opět je stěžejní prezentovat celou nabídku tak, aby si mohl nevidomý vybrat. Není asi úplně komfortní říkat stále: podej mi jednu chuťovku, za minutu – podej mi ještě…Je lepší, dle mého názoru, nandat na talíř zrakově postiženému od každého z nabídky, ať si konzumuje, co chce, a má tak přehled o jídle na svém talíři a nemusí se stresovat tím, že musí stále někoho upomínat, a vlastně neví, co ještě by si měl k jídlu přát či vyžádat. Stále nezapomínejte popisovat vše, co se na tabuli před vámi nachází. I když jste např. sami s někým, kdo nevidí, a připravíte občerstvení, je perfektní, když popíšete polohu hrnku s kávou a část dortu, ale když neřeknete, že po levé straně stojí ještě sklenička s vodou a vedle ní miska s brambůrky, pak nevidomý opravdu neví, že tato nabídka tam je.
Pevné místo
Během Vánoc může do domácnosti zrakově postiženého přibýt mnoho nových předmětů, ať různé dárky, ale i dekorace, které tam běžně přes rok nebývají. Postavíme stromek, ustavíme různé dekorativní předměty, rozsvěcujeme adventní věnec… Je třeba tedy počítat, že na místech, která jsou obvykle prázdná či na nich jsou jiné věci, teď spočívají ozdůbky. Proto si myslím, že je důležité dbát na to, že pro někoho, kdo nevidí, je stěžejní dodržovat pravidlo daného místa u jeho věcí.
Člověk, který nevidí, preferuje ve svých věcech pořádek. Není to pořádek ve smyslu toho, že by oblečení muselo být seřazené ve skříni v komíncích, že by hrnce musely stát jako vojáci v řadě podle velikosti či snad že se nesmí nikde nacházet ani zrnko prachu. Tento pořádek má charakter systému, který vyhovuje zrakově postiženému. Jeho věci mají přesně takové místo, které mají mít. A je úplně jedno, že to místo nezapadá do představy někoho dalšího. Když nevidíte a zanecháte sluchátka vlevo od rychlovarné konvice, tak chcete, aby tam byla, až je budete potřebovat. Uvedla jsem záměrně tento nepraktický příklad, jelikož asi málokdo nechává sluchátka odložená vedle konvice. Tudíž se stává, že ten, kdo s vámi bydlí v domácnosti či přijde na návštěvu (většinou matka), má tendenci nepřirozeně odložené věci odnášet na nějaká praktičtější místa, např. k monitoru počítače, který je navíc v jiné místnosti. Ano, jistě, logiku to má, a i to vypadá více upraveně a uklizeně. Ovšem nikoli ve světě člověka se zrakovým hendikepem. A tak jsem velmi rozladěná, když ráno hledám kartáč na vlasy, který má své dané místo. To, že ho manžel s dcerou položili na skříňku v rámci koupelny, je jedno, protože pro mě, když nevidím, je to tak velký prostor, že stejně musím zavolat a optat se, zda neví, kde ten kartáč je. Když se spoléháte, že tam ta věc je a ona není, pak vám to naruší plány a postupy toho, co děláte, když věc, co potřebujete, chybí. Tyto příklady jsou maličkosti, ale může se to týkat důležitějších věcí jako jsou peníze či klíče.
Popis
Všichni rozbalují dárky, vykřikují: „Jé, to je krásné, děkuji, ukaž mi to taky, to jsem si přála…“ A nevidomý sedí a neví, o čem se hovoří a co kdo dostal. Já se stále ptám, co je to, půjčte mi to taky do ruky. Můj manžel občas obchází příbuzné v místnosti a půjčuje si jejich předměty, aby mi je donesl k osahání. I při rozbalování dárků samotným nevidomým je vítané mu napovědět. Já preferuji, když mi u rozbalování okolí napoví, že je to např. sada krémů na ruce či je to náramek na ruku. Není totiž příjemné, když rozbalujete, hmatáte, ale nevíte, a všichni sedí a čekají, jak se budete radovat, ale vy nevíte, co to je…
Proto apeluji na všechny své blízké, aby se sami od sebe snažili mi popisovat věci, na které reagují, které vidí, abych také měla představu o světě. Vím, že to pro vidícího není lehká ani přirozená věc, ale oceňuji snahu. Potěšil mě manžel mé kamarádky, když mi společně gratulovali k narozeninám, že za gratulací připojil hned popis květiny, kterou mi dával. Já mohla pouze vidět, že je žlutá, ale hned jsem věděla, že jsou tam růže a frézie, což bylo velmi milé.
Podobné je to u lidí, kteří mají zbytky zraku, jsou třeba slabozrací, a tak si okolí myslí, že přece vidí docela dobře, a tak popis situací a předmětů nepotřebují. Já také dříve měla pocit, že to, jak vidím, stačí, ale opravdu nestačilo. Do dálky jsem viděla vždy mizerně, resp. neviděla. Tak tvary staveb, jejich architektura, velikost, barvy, to mi zůstalo vždy utajeno. A proto, i když se vám zdá, že člověk, co má zrakový hendikep, vidí dostatečně, nebojte se připojit popis svého vizuálního vnímání, ať slabozrakému rozšíříte jeho obzory a informace o daném objektu či věci.
AI pomocníci
Čas Vánoc a nového roku je čas péefek. Lidé pošlou obrázek s textem, ale už nepřipojí ani slovo, co se tam píše. Já tedy raději preferuji textová přání. V dnešní době však máme pomocníky na bázi umělé inteligence ve formě různých aplikací, které nám s tímto pomohou, a docela obstojně popíší obsah obrázku. Jmenujme např. aplikace Seeing AI, Envision či Be My Eyes. S textem na obrázku pomohou OCR aplikace např. VD Scan, OneStepReaderMulti či Seeing Assistant Home.
A protože čas Vánoc je také čas pohádkový, pak nevidomí velmi oceňují, když je v rámci televizní produkce obsažen i audiopopis. Audiopopis umožňuje tedy zrakově hendikepovaným lépe pochopit děj filmu, resp. jeho vizuální složku, která není vyjádřena zvukem či se jím špatně definuje. Je třeba se držet objektivního popisu děje nikoli interpretací komentátora.
Všem přeji příjemné prožití svátků vánočních, hodně radosti a štěstí v těchto časech, ale také vzájemnou toleranci a pochopení. Mějte pohodově strávené chvíle u dobrého jídla či tradičních pohádek s těmi, s kterými je vám dobře.
