První dotyk Rakouska | Pyhrn-Priel

Na úvod se sluší říct, že tenhle článek (nebo chcete-li blog), ani žádné další nebude psát umělá inteligence. Tím nechci říct, že je to špatný nástroj, ale když sleduji jak již dnes mnoho tvůrců ztratilo na své autenticitě, tak jen nechci být dalším z nich. Předem se tedy omlouvám za případné překlepy nebo hrubky.

Chceš vypnout? Tak to jsi tu správně.

Pod příspěvkem na mém instagramu (losmichalos), který vás pravděpodobně dovedl až sem, se na otázku „proč chceš na tohle místo vyrazit“ nejčastěji opakuje slovo VYPNOUT. A přesně to byl cíl i mého výletu.

Můžu už předem říct, že se mi to podařilo nad má očekávání, ale také bylo pár okamžiků, respektive míst, kde jsem trochu „ztratil“ nit.

S ohledem na jejich fotogeničnost se ale asi není čemu divit.

Ale pěkně od začátku.

Do ubytování se po necelých třech hodinách jízdy dostávám někdy kolem osmé večerní, tedy krátce před západem slunce. Už příjezd mi dává tušit, že to nebude jen tak obyčejné místo. Podáním ruky mě vítá milá babička a já se rovnou omlouvám, že od dob studií už uplynulo dost času, a tak moje němčina už není to, co bývala. Nemusíte se však bát, to totiž není nic, s čím byste si s pomocí například Google překladače neporadili. Stačí umět říct děkuji, dobré ráno, dobrou noc, v kolik hodin chcete snídat a na kterou stranu chcete mít výhled z pokoje. Paní rovnou nabízím zaplacení mého pobytu, který jsem měl původně rezervovaný na tři noci, ale na to bude prý času dost. Milé.

Po několika málo minutách odkládám batoh na postel, kouknu na balkon a vidím stádo srnek a jelenů. Paráda! Asi o tři sekundy později již trhám listy pampelišky a upaluji směrem k nim. Moje fotografické postižení si hned říká - tyjo, dostat se tak nad ohradu a mít je v záběru i s „chaloupkou“ a západem slunce? Krátce nato jsem zjistil, že nad ohradu se dá skutečně jednoduše dostat po cca dvou stech metrech okolo vedlejšího stavení. A ten výhled, který se vám ukáže, bere fakt dech, bez ohledu na to, jestli místní zvěř zrovna někde odpočívá, nebo vám dělá společnost. Ten první večer mi ale společnost udělat přišla a byl to jeden z nejkrásnějších okamžiků za poslední dobu. Jdu to s rohlíkem na obličeji vstřebat na pokoj a s krásným začátkem výletu ulehám ke spánku…

Snídani jsem poprosil na osmou hodinu. Podává se několik druhů sýrů, salámů, pečiva, jogurt, vločky. Paní mi nabízí čaj, kávu nebo kakao. Dávám si kávu a dostávám velkou konvičku, kde je tak pět šálků.

V průběhu snídaně jsem ještě tázán, zda si dám vejce - což neodmítám a o pár minut později dostávám perfektně připravenou variantu naměkko, kterou si od té doby dopřávám každé další ráno.

A pak to přišlo. Svatý grál!

Po snídani dostávám k podpisu převzetí karty. Ale tohle není ledajaká karta. Tahle totiž otevírá dveře do regionu a to opravdu mnoha způsoby. Já využil jen malý zlomek z nich, ale i tak jsem díky ní ušetřil nespočet peněz, za které jsem si mohl dopřát například skvělé jídlo v místních podnicích.

Pokud bych tu teď začal popisovat činnosti každého z mých šesti dnů strávených v regionu tak by to bylo pomalu na knižní vydání. Udělám to tedy tak, že vám zde napíšu seznam míst, která jsem si vyhledal jako z mého pohledu zajímavá a v krátkosti o nich něco povím. Tenhle výlet pro mě byl především způsob jak vypnout, takže když se mi někde líbilo, tak jsem si tam prostě dřepnul a třeba půl hodiny jen koukal kolem sebe.

U každého z míst zároveň uvedu jeho vzdálenost od ubytování, ale je potřeba brát v potaz, že ta samotná místa jsou mnohdy jen kousek od sebe. U většiny míst je parkování ZDARMA, u těch zbývajících myslím kolem 4 euro. Každé zmíněné místo je zároveň doplněno odkazem na mapy.cz, takže si ho můžete rovnou uložit (poznáte ho tak že je podtržené).

Soutěska doktora Vogelgesanga (7km) Tě provede po dřevěných lávkách a schodech nádherným údolím, lidí nebylo moc a v parném dni tam bylo fakt příjemně. Jen tu není moc míst kde zastavit a kochat se delší dobu, protože je to úzké a i když nemusí být moc lidí, tak stejně každou chvilku někdo půjde. Zajímavostí je, že se jedná o druhou nejdelší skalní soutěsku v Rakousku. Vstup do soutěsky je s kartou ZDARMA. Stejnou cestou se lze vrátit i zpět, nebo si to můžete jako já protáhnout o kus výše k této kapličce, kde se cestou otevírají nádherné výhledy. Kdo by měl hlad tak kousek odsud je i horská chata, která bude asi hodně oblíbená - bylo tam dost lidí. Jo a na cestu zpět jsem zvolil trasu po druhé trase, která už nejde zpět přes soutěsku.

Gleinkersee (14km) to je nádherné menší jezero s průzračnou vodou, kde jsou krásně vidět občas i dost veliké ryby a krom toho, že si kolem něj můžete udělat příjemnou procházku, kterou mimochodem rozhodně doporučuji, protože ty nejkrásnější výhledy na zrcadlící se hory jsou až z protějšího břehu. Jako bonus se tu můžete vykoupat a využít jejich obrovskou travnatou pláž. Jezero je v létě hodně oblíbené, míst na parkování je ale dost a dost. Já se tam vydal několikrát vždy k večeru, kdy už tam téměř nikdo nebyl. Součástí jezera je i restaurace a malý kemp. Fotky výjimečně dávám „neaktuální“ ale z podzimní návštěvy.

Pießling-Ursprung (16km) Jedná se o nejvýznamnější a opravdu impozantní krasový pramen, ke kterému vede od parkoviště asi půlhodinová příjemná cesta kolem potoka a moc zajímavých vodopádů, které vytékají přímo z dřevěných stavení. V tom místě je zároveň obrovský rozdíl teplot, což zejména při vedrech přijde vhod. Po cestě tam i zpět jsem potkal dohromady tři lidi. Krásná procházka! Parkovišť je tam několik a u toho největšího je fajnové bezplatné WC :)

Strombodingwasserfall (31km) Řeknu to upřímně - dojel jsem na parkoviště které je přímo nad ním a sešel k vodopádu jen pár kroků. Už jsem toho ten den měl plný cvičky a tak jsem se tam jen toulal po jeho okolí na jednu i druhou stranu a už teď vím, že jsem si to měl kolem něj naplánovat delší. Voda tam je pekelně studená, což ale nohy v tomto počasí fakt ocení.

Tajné místo na dyckyZápad (4km) opuštěný penzion, kde končí silnice a je tam malé parkoviště. Klidně se dá odtud jít se projít ještě výše, kde se vám otevřou zase úplně jiné pohledy na druhou stranu, ale hlavně - ten výhled na západ nad údolím je naprosto dechberoucí. Nikdo tam pravděpodobně nebude a Ty si tam můžeš sednout na lavičku, nebo lehnout na deku a prostě jen žasnout.

Gowilalmhütte - trasa vede rovnou z ubytování. Velmi dobře hodnocená horská chata, která je podle počtu lidí v době mého příchodu (poledne) asi velmi oblíbená, tady ale platí, že cesta je cíl. Sice už je to trochu nadílka výškových metrů (cca 560) na pět kilometrů. Kdo by se na to necítil, tak si dejte minimálně cestu k této chaloupce s pitnou vodou - je nádherná a to největší stoupání je až za ní. Z horské chaty se dá jít zpět více způsoby. Ale připravte si kolena na pořádný klesání ať už vyberete kteroukoliv cestu. Pokud to otočíte u chaloupky, tak to tak hrozné nebude. Ale zajděte se podívat aspoň na planinu za ní, jsou tam koně a je to fajn místo na odpočinek ať už před cestou nahoru, nebo zpět.

Wurzeralm (10km) moderní zubačka vás ZDARMA (klidně opakovaně) s kartou vyveze na místo, které jsem si osobně moc užil i přes částečnou nepřízeň počasí. Na mapě kolem této rozhledny je krásně vidět celý okruh. Já si ho dal tam i zpět, protože pokaždé je to jiný pohled. Společnost Ti tu budou dělat kravičky a koníci, uprostřed je krásné jezero a ještě jedno malé je v koutu tohoto údolí, najdete ho tady a je to taková oáza klidu, tedy alespoň v době mé návštěvy tomu tak bylo a relaxoval jsem tam snad dvě hodiny.

Hössbahn (25km) Lanovka, respektive dvě, pokud budete chtít až úplně nahoru (což budete) jsou s kartou opět ZDARMA (vždy i opakovaně, jen pípneš kartu a jdeš), ale pozor. Tady už je těch lidí o dost víc. Není se co divit, ty výhledy odsud jsou naprosto impozantní. Jezero Schafkogelsee je fotografický ráj, ale na odpočinek to úplně nebude. Tedy může být - ale musíš to udělat trochu jinak. Lanovky totiž řešit nemusíš, protože s kartou máš ZDARMA i tuhle panoramatickou silnici, kterou si můžeš 24 hodin denně dojet až do konečné stanice první lanovky. Odsud se sice ještě trochu projdeš nahoru k jezeru, ale pokud tohle uděláš po cca 16 hodině, kdy končí lanovky, tak už bude naprostá většina lidí dávno pryč. Od jezera doporučuji si to protáhnout minimálně na vrchol Schafkögel, protože se ti otevřou zase úplně jiný výhledy a to prostě chceš. Pár výškových metrů to sice je, ale nic strašného a za ten horský klid to stojí.

Schiederweiher (26km) Perla regionu, zelené jezero plné života ve kterém se nádherně zrcadlí okolní mohykáni. Údajně jedno z nejkrásnějších míst Rakouska. Strávil jsem tu asi tři hodiny a za tu dobu tu bylo opravdu minimum lidí, což jsem se divil. Jezero se nachází cca deset minut chůze od parkoviště a je placené.

Von Alm zu Alm (12km) Nádherná procházka kde pravděpodobně moc lidí nepotkáte, zato se připravte na koníky a kravičky, nádherné pastviny, kapličku, horský potok a pak ty dechberoucí výhledy. Jak už název napovídá, tak trasa vede přes horské chaty, takže svačinu brát sebou netřeba.

Těch možností, které se dají v regionu dělat je samozřejmě mnohem více a je čistě na vás, čemu dáváte přednost. S kartou, kterou dostanete ZDARMA k ubytování můžete využít i mnoho koupališť ať už venkovních, nebo v případě nepřízně počasí i vnitřních. Nebo mnoho různě zaměřených prohlídek s průvodcem, či si vzít na procházku alpaky. Nechce se vám jezdit autem? I dopravu po regionu máte s kartou ZDARMA. Seznam všech bezplatných služeb v ceně ubytování a to pro všechny ubytované je na webu regionu Pyhrn Priel. Karta je zároveň platná i v den odjezdu, takže až opustíte ubytování, můžete jí i nadále využívat.

A teď to, na co většina z vás čeká.

Na myšlenku pustit se do něčeho takového jsem přišel v okamžiku, kdy jsem už druhou noc snídal v celé místnosti sám a po oku sledoval paní domácí, jak při ranní kávě ve vedlejší místnosti kouká z okna. Někdy není potřeba slov k tomu, aby člověk pochopil, co se tu děje. Můj původní plán byl přesunout se po třech nocích na jiné místo, ale už tehdy jsem věděl, že potřebuji zůstat. Jediné o co jsem poprosil, bylo o změnu pokoje na další tři noci s výhledem na to krásné údolí.

Na booking v tomto případě rovnou zapomeňte, protože tam se tahle perla s názvem NANGA PARBAT najít nedá, alespoň tedy né v době kdy píšu tyhle řádky. Rezervace probíhá přes oficiální stránky regionu urlaubsregion-pyhrn-priel, odkud vám pak obratem přijde i potvrzení. Platí se jak jsem již zmínil až na místě a pobyt je možný od tří nocí. Cena je 40 euro na noc se snídaní, včetně již zmíněné karty. Pokud chceš vyrazit sám/sama tak je cena myslím 43 euro.

Jak už jsem řekl - z mého pohledu ubytování snů. Každý máme samozřejmě různá kritéria při výběru naší dovolené a tak je to v pořádku. Ostatně ve vyhledávači je i mnoho jiných míst, které vám třeba sednou více.

Mě ale tohle místo chytlo fakt za srdce, a tak jsem se rozhodl mu tímto způsobem zkusit trochu pomoci. Sociální sítě umí občas zázraky a třeba tohle bude také jeden takový.

Všechny místa jsem udělal s proklikem na mapy.cz kde si ty, které se vám líbí jednoduše uložíte do svých map (doporučuji tvořit si složky) a když budete mít nějaké dotazy, dejte vědět.

Za těch mnoho let co se vám snažíme ukazovat trochu „jiné“ způsoby cestování, nezůstal ani jeden z mnoha tisíců dotazů nezodpovězený. Často dostávám otázku, kolik že to bere času a proč ty dotazy vůbec řeším. Asi jsem ještě stará škola a i přesto, že to toho času bere fakt hodně, tak si ho vždy někde rád najdu. Na další velmi častou otázku už odpovím jen - ne, neživí nás to. Jsou věci, které na našem profilu mít prostě nechceme a při tvorbě se snažíme dávat přednost kvalitě před kvantitou. Která je ale nyní (i díky nástupu umělé inteligence) hlavní silou sociálních sítí. Dělat obsah formou, že například každé místo, které navštívím, je to jediné, které musíte v životě vidět, prostě není cesta. To je cesta, jak poslat krajinu do háje. A to se právě teď bohužel děje. Ale o tom třeba v jiném článku :)

Na zbytek webu prosím vůbec nekoukejte, zaměřil jsem se čistě jen na tenhle itinerář a pokud uvidím, že to má smysl, tak je možné, že budou podobné články (a sekce) přibývat. Nacestováno nejen do Rakouska máme opravdu hodně a byla by myslím škoda, aby ty stovky hodin příprav zůstaly jen v našich vzpomínkách.

Pokud si dočetl/a až sem tak už nezbývá než poděkovat za pozornost a pokud se třeba rozhodnete vyrazit, tak ode mne paní domácí moc pozdravujte :)

Další hromadu tipů najdeš (nejen) ve výběrech na našem instagramu @losmichalos