Článek
Nejde o vládu úplně novou, ale z drtivé části obměněnou. Madbouly se stal premiérem v roce 2018 a poté, co letos v červnu se svým kabinetem podal demisi, byl prezidentem Sisim opět pověřen rolí premiéra.
Nových ministrů je dvacet (z třiceti, jednatřicátým je premiér; ženy jsou v kabinetu čtyři). Z hlediska pozorovatele z ciziny může být zajímavé, že svůj post opouští dlouholetý šéf resortu zahraničních věcí Sameh Shoukry a také ministr cestovního ruchu a starověkých památek Ahmed Issa. Jeho nástupcem je Sherif Fathy.
Kromě personálních změn dochází rovněž ke spojování ministerstev. Ministerstvo zahraničí se spojí s resortem pro záležitosti emigrace a krajanů – v jeho čele stane kariérní diplomat Badr Abdelatty.
Proměnou projde také ministerstvo průmyslu a obchodu. Jeho jedna agenda, průmysl, bude včleněna do ministerstva dopravy (vznikne tedy ministerstvo průmyslu a dopravy), druhá agenda, obchod, bude součástí nového ministerstva obchodu a investic.
A ještě jedna avizovaná změna: ministerstvo pro plánování a hospodářský rozvoj bude sloučeno s ministerstvem pro mezinárodní spolupráci. Nově tedy bude existovat ministerstvo pro mezinárodní spolupráci a plánování.
Server Agenzia Nova k tomu 2. července 2024 uvedl, že podle prezidenta Sisiho by prioritou nové vlády mělo být zmírnění potíží způsobených rostoucími cenami a vytvoření více pracovních příležitostí. Server připomíná, že Egypt v posledních měsících čelil měnové krizi, prudce stoupajícím světovým cenám komodit a problémům v oblasti mezinárodních dodavatelských řetězců; to vše zvýšilo životní náklady. Mezi priority nového kabinetu patří zlepšování služeb občanům, pokračování ve strukturální reformě ekonomiky a podpora investic.
Prezident Sisi je v úřadu deset let, od roku 2014. Za tu dobu pod ním sloužili tři premiéři: Ibrahim Mahlab (2014-2015), Sherif Ismail (2015-2018) a od roku 2018 nynější šéf vlády Madbouly. Ono desetileté období lze charakterizovat různě, rozhodně ale platí, že Sisi je „prezident – stavitel“. Za jeho éry byl vybudován Nový Suezský kanál (tj. rozšířen a zmodernizován stávající), bylo započato a úspěšně pokračuje budování Nové administrativní metropole a hodně se investuje do dopravní infrastruktury. Server Ahram Online k tomu 2. července 2024 uvedl, že v uplynulých deseti letech bylo postaveno 6300 km nových silnic (v průměru 630 km za rok – srovnejme s tempem výstavby silnic v ČR), 945 mostů a tunelů a zrekonstruováno bylo 8400 km stávajících silnic.
Jako relativně častý návštěvník Egypta mohu tyto informace potvrdit. Od roku 2011 jsme jezdili každoročně ke korálovému moři na africkou stranu Egypta – do oblasti Safagy a Marsy Alam. Loni jsme po třinácti letech opět zavítali na jih Sinaje. Naivně jsem se domníval, že z letiště v Šarm aš Šajchu pojedeme po staré „Peace Road“ (obr. 1) a z autobusu symbolicky zamáváme hotelům, v nichž jsme pobývali ještě „za Mubaraka“. Omyl. Za letištěm to řidič na velkém kruhovém objezdu stočil na osmiproudou autostrádu (4 pruhy pro každý směr) doplněnou nadjezdy a tunely (obr. 2). Že Egypt v dopravě hodně pokročil jsem si pak ozřejmil, když jsem taxíkem projel podstatnou část města.
Obr. 1/Stará pobřežní silnice „Peace Road“ vedoucí z Šarmu směrem na sever až do Taby.
Takže ano, nový režim, který je u moci po turbulencích vyvolaných revolucemi v letech 2011 a 2013 a před kterým stojí bezpočet výzev, hodně buduje. A že je obnova silniční sítě jedna z nutností, to ví každý, kdo zemi na Nilu někdy navštívil.
Ne vše vychází dle původních záměrů. Namátkou: Suezský kanál nepřináší takový zisk, jaký by mohl, aktuálně kvůli řádění húthijovských agresorů vůči civilním plavidlům v jižní oblasti Rudého moře. Ale to je téma na samostatný článek.
Je v zájmu Egypta, regionu i celého světa, aby Madboulyho vláda II byla ve svých plánech úspěšná. Čím víc stabilních, prosperujících a mírumilovných zemí v této části planety, tím lépe.
Nová autostráda vedoucí z letiště v Šarm aš Šajchu do centra města.
Obměněni byli také guvernéři provincií. Těch je v Egyptě dvacet sedm, v čele jednadvaceti stanou noví lidé, dosavadní post si udrželo šest guvernérů. Z pohledu turistů, kteří nejčastěji navštěvují guvernoráty Rudé moře (destinace Hurghada a Marsa Alam) a Jižní Sinaj (Šarm aš Šajch, dříve také Taba), jde o změnu poloviční. Guvernér Rudého moře Amr Mohamed Hanafy zůstává, Jižní Sinaj má v čele úřadu nového muže – Khaleda Mubaraka Husseina Bakriho.
Nový je rovněž ministr obrany. Na tomto postu stanul generálplukovník Abdel Meguid Saqr. Ke změně došlo také na pozici náčelníka generálního štábu Egyptských ozbrojených sil. Do této funkce jmenoval prezident Sisi generálporučíka Ahmeda Fathyho Ibrahima Khalifu.
Pozn.: U vlastních jmen politických a vojenských představitelů je použit původní přepis z arabštiny do angličtiny, protože autor článku zatím nemá u všech k dispozici oficiální přepis do češtiny. Ovšem i u anglické transkripce se můžeme setkat s více variantami.
ODKAZY
