Článek
V samotném srdci viktoriánského Londýna se roku 1837 začala šířit děsivá legenda o tajemném útočníkovi, který prý dokázal skákat neuvěřitelné vzdálenosti, chrlit modrý plamen a děsit nevinné ženy. Tato záhadná bytost, známá jako Skákající Jack, se stala noční můrou londýnských obyvatel a navždy se zapsala do historie jako jedna z nejzáhadnějších postav anglického folklóru.
První svědectví z 19. století
Legenda o Skákajícím Jackovi, údajně vybavenému pružinami na botách, sahá až do roku 1837. Ačkoliv se první případy objevily již v tomto roce, větší pozornost získal až v roce 1838 po sérii útoků, které zmobilizovaly veřejnost a policii. V tomto roce se v novinách objevily první senzační zprávy o záhadném útočníkovi. Deník The Times 9. ledna 1838 informoval o dopise od anonymního obyvatele Peckhamu, který si stěžoval na „žertíky“ děsící obyvatele vesnic kolem Londýna. Pachatele popisoval jako muže převlečeného někdy za ducha, jindy za medvěda, ďábla či rytíře v brnění. Útočil především na ženy. Drápal je svými rukavicemi, trhal jim šaty a prchal neuvěřitelnými skoky. I další noviny zveřejňovaly příběhy o Skákajícím Jackovi a brzy se stal středem viktoriánských klepů i zdrojem strachu.
Dne 20. února 1838 osmnáctiletá Jane Alsopová popsala děsivé setkání s Jackem, které jí navždy změnilo život. K jejím dveřím přišel muž vydávající se za policistu, který na ni upřel oči planoucí jako ohnivé koule. Z úst mu šlehaly modré plameny a ostrými drápy jí začal trhat šaty. Během následujícího týdne došlo k dalším útokům. Skákající Jack se brzy stal postrachem, kterým rodiče strašili neposlušné děti, a noviny mezitím horečně spekulovaly o jeho skutečné identitě.
Svědci popisovali Skákajícího Jacka jako bytost s děsivým vzhledem, s ostrými kovovými drápy na rukou a očima připomínajícími rudé ohnivé koule. Podle jedné zprávy nosil helmu, přiléhavý bílý oděv a černý plášť. Často byl popisován s ďábelskými rysy, ale někteří svědci tvrdili, že působil jako vysoký, hubený gentleman. Nejméně dva lidé dokonce dosvědčili, že mluvil srozumitelnou angličtinou. Údajně dokázal přeskakovat až devítimetrové zdi a pohybovat se po střechách s lehkostí, která odporovala lidským možnostem.
Možná vysvětlení a teorie
O původu Skákajícího Jacka vzniklo hned několik teorií. Zatímco jedni věřili, že jde o bytost nadpřirozeného původu, jiní se domnívali, že šlo o znuděné a výstřední aristokraty, kteří si takto zpestřovali život. Mezi nejčastěji zmiňovanými podezřelými byl 3. markýz z Waterfordu, přezdívaný Šílený markýz. Další teorie zmiňovaly, že mohlo jít o vojenský výcvik, testování bot s pružinami a o chemické triky, které by mohly vysvětlit Jackovy zdánlivě nadlidské schopnosti. Po únoru 1838 se zprávy o jeho útocích rozšířily z Londýna i do dalších částí Anglie a brzy pronikl také do literatury, konkrétně do tzv. penny dreadfuls, levných brožovaných knihách, které byly populární mezi nižšími vrstvami společnosti.
Poslední zmínky o Skákajícím Jackovi
Poslední zaznamenaný útok Skákajícího Jacka se odehrál v roce 1904 v Liverpoolu, poté jeho stopy definitivně mizí. Jeho legenda však přežila v lidových vyprávěních i kulturních odkazech. Někteří historici se domnívají, že příběh odráží obavy a nejistoty viktoriánské společnosti, která se musela vyrovnávat s rychlými změnami a prudkým technologickým pokrokem.
Skákající Jack dodnes patří k nejzáhadnějším postavám viktoriánské Anglie. Ať už šlo o skutečnou bytost, sérii podvodů nebo jen kolektivní halucinaci, jeho příběh dál fascinuje i děsí. Pravdu se nejspíš nikdy nedozvíme, ale legenda o Skákajícím Jackovi bude i nadále žít vlastním životem.
Zdroj:
