Článek
Žena bez dětí prý nikdy nedojde životního naplnění. Tahle představa je ve společnosti hluboce zakořeněná. Mateřství je přece něco přirozeného, po čem by měla toužit každá žena. Realita? Určité procento žen lituje, že má dítě. Jiné děti nechtějí a nebojí se to přiznat. Nahlédněme pod pokličku těchto témat.
Nastane doba, kdy podobná témata nebudou tabu?
Dítě není věc, kterou můžeme vrátit ani odložit. Problém nastává ve chvíli, když žena lituje, že se stala matkou. Ve společnosti je toto citlivé téma ale pořád tabu. Příběhy těchto žen bychom však neměli bagatelizovat ani zesměšňovat. Izraelská socioložka Orna Donath ve své studii položila matkám přímou otázku: kdyby se mohly vrátit v čase se zkušenostmi, které mají dnes, rozhodly by se znovu pro dítě? Hledala právě ty ženy, které by odpověděly záporně, aby ukázala, že tyto ženy tvoří neviditelnou skupinu, skrytou před očima společnosti.
Výzkumy potvrzují, že podobné pocity zažívají matky po celém světě. Na sociálních sítích dokonce vznikl hashtag #regrettingmotherhood. Společnost má jasnou představu o tom, jak by mateřství mělo vypadat, a právě lítost matek nad tímto rozhodnutím tento obraz narušuje. Přitom máme každý svobodnou volbu, o které tak ráda mluví moderní, západní společnost.
Otevřené přiznání: Střet představ s realitou, aneb „lituju, že mám děti“
Proč některé ženy litují, že mají děti? Jedním z důvodů je idealizovaná představa mateřství, kterou jim společnost i okolí podsouvají. Realita ale může být jiná. Radost z dítěte se mění ve frustraci, zvlášť když má žena plačtivé dítě. Ženy cítí, že ztrácí svou identitu, kariéru i volný čas. Kolikrát jim běží hlavou: „Kéž bych mohla vrátit čas a rozhodnout se jinak.“
Je dobré si uvědomit, že podobné pocity jsou naprosto přirozené. Nikdo dopředu neví, jak se bude v roli matky cítit. Láska k dítěti navíc automaticky neznamená pocit naplnění. Psychoterapeutka Renáta Složilová potvrzuje, že se v posledních letech stále častěji setkává s ženami, které prožívají podobné pocity. Podle ní jde o důsledek střetu tradičních rolí s dnešním moderním prostředím. Hodnoty a priority žen se výrazně posunuly. Nechtějí být jen manželkami a matkami, ale touží se realizovat i v dalších oblastech života. To ale není lehké skloubit s očekáváním společnosti, která říká, že hlavním úkolem ženy je péče o rodinu.
Renáta Složilová nesouhlasí s názorem, že každá žena je automaticky šťastná a spokojená matka. Zdůrazňuje, že musíme respektovat individualitu a jedinečnost každého člověka, bez ohledu na pohlaví. A že až postupem času se učíme, jak být dobrým rodičem.
Až 8 procent rodičů lituje rodičovství
Průzkum britské agentury YouGov z roku 2021 ukázal, že 8 % rodičů lituje rodičovství. Dalších 6 % přiznává, že zažilo podobné pocity v minulosti, ale dnes už je necítí. A až 4 % lidí by si dnes zvolila život bez dětí. Nejčastěji se po bezdětném životě stýská mladým rodičům ve věku 25 a 34 let. Výsledky tak naznačují, že lítost nad rodičovstvím není vůbec tak výjimečná, jak by se mohlo zdát.
Ženy se svěřují se svou frustrací na anonymních online fórech, protože se obávají, že by je okolí odsoudilo. Velkou komunitu těchto žen a mužů můžete najít na Facebooku ve skupině I Regret Having Children, kde si můžete přečíst zpovědi rodičů (a přeložit si je do češtiny).
Bezdětných lidí přibývá. Jen ve svém okolí jich mám pět
V poslední době slýcháme z médií, že stoupá počet lidí, kteří se rozhodli pro bezdětný život. Na takové lidi nahlížíme, že jsou sobečtí. Pravdou je, že role rodiče je náročná a vyžaduje psychickou zralost i potřebné zázemí. Společnost by se měla naučit respektovat volbu každého z nás. Jen já mám ve svém okolí pět žen a mužů ve věku od 38 do 44 let, kteří nemají děti. Zeptala jsem se jich, proč děti nechtějí (nemají). Jak odpověděli?
Muž (42 let): „Mám hned několik důvodů, proč nechci děti. Za prvý, jsem už starý. Za druhý, kvůli téhle době. Za třetí, o děti bych se neskutečně bál. Kdybych byl ale mladší a měl milující partnerku, jedno dítě bych asi chtěl.“
Žena (38 let): „Děti jsem nechtěla odjakživa a nepustilo mě to. Měla jsem těžký život, od dětství se starám o mámu, tak jsem z toho vyhořelá. Nemám na děti energii, a navíc nesnáším dětský brek. Děsí mě představa, že by byl někdo na mě závislý.“
Žena (44 let): „Děti mám ráda, jen jsem nepotkala chlapa, se kterým bych děti chtěla. Ale nechybí mi ani děti, ani chlap. Mám svýho pejska, klidný život, plný barák sousedovic dětí. Kdykoli je můžu vzít na procházku, učit se s nimi, blbnout…“
Muž (42 let): „Razím heslo, že lidi, co jsou sami, jsou legendy. Vážím si svojí svobody. Děti by mě stály prachy, a já chci cestovat, užívat si a utrácet za sebe. Každou ženskou stejně podvedu, neumím být věrnej. Jak říkám, svoboda je pro mě to nejdůležitější.“
Muž (43 let): „Děti v životě nepotřebuju. Měl jsem nějaký přítelkyně s dětmi, ale vlastní nechci. Nemá to žádný důvod, prostě to tak cítím.“
Tato témata by se neměla zametat pod koberec, ale měli bychom o nich otevřeně mluvit. Jednak proto, aby ženy na podobné pocity nebyly samy, a abychom neodsuzovali lidi, kteří děti nechtějí.
Zdroje:
