Vánoční příprava se zrakovým postižením

Při výběru dárků je určitě lepší si vše pořádně osahat – zjistit velikost, materiál, tvar…Jenže aktuální situace moc nepřeje nákupní turistice, ale hlavně na internetu je k dispozici mnohem větší výběr zboží než na prodejnách. Já tedy sama osobně preferuji nákup přes internet, i když to také není vždy 100 %, jelikož velké množství e-shopů nemá zpřístupněny své webové stránky tak, aby se dal nákup úplně dokončit pomocí asistivních technologií. Velmi často se stává, že se zaseknu na dokončení objednávky, a to při výběru platební a doručovací metody. Kdyby si obchodníci hlídali přístupnost svých stránek, to by se hned lépe nakupovalo.

Jistě, že se stane, že objednám něco, co si podle popisu myslím, že bude vypadat úplně jinak. Objednávala jsem červený šál se zlatými nepravidelnými motivy, načež se z toho vyklubal šátek oranžový se zlatými ananasy. Mám ráda barvu velbloudí (odstín hnědé), vybírala jsem lehčí bundičku, popis i rozměry seděly. Když bunda přišla, tak barva velbloudí v kombinaci s černou na ní byla, ale to, co jsem myslela, že je prostě náhodná změť barev, byl lev na celé přední části bundy. Zatímco šátek s ananasy se dal tolerovat, lva na bundě jsem prostě přijmout nemohla. Takže takto i úsměvné situace nastanou, je trochu smutné, když se na věc těším, představuji si, jak vypadá, a on je pak z toho král zvířat.

Samozřejmě ale kontakt s danou věcí nic nenahradí. Ráda se procházím a osahávám  nabízené zboží a představuji si, jak je barevné, jak vypadá ve skutečnosti, než já můžu svým zbytkem zraku vidět.

Když vybírám dárky osobně pak s tím, kdo ví, co se mi líbí, jaký mám vkus a co mám ráda. Potom už mi nabízí to, co si zkouším osahat a co bych mohla já zvolit jako dárek. Ráda chodím nakupovat s kamarádkou Hankou, mojí mamkou, ale i s manželem, to však nemůžeme společně vybírat oblečení pro mě, to velmi brzy začíná vysílat směrem ke mně negativní energie.

Když něco vybírám, tak nejprve zjišťuji, jaké je to na omak, z jakého je to materiálu, zda je pevný, kvalitní, zda je mi to příjemné. Pak zkoumám tvar, posléze barvy a další atributy. Velmi často něco vyberu na internetu, a když si nejsem zcela jistá, či je věc dražší, požádám někoho, kdo si půjde zboží se mnou prohlédnout do obchodu.

Velmi často se setkávám s tím, že na pečení cukroví je třeba mít asistenta. Znám ženy, které pečou tolik druhů cukroví, že by se za to nemusela stydět lecjaká cukrárna, a ty ženy jsou zcela nevidomé. Je třeba mít v kuchyni svůj systém a zaručené postupy, které se člověk postupně učí a zkouší. A pak se dá péct i bez kontroly zraku. Nejjednodušší je udělat těsto, podle dobrého receptu a mluvící váhy to jde poměrně snadno. Náročnější pak je zjistit, kdy je pečeno, jelikož u cukroví rozhoduje každá vteřina. Někdo ochutnává, osahává, někdo může využít moderní technologie na konzultaci s vidící osobou. Já se vždy podívám, co doporučují v receptu, každá trouba peče jinak, tak to chce mít na paměti. Většinou závěrečné rozhodnutí, zda je cukroví hotové, nechávám na vidícím manželovi. Nicméně určení, zda je koláč, či bábovka hotová, lze rozhodnout poměrně dobře i bez kontroly zraku.

Přiznám se, že peču na Vánoce skromně. Jelikož, když nemáte kontrolu zraku, tak práce v kuchyni trvají prostě déle – je třeba neustále udržovat pořádek, vše vyžaduje soustředění, vše je třeba osahávat, když vykrojíte tvar, je třeba ho vyndat, umístit na plech…Je to zkrátka hodně úkonů, které zaberou velké množství času. Úplně se v tom nevyžívám, jelikož mě to i poměrně dost posléze unaví, ale když se cukroví povede, o to z toho mám větší radost.

Nejsem typ, který by holdoval maratonu vánočního úklidu. Jelikož, když člověk nevidí, tak je praktičtější uklízet pravidelně, než si nechat velké množství nepořádku, a pak nevědět, co s ním dělat. Je třeba mít svoji rutinu, věci na svém místě, a pak se člověk nestresuje uklízením. Pravidelně vidící zajímá mytí oken zrakově postiženými. Mezi nimi je hodně těch, kteří se nebojí si svá okna umýt sami, také je hodně těch, kteří požádají nějakou pečovatelskou službu o tento úkon. U nás doma myje okna manžel. A jsem za to velmi ráda, moc se mi nechce balancovat ve třetím patře bez kontroly zrakem s hadrem v ruce.

Zbožňuji Vánoce – mám ráda tu atmosféru, ozdobené stromky, všelijaká světýlka. Ta miluji hlavně, protože jejich odlesky můžu z blízké vzdálenosti vidět. Mám ráda vánoční písničky, vánoční vůně – jehličí, pomerančové kúry, pečení cukroví, vánočky, svíčky. Líbí se mi šustění balícího papíru, poslouchání koled či pohádek. Chci, abychom si všichni Vánoce užili, měli radost ze všeho, co nám přinesou. Viděli se s blízkými, absolvovali různé procházky. A proto se nestresuji s úklidem a s tím, zda mám připravené mraky jídla, které ve finále stejně nesníme.

Mám moc ráda, když se společně procházíme a dcera mi hlásí, kde svítí stromek na zahradě, kde svítí řetězy na balkóně či v okně, kde má kdo instalovanou jakou výzdobu. Atmosféra adventu je kouzelná, zrovna tak celý Štědrý den. Užijte si následující dny v klidu a lásce, také ve zdraví a vzájemné sounáležitosti.