Článek
1. Životní příběh prakticky nevidomé ženy
Jmenuji se Linda a můj ročník narození je 1981. Narodila jsem se s vážným zrakovým handicapem. Od mala jsem nosila velmi silné brýle. Jako dítě jsem nevnímala strasti, které by mohly se zrakovým postižením souviset. Ještě na základní škole byl můj slabozraký stav ve stabilizovaném stavu. Navštěvovala jsem speciální základní školu v Plzni, a to pro žáky se zrakovým postižením. Na tuto školu vzpomínám velmi ráda, jelikož jsem se tam po celou dobu studia cítila spokojeně a šťastně. Čtyři měsíce před maturitou mě na přechodu pro chodce při přecházení na zelenou srazil mladý řidič ve svém nablýskaném Land Roveru - vím to jen z vyprávění, na nehodu a celý týden po ní si dodnes nevzpomínám, stalo se to roku 2001. Krom přeraženého svalu v ruce a polámaných žeber jsem měla velmi silný otřes a kontuzi mozku. Lékaři nevěděli, zda mě budou operovat, či zda si tělo se sraženinou v hlavě poradí… A naštěstí poradilo. Přišla jsem sice o čich a chuť, ale stále mi to skvěle myslelo a to byla výhra. Největší daň za nehodu se měla teprve dostavit…
2. Oslovení zrakově postiženého
Určitě nemějte ostych zrakově postiženého kontaktovat. Každý z nás bude jistě rád za pozdrav či připomenutí se. Dobré je, když k člověku přistoupíte a nevíte, zda vás alespoň trochu vidí, dotknout se ho jemně na rameni či paži, a pozdravit ho. Prosté – ahoj – však stačit nebude. Jelikož pokud jste se delší dobu neviděli, tak vás zrakově postižený po hlase nepozná. Doplňte své celé jméno a podle vzoru Brigitte Jones doplňte více informací. Bude to vypadat asi takto: Ahoj, jsem Adéla Šťastná, hrávali jsme spolu vybíjenou v devadesátkách. Pak již uvidíte, jak se bude hovor vyvíjet. Ano, může se zdát, že zrakově postižený nebude vědět, že si vás nebude pamatovat, ale na tom přece není nic zlého. Tak můžete dále příběh rozvíjet, a třeba nakonec společně pěkně popovídáte a zavzpomínáte na staré časy.
3. Doprovod zrakově postiženého není jeho mluvčí
Ať víte nebo nevíte, v jakém vztahu je člověk se zrakovým postižením s tím, s kterým přišel, vždy mluvte směrem ke člověku se zrakovým postižením. Je-li to na úřadě, ve zdravotnictví, v zaměstnání, máte vždy po ruce nějaké jeho údaje, a tak, pokud to jde, oslovte zrakově postiženého jménem. Pokud jej neznáte, jemně se dotkněte ruky, řekněte, že budete nyní sdělovat informace. V rámci hovoru zkuste občas jméno vložit znova, aby zrakově postižený věděl, že je mluveno stále k němu. Pokud chcete kontaktovat doprovod s žádostí o pomoc, obraťte se na něj a zeptejte se, zda pomůže paní Novákové s vyplněním žádosti, či usaďte paní na toto místo. Určitě se vyhýbejte mluvení o někom ve třetí osobě, navíc v jeho přítomnosti. I když nemáte se zrakově postiženým oční kontakt, mluvte na něj přímo, dívejte se do obličeje. Zrakově postižený pozná, zda sedíte zády či se soustředíte na jinou věc než na promluvu s ním.
4. Deset věcí, kterými zrakově postiženého NEpotěšíte
1. Má-li zrakově postižený vodicího psa, tak určitě nechce, abyste ho tajně krmili čímkoli.
2. Nikterak netahejte, nestrkejte, ani nesahejte na bílou hůl zrakově postiženého.
3. Nelekejte zrakově postiženého
4. Nezkoušejte, zda si vás pamatuje
5. Neukazujte
6. Samá voda
7. Nevyžádané otázky
8. Nekomunikujte ve třetí osobě
9. Natažená ruka nestačí
10. Nešetřete informacemi
5. Vodicí pes a prostorová orientace
Vodicí pes by měl být přidělen tomu, kdo již absolvoval kurz prostorové orientace, zvládá techniky bílé hole, umí se orientovat na trasách, které pravidelně chodí, ale také si umí poradit, když se vyskytne náhlá situace. Sám psovod pak dává pokyny psovi, který je plní. Takže, pokud člověk nezná svoji trasu, pak ani pes ji znát nebude. Sama za sebe tedy doporučuji, aby člověk nejprve zvládl chodit samostatně, používat hůl, cítil se jistý sám svým pohybem, orientací a povědomím o daném prostoru, a pak až uvažoval o pořízení si vodicího psa. Pes sám od sebe není tím, kdo vyřeší znalost tras a váš samostatný pohyb.
6. Vodicí pes: S láskou i slzami
Když jsem si byla jistá svou samostatnou chůzí, rozhodla jsem si pořídit parťáka na cesty i do života – vodicího psa. Byl to zlatý retrívr jménem Priscilla neboli Cilka. Strávily jsme společně 12 let. Díky ní jsem se cítila v exteriéru jistější a samostatnější. Měla jsem pocit, že i v nepřehledné situaci nejsem sama, že mám podporu a přítele, s kterým vše zvládneme. Ačkoli rozhodnutí a postup byl vždy na mně, i tak byla Cilka můj ochránce, přítel a společník po celý náš společný čas.
7. Zkušenosti s komunikací se zrakově postiženým
Právě častým zlozvykem lidí, kteří se při své práci setkají s člověkem se zrakovým postižením, ať jsou to lékaři, úředníci či jiní pracovníci ve službách, je, že je-li chvíle ticha, tak pokládají nadbytečné otázky stylu: a vy nevidíte nic? Jak se vám to stalo? To máte od narození? Ještě někdo to má v rodině? Tyto otázky nejsou vůbec vhodné, proč bych na ně měla odpovídat, když jdu na vyšetření srdce. Ptá se onen lékař každého pacienta na jeho intimní záležitosti? Nebo je člověk s bílou holí opravdu takovým exotem? Pokud nemáte tedy souhlas s tím, že budete rozebírat osobní záležitosti zrakově postiženého, tak se těmto otázkám vyhněte, někdy mohou být opravdu citlivé a osobní.
8. Doprovázení zrakově postiženého
Doporučila bych těm, kdo průvodce dělají, aby dostatečně vyhodnotili svoje možnosti, možnosti toho, koho doprovázejí. Někdy za ten stres dobytí cíle nestojí. Zrakově postižený by pak měl důvěřovat tomu, kdo ho vede a tvrdohlavě netrvat na tom, že tam chce taky jít, když jdou všichni.
Občas, jak jsem psala, se tyto situace předpovědět nedají, ani naplánovat. Pak je třeba se soustředit na postup, pomalu a obezřetně. Není třeba spěchat, dobré si dělat pauzy, mobilizovat síly, jak fyzické, tak psychické. Jelikož dávka soustředění, která je třeba, je dosti vyčerpávající. Pokud víme, že nás čeká terén náročnějšího charakteru, pak bych volila za průvodce někoho, s kým se vzájemně známe, důvěřujeme si, ale také někoho, kdo má jistou dávku zkušeností s pohybem zrakově postižené osoby.
9. Jedenáctka mýtů o lidech se zrakovým postižením
1. Nevidomí jsou ti, co vidí pouze tmu.
2. Když člověk nosí brýle, pak je jeho zrak kompenzovaný.
3. Bílou hůl nosí pouze ti, co nic nevidí.
4. Rodičovství.
5. Zrakově postižení nevyužívají sociální sítě.
6. Často si lidé myslí, že každý, kdo nevidí, zná Braillovo bodové písmo.
7. Bez kontroly zraku se nedá sportovat.
8. Všichni nevidomí nosí černé brýle.
9. Nevidomí nepotřebují ke svému životu barvy.
10. Bez zrakové kontroly nelze fungovat v kuchyni.
11. Nevidomí bydlí v různých ústavech.
10. Počasí a zrakově postižení
Jelikož se zrakově postižený orientuje při samostatném pohybu sluchem, tak deštník nebo kapuce není vítaným pomocníkem. Jelikož bubnující déšť do deštníku může pěkně zkreslit vjemy, které potřebuje vnímat, tudíž nemusí slyšet přijíždějící auto či špatně odhadne jeho vzdálenost. Další věcí je, když má člověk v jedné ruce psa, v druhé signalizační hůl, pak se deštník již nikam nevejde.
11. Komunikace s člověkem, kterého vede vodicí pes + dovednosti vodicího psa
Od psa se očekává maximální soustředění na jeho práci, proto:
a) je-li pes v postroji, a tedy pracuje, tak na psa nemluvíme
b) neoslovujeme ho jménem
c) nehladíme a nekrmíme ho
d) chceme-li pomoci při orientaci v prostoru ZP s vodicím psem, tak povely, kam jít dáváme ZP, který sám si naviguje psa.
e) nesaháme, nebereme a ani nijak netaháme za postroj
f) je-li terén náročnější, tak sám ZP si určí, zda se chytne osoby, která ho naviguje a nechá psa jít při noze na vodítku.
g) je-li pes odložen na určitém místě, nehladíme jej, nemluvíme na něj, nevoláme ho k sobě, má své pevné místo, kde musí zůstat, dokud si jej pán nevyzvedne
h) kromě psovoda nikdo jiný vodicího psa nepoveluje.
i) máme-li také svého psa, snažíme se, aby neobtěžoval pracujícího vodicího psa
12. Čtení audio/digi knih: existují různé varianty, znáte je všechny?
Představíme si možnosti čtení audio či digitálních knih pro zrakově postižené. Podíváme se na knihovny, které toto umožňují. Na to, co dále ještě nabízejí a jak je možné se do nich registrovat. Můžete se dočíst i o zvukových časopisech, univerzitních či křesťanských knihovnách, ale také jaké programy či aplikace k přehrávání můžete používat a jak je získat.
13. Jak čtou knihy lidé se zrakovým postižením
V této přednášce se dozvíte, jaké způsoby, metody a techniky využívají ke čtení lidé, co mají problém se zrakem. Rozebereme si optické pomůcky, které se využívají k práci s textem, podíváme se na kompenzační pomůcky s hlasovým výstupem, povíme si také o Braillově bodovém písmu, kterým se knihy dají také číst.
Ukážeme si digitální zvětšovací zařízení se speciálními softwarem, díky němuž může zrakově postižený převést text do digitální podoby. Dále se dozvíte o speciálních knihovnách určených přímo zrakově postiženým, jaké formáty zde najdete a jak je zrakově postižení čtou.
Přednáška se uskutečnila ve spolupráci s Obvodní knihovnou Skvrňany a M-Klubem v Plzni, mým blogem Blindička aneb Život prakticky nevidomé ženy a organizací Tyfloservis, o.p.s..
Přednáška má 60 min. a k shlédnutí je na YouTube:
14. Braillovo bodové písmo
Soustavu braillské abecedy tvoří systém šesti bodů, tzv. šestibod. Každé písmeno je tvořeno jinou kombinací několika z těchto bodů, které mají určený tvar a definovanou velikost, vzájemnou vzdálenost a polohu tak, aby vše odpovídalo fyziologii hmatového vnímání.
Písmo je tištěno reliéfně, a tak je čitelné hmatem. Bodovým písmem jsou tištěny knihy a časopisy. Písmo je dnes rozšířeno po celém světě a jeho využití je všestranné. Vedle písmen a číslic je možné zaznamenat interpunkční znaménka, značky matematické, fyzikální, chemické a astronomické, ale také celý systém notového zápisu nebo šachovou notaci. Bodové písmo je využíváno i při práci s počítačem, kdy se na tzv. braillském řádku objevují informace z monitoru.
15. Smyšlenky a domněnky o životě se zrakovým postižením
Lidé, co nosí černé brýle a bílou hůl, jsou zcela nevidomí.
Toto tvrzení není pravda. Já sama nosím bílou hůl a při velkém oslnění – ať sluncem či kombinací slunce, sněhu nebo velmi světlého interiéru nebo povrchu i tmavé brýle – a nejsem zcela nevidomá. Takže bílou hůl nosí lidé, kteří ji potřebují ke svému samostatnému pohybu, jelikož mají takovou zrakovou vadu, která jim bezpečný samostatný pohyb neumožňuje. Někteří lidé si hůl berou pouze nárazově – např. v neznámém prostředí či při zhoršených světelných podmínkách. To samé platí i pro nošení černých brýlí. Někteří je nosí pouze pro ochranu očí před cizími tělesy (např. prach), jiní před oslněním a jiní z estetického důvodu – tj. jejich oči by mohly zbytečně přitahovat pozornost a komentáře druhých lidí.
