Článek
Společné roky
Lidé se zrakovým postižením využívají ke svému samostatnému pohybu bílou hůl. Předtím, než si člověk psa pořídí, musí zvládat techniky a držení bílé hole, ale také zvládat orientaci v terénu. Je třeba, aby uměl člověk na trase reagovat, aby se v případě nouze uměl rozhodnout a případně vyřešit nastalý problém. Umí-li pracovat jedinec s bílou holí, pak si k ní může pořídit vodicího psa.
Častým mýtem mezi lidmi bývá to, že pes je zcela samostatná jednotka, která pozná to, kam člověk chce jít, určí, že je čas přejít vozovku, pozná číslo vozu hromadné dopravy či rozezná barvy na semaforu. Všechny tyto aktivity jsou však v kompetenci právě zrakově postiženého, který za vše zmíněné zodpovídá sám. Tyto dovednosti může právě získat v kurzu prostorové orientace v rámci sociální rehabilitace v Tyfloservisu, o.p.s.
Když jsem si byla jistá svou samostatnou chůzí, rozhodla jsem si pořídit parťáka na cesty i do života – vodicího psa. Byl to zlatý retrívr jménem Priscilla neboli Cilka. Strávily jsme společně 12 let. Díky ní jsem se cítila v exteriéru jistější a samostatnější. Měla jsem pocit, že i v nepřehledné situaci nejsem sama, že mám podporu a přítele, s kterým vše zvládneme. Ačkoli rozhodnutí a postup byl vždy na mně, i tak byla Cilka můj ochránce, přítel a společník po celý náš společný čas.
Chůze se psem
Je pravda, že díky vodicímu psu se chůze zrychlí a zefektivní. Člověk má pocit, že se na dané místo dostane rychleji a bezpečněji. Pes obejde různé výmoly, výkopy a terénní nerovnosti, které by chodec jinak musel obsáhnout holí. V tomto ohledu je chůze pohodlná a zrychlená.
Vodicí pes je velmi učenlivý, a tak si pravidelně chozené trasy velmi rychle pamatuje. Člověk pak nemusí mít tolik napjaté smysly při soustředění se na trasu, i když samozřejmě trasu je neustále třeba hlídat a soustředit se na ni. Často si okolí myslí, že vodicí pes, který pracuje, je chudák, když musí mít na zádech postroj, a celý den vodit (pracovat). Věřte mi, že pracující pes je spokojený pes.
Vodicí pes doprovází svého pána tam, kam je třeba. Tráví tak společně podstatnou část dne. Pro psa je jeho práce dobrodružství a nově nabyté zážitky. Cilka své poslání vodicího psa brala velmi vážně a vždy při tom, když mě doprovázela, působila soustředěně a důležitě. Takže pro takového psa je důležité, že je v přítomnosti svého pána, kterého zbožňuje. Určitě to není tak, že vodicí pes tráví veškerý svůj psí čas v pracovním procesu. Je tedy ideální kombinovat práci, zábavu a volný čas, kdy pes odpočívá či se věnuje s pánem procházce a psím radostem ve formě běhání, házení klacků či koupání ve vodních plochách.
Odvrácená strana soužití
Společné roky strávené s Cilkou mi daly opravdu hodně zážitků, přinesly nová přátelství, zkušenosti, poznání, pochopení, ale hlavně jsem poznala, co je to pravá láska zvířete. Byla mojí společnicí a průvodkyní. Nikdy jsem nelitovala ničeho, co se událo. Vše, co se stalo, se stát mělo. Cilka měla v průběhu svého života podstatné zdravotní potíže, kdy jsme trávily dny po veterinárních vyšetřeních, probděly jsme hodně nocí a já proplakala hodně slz. Avšak tohle vše nás vzájemně zocelilo a stmelilo ještě více dohromady.
Vodicí pes je společník a doprovází zrakově postiženého všude na cestách, čímž mu chůzi usnadňuje. Ale je to také velká zodpovědnost na několik let dopředu. Nelze psa složit a uložit do šuplíku jako bílou hůl. Psovi je třeba se věnovat v rámci veterinární péče, stravování, péče o srst, o drápky. Je třeba hlídat, aby měl pes stále přísun vody, posléze vybrat kvalitní krmení, ale i různé doplňky stravy a vitamíny.
Důležité je, aby měl pes své místo, kam se může uchýlit na spaní a odpočinek, aby měl hračky a pomůcky pro zábavu.
Mimo to je podstatné skloubit čas trávený prací s aktivním odpočinkem, chozením na procházky a projevy náklonosti vůči němu. Pokud psovod najde zdravou míru tohoto všeho, pak se mu pes odvděčí láskou a neskonalou přízní.
Je třeba také pamatovat na to, že v životě se zvířetem jsou i neveselé okamžiky,, které samozřejmě přijít nemusí, ale při rozhodování a pořizování si vodicího psa by se určitě v potaz brát měly. Pes je zkrátka živý tvor, a tak jej postupně mohou trápit různé zdravotní neduhy méně závažné, ale i vážnější povahy. Kdy je třeba počítat s nemalými finančními prostředky na léčbu. S tímto pak může souviset i to, že kolikrát musí člověk zrušit své plány, zajistit i víkendové ošetření psího svěřence, v případě nutnosti si vzít volno v zaměstnání či škole nebo zajistit pro psa hlídání na dobu nezbytně potřebnou. S tím souvisí i nutnost podávat psovi pravidelně léky, uklízet případné nadělení v rámci domácnosti, vědět, že některé noci mohou být probděné a velmi dlouhé… Je velmi vyčerpávající a frustrující ošetřovat nemocné zvíře, které trpí a prosebně na vás kouká, zda pomůžete, a vědět, že ve vašich silách to není…
Proto vždy radím rozmyslet si všechny tyto aspekty soužití s živým tvorem. A až poté, co bude rozhodnutí racionální nikoli emocionální, si zvíře pořídit. A touto svoji úvahou také odpovídám na častý dotaz, zda už mi dozrál čas, abych si pořídila nového parťáka jako vodicího psa? Doba k pořízení psa ještě pro mě nenastala. Pořád stále vidím poslední minuty života mojí Cilky a velmi dobře si pamatuji hodiny před jejím odchodem. Je to pro mě citlivé a slzavé, že si stále neumím představit, že bych přijala do svého srdce i života nového přítele. Uvidíme, co přinesou další roky a vývoj mých myšlenkových pochodů v tomto směru.
