Článek
Poslední roky nás někdo pořád drží v napětí: covid, válka, krize, migrace, klima, AI… a k tomu titulky, které z každé události udělají konec světa.
A víš, co je na tom nejhorší?
Že to funguje.
Strach je kliknutelný. Strach drží pozornost. Strach rozděluje lidi na tábory.
A přesně tohle dnes živí velký kus mediálního i politického provozu: ne řešení, ale atmosféra.
Jenže společnost, která je dlouhodobě vystrašená, nepřemýšlí v klidu.
Neplánuje. Nestaví. Nevymýšlí. Jen reaguje.
Největší riziko dneška nejsou zprávy. Je to atmosféra.
Nejde jen o to, co se stalo. Jde o to, jak se o tom mluví.
Permanentní „boj“, „křižovatka“, „fatální následky“, „poslední šance“. Každý den.
A v takové atmosféře lidé přirozeně hledají rychlé zkratky. Spasitele. Jednu páku, která to „konečně vyřeší“.
Jenže tady přichází zásadní problém:
Populismus je často jen zkratka – a zkratky bývají drahé
Populismus většinou nepotřebuje plán. Potřebuje emoci.
Stačí říct: „Já vám vrátím klid.“ „Já zajistím mír.“ „Já zatočím s tímhle.“
A když je společnost unavená a vystrašená, uvěří tomu snadno — protože klid je v tu chvíli cennější než pravda.
A přesně tady se objevuje nebezpečí „nevratných kroků“.
Třeba referend, která se tváří jako vrchol demokracie, ale v praxi umí být vrcholem zkratky.
Protože referendum je jen nástroj.
A nástroj v rukou strachu nevede k moudrosti — vede k „teď hned to utneme“.
Známý scénář: lidé v dobré víře něco odmítnou, aby „nepřišla katastrofa“.
A za pár let zjistí, že tou katastrofou nebylo to, čeho se báli…
ale to, co si sami zablokovali.
To je přesně ten moment „podříznuté větve“: slavnostní pocit vítězství dnes, účet zítra.
Protože rozhodnutí dělaná v emocích mají jednu vlastnost: málokdy počítají s druhým a třetím dopadem.
A teď to důležité: z tohohle se nedá vykecat. To se musí postavit.
Nemáme šanci vyhrát nad strachem tím, že budeme mít lepší argument v komentářích.
Máme šanci vyhrát tím, že vytvoříme prostředí, kde lidé zase uvidí výsledky, ne jen hádky.
A přesně tady dává smysl Lisrec.
Lisrec je opak zkratky. Je to systémové řešení.
Lisrec není „jedna věta do kampaně“. Je to praktická odpověď na chaos:
- místo rozdělování → spojování lidí
- místo slibů → konkrétní výstupy
- místo marketingových emocí → transparentní kroky a měřitelný dopad
- místo „rychle to utneme“ → „postavíme to tak, aby to fungovalo dlouhodobě“
Lisrec stojí na jednoduché, ale silné myšlence:
když už máme hory materiálů, které společnost nezvládá zpracovat, udělejme z nich něco, co společnosti chybí.
Infrastrukturu. Bydlení. komunitní řešení. Stavební systém.
Proč je Lisrec protipól strachu
Strach říká: „Stejně nic nezmůžeš.“
Lisrec říká: „Přidej se. A uvidíš, jak to roste.“
Někdo přidá finance.
Někdo přidá skill.
Někdo přidá kontakt.
Někdo přidá energii a dotáhne krok.
A přesně takhle vzniká budoucnost:
ne jedním referendem, ne jedním sloganem, ale tisíci reálnými kroky, které se sčítají.
Závěr
Strach je hlasitý. Budování je tiché.
Ale budování vyhrává. Pokaždé, když mu dáme prostor.
Lisrec je pozvánka zpátky do reality, kde se věci mění prací, ne panikou.
A pokud se společnost opravdu blíží zlomu, máme na výběr:
Buď se necháme rozsekat na tábory,
nebo začneme stavět něco, co lidi zase spojí.
My volíme druhou možnost.
