Článek
Je nedělní ráno a kostel v anglickém Folkestone praská ve švech. Kapela hraje chvály, lidé zpívají a mezi přítomnými nejsou jen senioři, ale i mladí dospělí, studenti a rodiny s dětmi. Ještě před 25 lety by takový obraz působil až neuvěřitelně. Tehdy by se na mši sešlo sotva pár desítek lidí. Dnes je situace jiná. Lepší.
Víra jako lék na úzkostnou dobu?
Podle zprávy společnosti The Quiet Revival zažívá křesťanství ve Velké Británii období renesance. I když podíl křesťanů v zemi klesl na 39 procent, účast na bohoslužbách stoupla, hlavně díky mladým lidem ve věku 18 až 24 let. Počet mladých z generace Z, kteří chodí do kostela alespoň jednou měsíčně, vzrostl ze 4 na 16 procent, a mezi muži dokonce pětinásobně na 21 procent. Podobný trend pozorují v USA. Po letech poklesu se počet Američanů bez náboženské příslušnosti stabilizoval, a to právě díky generaci Z, která na rozdíl od předchozích generací nezatracuje víru.
Co způsobuje zvýšený zájem o náboženství? Ozývají se názory, že to může souviset s větším výskytem duševních potíží. V posledních letech prudce stoupl počet dospívajících s úzkostmi, depresí a sebepoškozováním. Údajně k tomu přispěly pandemie, sociální sítě i ekonomická nejistota. To vyústilo v to, že mladí lidé hledají smysl života a chtějí být součástí nějaké komunity. Ve zprávě The Quiet Revival se dále uvádí, že lidé, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby, jsou v životě spokojenější a mají méně stresu než ti, kteří nevěří v Boha. Není tedy divu, že mladí lidé nacházejí ve víře útočiště. Náboženství jim dává prostor, kde mohou ukázat svou zranitelnost, aniž by je někdo soudil. V komunitě věřících cítí přijetí, oporu a jistotu, že jsou součástí něčeho většího, než jsou oni sami.
Duchovní hlad generace Z
Podle výzkumu zveřejněnému na Independent.co.uk se 62 procent mladých lidí ve věku 18 až 24 let je velmi nebo spíše duchovně zaměřeno, zatímco mezi lidmi nad 65 let je to jen 35 procent. Pouze 13 procent lidí z generace Z se označuje za ateisty. Mladí lidé ale nechtějí pokračovat v náboženství svých rodičů. Hledají autentičnost, osobní prožitek a živý vztah s Bohem. Odmítají tradiční institucionální podobu církve, kterou vnímají jako odtrženou od reality. Kriticky se staví k jejím historickým selháním a přílišným dogmatům. V kolektivní paměti přetrvávají představy víry spojené s pocitem viny, hříchu a přísných pravidel, nikoliv s nadějí a společenstvím. Pravdou je, že křesťanství prochází postupnou proměnou a přizpůsobuje se době. Mladí poznávají víru v Boha prostřednictvím hudby, sociálních sítí, komunitních skupin i studentských hnutí. Zajímavostí je, že polovina dotázaných vysokoškoláků v Británii by si ve volném čase ráda četla Bibli, a to i ti, kteří se nehlásí k žádné víře.
The Independent zveřejnil zkušenosti mladých lidí s vírou:
Šestadvacetiletá Jordan se svěřila, že víra jí přinesla vnitřní klid. Lidé na ni nahlíželi kvůli víře jako na protikulturní ženu. Jako studentka univerzity nepila, brzy se vdala, ale ničeho z toho nelituje. Sílu jí dává vědomí, že se nemusí spoléhat jen na sebe, ale může důvěřovat Bohu.
Sedmadvacetiletý Josh vyrůstal v křesťanské rodině a do kostela chodí od mala. V dospívání si uvědomil, že patří k malé křesťanské menšině, ale v posledních letech si všiml změny, zejména od začátku pandemie covidu. Podle něj se lidé otevřeli víře, hledají odpovědi a v Bohu nacházejí útěchu v těžkých chvílích.
Sedmadvacetiletá Lizzie bojuje s depresí a úzkostí, a právě víra jí dává vnitřní pokoj. Ví, že vždy je tu někdo, kdo ji bezpodmínečně miluje a nikdy ji nebude soudit za věci, které dělá nebo nedělá. Někdy je podle ní osvobozující odevzdat se vyšší moci a nechat věci jen tak plynout a stát se součástí vyššího plánu.
Církev má šanci oslovit mladé. Podaří se jí to?
Generace Z dospívá v době, kdy se otřásají dosavadní jistoty: od ekonomické stability přes politické vedení až po důvěru v instituce. V takovém světě hledá pevný bod, o který se může opřít. Po dekádách individualismu a konzumního života se vrací touha po komunitě a pocitu někam patřit. Díky víře tak lépe čelí osamělosti, úzkosti a zmatku moderní doby. Církev má dnes jedinečnou příležitost přiblížit se generaci Z. Pokud jim dokáže naslouchat a reagovat na potřeby dnešní doby, může se stát místem naděje.
Zdroje:
