Článek
Studium
Často ve svých textech zmiňuji svá středoškolská a vysokoškolská studia, která jsem měla ztížena velmi náhlou ztrátou zraku kvůli prodělané autonehodě, a tak jsem musela přijmout výzvu a pracovat s aktuálními podmínkami. V tu dobu jsem neměla k dispozici adekvátní pomůcky, které by mi mohly alespoň částečně kompenzovat ztrátu zraku. I tak bylo nutné pracovat s tím, co jsem měla k dispozici bez ohledu na to, zda jsem zrakově hendikepovaná či zdravá. O žádných úlevách při studiu nemohla být řeč.
Rovné podmínky
V dnešní době se setkávám s tím, že někteří postižení vyžadují na základě svého hendikepu úlevy na úkor druhých. Když jsem dělala přijímací řízení na gymnázium, bylo mi zpřístupněno tak, aby mi jeho podoba vyhovovala – velký tištěný text a dostatečný čas na vypracování zadání, k dispozici jsem měla mně vyhovující psací potřeby, dostatek světla, optické pomůcky na práci s textem a seděla jsem v první lavici. Díky těmto podmínkám jsem prokázala, že mám dostatečnou úroveň znalostí k přijetí na tuto vzdělávací instituci.
Za celou dobu studia jsem nebyla zproštěná od žádných povinností z důvodu mého zrakového hendikepu. Dobře, tělesnou výchovu jsem neabsolvovala – míčové hry, jízdu na kole či tenis mi opravdu nikdo nedokázal zpřístupnit.
V rámci každého předmětu jsem byla domluvena s vyučujícími, jak mi bude látka předkládána, bude-li třeba pracovat s tištěným textem. Většinou jsem měla k dispozici zvětšený černotisk, optickou pomůcku, dostatek času či přiměřené osvětlení.
Pomůcky a vzdělání
Zrakově postižení mají k dispozici velkou škálu různých pomůcek, se kterými mohou v rámci studia i každodenního života pracovat. Aby tak student mohl činit, je však třeba, aby své pomůcky uměl efektivně ovládat a využívat je na maximální úrovni. Ti, kteří absolvovali speciální školu pro zrakově postižené, zpravidla ovládají i Braillovo bodové písmo. Sama jsem se bodopisu učila, neboť moje oční vada byla progresivní, a tak se předpokládalo, že znalost písma by se mi mohla v budoucnu hodit. Prozřetelnost byla na místě, opravdu jsem písmo později při studiu využila. Určitě nevyužívám braillský řádek denně, preferuji hlasový výstup, ale vím, že když bych potřebovala studovat cizí jazyk, detailně analyzovat text, že mám nástroj, jak toto pohodlně činit.
Díky bodopisu člověk neztrácí grafický kontakt s textem. Lze tedy využít tištěnou podobu Braillova písma či číst toto písmo přes tzv. braillský řádek.
Myslím si, že každý jedinec má nějaké omezení, se kterým se učí pracovat a fungovat ve svém životě. Vyžaduje se však od nás velké úsilí a někdy i sebezapření. Učení se nových věcí je běh na dlouhou trať, děláme chyby, stávají se nám přešlapy a absolvujeme i spoustu pádů během tohoto procesu. Pokud ale člověk chce v rámci nějakého procesu zaznamenat posun a úspěch, je třeba na sobě neustále pracovat a trpělivě se posouvat od jednoho kroku k dalšímu, což vyžaduje nejednou vyjití z naší komfortní zóny. Proto naše omezení občas svádí k tomu žádat nějaké úlevy a odpustky od našeho okolí. Nejsem zastánce jakéhokoli zvýhodňování a preferování stran toho, že má člověk zrakový hendikep.
Podpůrná centra a organizace
V současné době existují různé organizace, které pracují se zrakově postiženými, ať v rámci rehabilitace zraku, sociální rehabilitace, výuky práce s asistivními technologiemi, poradenství či psychologie. V těchto organizacích lze získat potřebné informace, které mohou člověku se zrakovým postižením pomoci, ať při výběru, získávání či práce s pomůckou, ale i další informace stran vzdělávání a možnosti poskytování pomoci studentům se speciálními vzdělávacími potřebami.
Důležitým prvkem v procesu vzdělávání je tedy vědět, jak je možné si nechat upravit prostředí, studijní materiály či jakým způsobem se dále vzdělávat tak, aby studium bylo efektivní a přístupné pro daný hendikep. Za mě by tedy nemělo být cílem aspirovat o nějaké úlevy, ale spíše o co největší kvalitu zpřístupnění studia lidem bez zrakové kontroly.
V rámci inkluzivního vzdělávání jsou dnes k dispozici asistenti pedagoga, kteří by však neměli přebírat myšlení, povinnosti a iniciativu za daného jedince. Člověk sám za sebe by měl být schopen vlastního kritického myšlení a uvažování, samostatné práce a rozhodování. Role asistenta je podle mě podpůrná – pomůže s doprovodem, zajistí pomoc s převodem textů do digitální podoby, opíše texty z tabule… Tím, že jsem byla v integraci, a navíc taková opatření, která by zpřístupňovala studium, ještě nebyla k dispozici, jsem asistenta neměla. Zpětně jsem za to ráda, jelikož si myslím, že neustálá přítomnost asistenta odtrhuje jedince od kolektivu v rámci třídy, protože možnost socializace v rámci intaktního kolektivu považuji taktéž za velmi důležitou.
Nebudu tvrdit, že průběžné obíhání pedagogů, vysvětlování mých indispozic a mých potřeb, bylo vždy snadné a že všichni byli vstřícní a chápající, právě naopak, ale všechny tyto zkušenosti mi v konečném důsledku přinesly nadhled, větší sílu a odhodlání na sobě pracovat a nevzdávat se po prvním neúspěchu.
Nicméně určitě asistent pedagoga je vítanou a žádoucí pomocí pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, jelikož jsme každý individuality a máme jiné potřeby a možnosti. Ale i tak stále zastávám názor, že je lepší pracovat na svých nedostatcích, na zdokonalování sebe sama – svých schopností, dovedností a umu spíše než hledat úlevy a triky, jak záležitosti, které jsou pro nás obtížené a náročné, obejít.
Sama jsem nikdy neusilovala o úlevu či snadnější podmínky, snažila jsem se pracovat na tom, abych získala rovné podmínky, abych nebyla zvýhodněná, a tak kolegové neměli pocit, že jsou diskriminováni. To, co jsem v tomto textu popsala, je můj pohled na život se zrakovým postižením, moje zkušenosti a vhled díky tomu, co jsem prožila a zkusila. Rozhodně se můj názor nemusí ztotožňovat s názorem jiných zrakově postižených, a tak je to v pořádku. Obecně ale platí, budete-li chtít znát názor na nějakou problematiku stran života s postižením, zeptejte se více respondentů a z jejich odpovědí si posléze udělejte závěr.
