Článek
Dítě se časem naučí vázy nerozbíjet, později možná vynalezne vázu nerozbitnou. Soutěž a solidarita utvářejí rodinu i dějiny. Svět dětský, ženský a mužský se doplňují a prolínají.
Dva jedinci jsou nejmenší tým. Výhodou týmů je specializace. Jeden se orientuje dovnitř (teď a tady), druhý ven (včera, zítra, kdekoliv). Často jeden rodič zastává obě role. Rodina není lidský vynález, kromě savců a ptáků pečují o potomstvo některé ryby, pavouci a byli to i dinosauři.
Několik rodin tvoří tlupu. Rodina, tlupa, kmen jsou vrstvami mezi člověkem a prostředím. Osm miliard jedinců je úctyhodné souvrství…
Civilizace jako „nová příroda“ opakuje známé vzorce. Lidé mohou žít sami (jako tygři) v párech (jako labutě), tlupách (jako opice) i společenstvech (jako včely, mravenci, termiti). [i]
Člověk, rodina i tlupa v přírodě čelí zákonům džungle. Civilizace přidává další vrstvy: kmen > stát > říše… Vláda práva chrání subjekty uvnitřpřed zákony džungle, zatímco mezinárodní právo lze vymáhat pouze zdola, dohodou subjektů globálního prostředí. Lidé, státy i říše se rodí, vyvíjejí a umírají, aby na jejich mrtvolách a troskách vyrostly nové entity.
Stará ezoterická formule zní: „Jak dole tak nahoře“. Odhaluje soběpodobnostčástí a celku složitého systému. Dnes bychom řekli fraktál, Jednoduchý vzor opakovaný v různém měřítku na mnoha úrovních. Tak vypadá strom, kapradina, pobřeží, nebo toky peněz, připomínající cévní systém. Fraktál umožňuje růst v kterémkoliv bodě, je to kombinace řádu a chaosu zároveň. Rodina, tlupa, kmen, stát atd. jsou soběpodobné entity, kde vyšší je prostředím pro všechny nižší. [ii]
Společnost není pyramida řízená shora, je to síť vzájemně obsažených propojenýchsubjektů ve vzájemně se ovlivňujících vrstvách.
Moderní člověk žije v mnoha prostředích a na každém kroku potkává stejnou nabídku. Reklamy, zaměstnavatelé, banky, pojišťovny, kultura, politické strany, církve, všichni nabízejí „bezpečí rodinného krbu“. Jako by bylo jen „uvnitř“ a žádné „venku“. Žádná krize, jen nikdy nekončící růst, blahobyt, extáze…
Je to nebezpečná iluze, jízda proti zdi! Soutěž a solidarita (mužský a ženský princip, jin-jang) a další regulační mechanismy musejí prostupovat do všech fraktálních úrovní a udržovat samoregulační rovnováhu. Střídání let „tučných a hubených“ nelze zabránit, lze ale pěstovat odolnost proti fatálním výkyvům. Spravedlivou hospodářskou soutěž mají střežit antimonopolní úřady na úrovních lokální, státní i nadstátní. Řada globálních institucí je dnes bohužel nefunkčních. A taky platí – raději žádná než špatná regulace.
S novými technologiemi (od atomu po informace) může člověk sám sebe zničit – nebo vstoupit do nové epochy. Zrychlení zpětných vazeb a posun mezí růstu na všech úrovních je výzvou pro firmy i historické státy.
Příroda řeší problémy na nejnižší úrovni, na níž jsou řešitelné. Odtud princip subsidiarity uplatňovaný v EU. Některé funkce státu sestupují dolů (místní doprava, školy), jiné stoupají nahoru (obrana, strategické plánování).
Stát a národ nemusí být totéž. Národy tvoří jazyky a kultura, je to bohatství hodné zkoumání. Stát může být pouhou fraktální úrovní. Silovou expanzi národních států nelze tolerovat.
Je slyšet obavy o demokracii, o politickou soutěž. Ta se musí soustředit na základní úkol: zabránit trvalé vládě jedné skupiny vedoucí k nepotismu, kastovnímu systému[iii]a k válkám.
Fraktální struktura nemá hranice, dokáže se přizpůsobovat změnám v geologickém časovém měřítku.[iv] Dlouhodobé změny v přírodě i civilizaci lze ovlivňovat a negativní jevy tlumit. Co tedy s „velkými predátory“ a „cizopasníky“? Prvním „brousit drápky“, druhé „učit symbióze“…
Pokud budeme stát dlouho a bezohledně považovat za „milující matičku“, jednoho dne se promění v „zlého otce Saturna“ požírajícího vlastní děti…
Fraktál
________________
[i] Společenstva tvoří kromě samců a samic jedna i více specializovaných kast, neplodných (nedospělých) dělníků a dělnic.
[ii] Vývoj lidského druhu provází juvenilizace, zachování dětských znaků do dospělosti: učení, hravost, zranitelnost.
[iii] Fraktální struktura je těžko slučitelná s kastovními systémy typu KLDR. Kastovní společenstva vývojově zakrněla na úrovni hmyzu.
[iv] Přírodní samoregulační mechanismy pracují s cykly desetitisíců i více let. Civilizace ale nemusí pasivně čekat na geologické důsledky oteplení, nebo na další dobu ledovou.
