Článek
Nelze nevzpomenout na sedmašedesátý rok. Tehdy se Izrael nacházel v existenčním ohrožení. Totální válku proti němu nechystali teroristé, ale armády sousedních zemí vojensky podporované dalšími zeměmi regionu. V sázce bylo vše, jediným řešením pro záchranu izraelského státu byla preemptivní válka (pro sluníčkáře, pseudohumanisty a „mírové“ aktivisty: preemptivní válka je v souladu s mezinárodním právem). Ta vypukla 5. června 1967 jako válka Šestidenní a téhož dne vznikla v Jeruzalémě vláda národní jednoty.
Eškolův koaliční kabinet byl doplněn o významné představitele opozice, z nichž na prvním místě jmenujme legendárního generála Mošeho Dajana (strana Rafi), kterému premiér Eškol přepustil ministerstvo obrany. Dále pak vstoupili do kabinetu jako ministři bez portfeje Menachem Begin a Yosef Sapir (oba z aliance Gahal, pozdějšího základu dnešního Likudu).
Jak se liší v principu nynější vláda národní jednoty od tehdejší? Stejný je důvod: válečný stav. Rozdíl je zřejmý z informace, kterou přinesl 11. října server Arutz Ševa; týká se dohody mezi premiérem Netanjahuem a jedním z šéfů opozice Bennym Gantzem z bloku Národní unie (jiným názvem Státní tábor). Dohoda obsahuje čtyři body.
(1) Bude ustaven kabinet pro řízení válečných operací (dále jen válečný kabinet). Ten bude mít toliko tři členy: předsedu vlády (B. Netanjahu), ministr obrany (J. Gallant) a předsedu aliance Národní jednota (B. Gantz, exministr obrany a exnáčelník generálního štábu). Jako pozorovatelé budou válečnému kabinetu k dispozici G. Eizenkot (bývalý náčelník generálního štábu) a ministr pro strategické záležitosti R. Dermer.
(2) Stávající kabinet bude doplněn o pět ministrů bez portfeje ze bloku Národní unie, jmenovitě B. Gantz, G. Eizenkot, G. Saar a další dva zatím nejmenovaní (jeden z těchto pěti bude fungovat jako pozorovatel). Tento „politicko-bezpečnostní“ kabinet bude fungovat po dobu války.
(3) Jedno místo ve válečném kabinetu je rezervováno lídrovi parlamentní opozice, pakliže se připojí k vládě národní jednoty. K tomu vysvětlení. Lídrem opozice je Jair Lapid, šéf strany Ješ Atid; ten podmiňuje vstup do vlády národní jednoty odchodem krajně pravicových ministrů Itamara Ben Gvira a Bezalela Smotriče.
(4) Po dobu trvání války nebudou projednávány žádné návrhy zákonů ani vládní rozhodnutí nesouvisející se samotnou válkou. Tomu lze rozumět tak, že dočasně je u ledu kontroverzní soudní reforma.
Detaily týkající se vlády národní jednoty a válečného kabinetu mohou doznat změn, nicméně klíčové je, že pod tlakem okolností došlo k dohodě mezi vládní koalicí a částí opozice. Dlužno dodat, že i Jair Lapid a jeho partaj, ač se zatím nepřipojili, plně podporují odvetné obranné kroky kabinetu proti teroristickým agresorům a bezvýhradně stojí za izraelskou armádou.
ODKAZ
Arutz Ševa – ZDE
