Tento článek může vám nebo někomu z vašeho okolí zachránit život!

Že něco neslyšíme, neznáme, nechápeme nebo o tom nevíme, neznamená, že to neexistuje!

Odborná veřejnost tvrdí: Bludy, neexistuje, výplod mysli, duševní porucha.

Google: Nabízí na téma targeted individual 632 milionů odkazů. Údaj z 27. 6. 2025 (počet výsledků kolísá).

Člověk!

Žádné záhady nebo paranormální jevy. Ve většině případů dokonce ani duševní poruchy. Příčinou je něco „obyčejného“ – člověk (reálný, existující, žijící).

Mluvení pomocí hlasů (zvuků), které slyší jen oběť. Ovlivňování zvuků v okolním prostředí. Vyvolávání paranoidních stavů, pocit duševní poruchy.

Konkrétní mechanismy popsány v dalších částech.

EMI znamená electromagnetic interference = elektromagnetické rušení.

Jde o šíření elektromagnetických vln, které mohou narušovat elektronická zařízení, ale také přímo ovlivňovat myšlení, emoce, psychiku, nervový systém.

V kontextu obtěžování se EMI využívá k vytváření skrytých signálů nebo efektů, které mohou manipulovat lidským vnímáním, emocemi nebo chováním.

Neuroakustická manipulace

EMI generované zvukové efekty přímo ovlivňují nervový systém. Využívají přirozené zranitelnosti lidského sluchu vůči modulovaným signálům. Obcházejí vědomou kontrolu – působí i aniž by si to člověk uvědomoval.

Složitě se odhaluje, dokazuje

EMI efekty lze zamaskovat jako technické problémy. Obtížná identifikace úmyslného původu. Cíl často netuší, že je cíleně obtěžován. Pro běžného uživatele elektroniky (mobilní telefon, počítač, TV apod.) je šance na odhalení napadení prakticky nulová

Narušování spánku

Útoky na soustředění

Emoční manipulace

Sociální izolace

Kognitivní úpadek

Kontrola davu

Každé elektronické zařízení vyzařuje určité EM záření (elektromagnetické vlny) při své činnosti. Útočník může analyzovat tyto emise pomocí citlivých přijímačů a dekódovat z nich data, která by jinak nebyla dostupná.

Neviditelnost takového kanálu pro tradiční bezpečnostní nástroje, protože nejde o datový tok po klasických komunikačních linkách.

Možnost skryté komunikace s elektronikou přes elektromagnetické emise (dále EM)

Zneužití EM přes malware

Neoprávněný přístup například k

Ostatní

Opravdu kontroverzní?

Tento postoj pramení především z nedostatku znalostí respektive informací. Že něco neslyšíme, neznáme, nechápeme nebo o tom nevíme, neznamená, že to neexistuje!

Víte, že

Chybí jednotné označení. Při pátrání po informacích (například na základě projevů) člověk naráží na různé interpretace, teorie, tvrzení, desinformace.

Mnohé šíří sami pachatelé a následně neinformovaná veřejnost.

Nejčastější scénáře:

Komentář

Termíny jako zapojení vládních agentur apod. jsou záměrně a dlouhodobě vytvářené a šířené desinformace. Jejich cílem je, aby téma působilo nevěrohodně.

Tedy přesně tak, jak působí.

Například ve spojitosti se špehováním (monitorováním) obětí skrze mobilní telefony nebo počítače. K tomu skutečně dochází a jde o jeden z nosných prvků obtěžování. Nejde o žádné agenty ani tajné vládní programy, ale „obyčejný“ hacking / radiohacking.

Pravda jako desinformace

Součásti některých desinformací jsou také fragmenty pravdivých informaci (například konkrétní mechanismy obtěžování). Když někdo problém řeší, při popisování v podstatě kopíruje „klasické“ stereotypy spojené s nevěrohodnými tématy, konspiračními teoriemi apod.

Elektronické obtěžování těží zejména z faktu, že je považováno za neexistující. Pachatelé si zvykli, že tento problém nikdo neřeší, nezná, nechápe, obětem nikdo nevěří.

Psychiatrie není schopna odlišit projevy této formy obtěžování od schizofrenie, bipolární poruchy, paranoie nebo jiných psychických onemocnění.

Základní problém

Na opakující se vzory v kontextu elektronického obtěžování (průběh obtěžování, projevy, chování pachatelů apod.) je překvapivě nahlíženo jako na „davovou psychózu“ a nikoliv potvrzení reálného problému.

Psychiatr nebo psycholog je odborník, který se především, stejně jako orgány činné v trestním řízení nebo oběť, nevěnuje oborům elektrotechnika, kybernetická bezpečnost, telekomunikace nebo akustika – v kontextu elektronického obtěžování stěžejním oblastem.

Psychiatrie a různé formy cíleného obtěžování

Pokud se psycholog řídí standardními diagnostickými kritérii (DSM-5, MKN-11), pak jakýkoli popis systematického obtěžování bez důkazů automaticky zapadá do kategorie bludů, paranoidní poruchy nebo schizofrenie.

Slyšení hlasů z pohledu psychiatrie

Dle DSM-5 i ICD-11 je za duševní poruchu považováno, když tyto zkušenosti (slyšení hlasů) výrazně ovlivňují schopnost člověka fungovat v každodenním životě nebo mu způsobují utrpení. Přitom důvod, proč se určitá aktivita označuje jako obtěžování je právě snaha vyvolávat / vytvářet přesně takové situace.

Slyšení hlasů jako projev nebo jeden z projevů cíleného obtěžování

Tato varianta je odbornou veřejností zcela ignorována jako nereálná, technicky nemožná, nepravděpodobná, poukazující spíše na bludy, stihomam nebo typický symptom schizofrenie.

Realita

Slouží ke sjednocení diagnostiky duševních poruch a nemocí po celém světě. Jsou určeny pro lékaře, psychology i výzkumníky.

Nejčastěji se používají

Mezinárodní diagnostické manuály nezahrnují technologické faktory

Získat přístup do cizího mobilního telefonu nebo počítače je mnohem jednodušší, než si většina lidí představuje. Nejsou třeba žádné odborné znalosti. Stačí se například řídit návodem v některém z mnoha videí na youtube.

Z pohledu psychiatrie je však taková situace chápána jako blud, halucinace, stihomam, projev duševní poruchy apod.

To poslední, co oběť cíleného obtěžování chce řešit je identifikace škodlivého kódu, přesné technické specifikace útoků skrze zařízení. Právě proto se oběť na odbornou veřejnost obrací.

V diskusi o elektronickém obtěžování se často vyžaduje stanovisko či potvrzení odborné veřejnosti, které má dát problému „legitimitu“. Tento požadavek je však v mnoha případech nejen neopodstatněný, ale přímo škodlivý.

Za prvé, elektronické obtěžování zahrnuje technologie a metody, které mohou být skryté, obtížně měřitelné a pro běžné medicínské či psychologické diagnostické rámce prakticky neuchopitelné. Některé z metod elektronického obtěžování jsou navíc postaveny na kontextové sugesci, dlouhodobém opakování, subjektivních faktorech oběti a tedy neměřitelné. Odborná veřejnost, zejména v oblastech psychiatrie a psychologie, má tendenci hodnotit svědectví lidí, kteří podobné jevy hlásí, prizmatem existujících manuálů (např. DSM-5 nebo MKN-11). Pokud nelze symptomy jednoznačně zařadit nebo ověřit přístroji, bývá problém rychle označen za psychickou poruchu nebo blud. To ale nevypovídá nic o samotné realitě fenoménu elektronického obtěžování – jen o omezeních diagnostických nástrojů.

Za druhé, požadavek na „potvrzení odbornou veřejností“ předem diskvalifikuje jednotlivce, kteří se stali terčem útoků, protože se nacházejí ve vleku technologické asymetrie: nemají prostředky, jak důkazy získat nebo analyzovat. Odborná veřejnost si přitom často neuvědomuje, že absence důkazů není důkazem neexistence. Tento postoj se pak stává bariérou, která brání hlubšímu zkoumání fenoménu.

Za třetí, odborná veřejnost mnohdy jedná v režimu ochrany vlastního statusu a reputace. Přiznat, že existuje elektronické obtěžování využívající například sofistikované technologie, znamená riskovat posměch kolegů, zpochybnění vlastní odbornosti nebo obvinění z šíření konspiračních teorií. Tento sociální tlak vede k neochotě věnovat se danému tématu otevřeně, čímž se problém utvrzuje v šedé zóně mezi realitou a údajnou bludností.

Požadavek na stanoviska odborné veřejnosti se tak v kontextu elektronického obtěžování paradoxně stává zbraní proti těm, kdo se snaží na tento problém upozornit. Místo hledání technických či forenzních stop nebo mezioborového zkoumání, dochází často k psychologizaci nebo patologizaci obětí. To je zásadně chybný postoj, který může vést k dalšímu utrpení postižených a zároveň brání odhalení reálných technických hrozeb.

Problém elektronického obtěžování proto nelze redukovat na diagnózy nebo na potvrzení odborných autorit. Vyžaduje novou metodiku, mezioborovou spolupráci a odvahu odborníků vystoupit z rámce tradičních interpretací. Teprve pak bude možné oddělit realitu od bludů a poskytnout obětem skutečnou pomoc místo pouhé nálepky.

Chybí konkrétní, jednotné označení. Informace rozesety v různých tématech, která spolu zdánlivě nesouvisí.

Zmatené oběti

Téma zpravidla řeší jen zoufalé, zmatené (neinformované) oběti. Dochází k velkému množství chybných diagnóz.

Vznik stereotypů a cirkulárních logických klamů

Všude se píše, že například slyšení hlasů je projev schizofrenie nebo obecně duševní poruchy - je bráno jako fakt. Lidé se „naučili“ vnímat tento problém jako negativní, nedůvěryhodný nebo dokonce nereálný – a tedy ignorovat, přehlížet.

Stereotypy, předsudky, extrémní zkreslení

Často se říká, že stokrát opakovaná nepravda se stává „pravdou“. V kontextu tohoto tématu se tak děje nesčetněkrát, podvědomě a desítky let. Postoje a stanoviska odborné veřejnosti výrazně napomáhají šíření desinformací a demagogických tvrzení (názor autority, logický základ, argument).

Stigmatizace obětí

Kromě útočníků jsou „proti“ oběti často i všichni ostatní (rodina, přátelé, policie, odborná veřejnost). Na oběťi je nahlíženo negativně, s nedůvěrou.

Oběti se nemají na koho obrátit

Uzavírají se do sebe, o problému nemluví, straní se společnosti. Řada případů končí bohužel sebevraždou.

Potřebné znalosti:

Že vám některé nebo dokonce mnohé body nic neříkají? To je v pořádku - od toho je přeci odborná veřejnost. Jenže…

Paradox současné medicíny

Psychiatr má moc rozhodnout o tom, zda je někdo duševně nemocný, ale postrádá základní znalosti z oborů, které by mu umožnily rozlišit skutečnou duševní poruchu od technologického útoku.

Pro diagnostiku „moderní schizofrenie“ jsou tradiční psychiatrické obory už dávno nedostatečné!

Není snad toto skutečná „ztráta kontaktu s realitou?“.

Rozhodně ne!

Absenci objektivních důkazů odborná veřejnost označuje za jeden z hlavních důkazů, že se jedná pouze o halucinace, bludy, psychickou poruchu. Ve skutečnosti však takové důkazy nemohou být pořízeny díky principům, na jakých elektronické obtěžování funguje, případně to lze jen za určitých okolností.

Obecná definice objektivních důkazů:

Nezávisle ověřitelný materiál nebo informace, které lze empiricky potvrdit a nejsou závislé na subjektivním vnímání jednotlivce. Tento důkaz je reprodukovatelný, měřitelný a podložený konkrétními fakty, čímž umožňuje ověřit pravdivost určitého tvrzení (například existenci boha – pozn. aut.).

Mezi objektivní důkazy patří například:

Téma (elektronické obtěžování) nutno nejprve definovat, specifikovat, vysvětlit, zasadit do kontextu a teprve na základě konkrétních informací, požadavků, znalostí, vědomostí přejít k pořizování objektivních důkazů.

Základní elektromagnetická interference:

Specialized EMI a audio efekty:

Psychoakustické efekty a sweep modulace:

Neurologické aspekty FM sweep:

Japonské výzkumy psychoakustiky:

Technické a průmyslové zdroje: