Článek
Pokud jde o jeho klubovou kariéru, vystřídal kromě jiných Inter Milán, Leeds United, Tottenham Hotspur nebo Liverpool FC. V těchto a dalších klubech má ve statistice přes 300 gólů.
26. června 2023 bylo oznámeno, že Keane, který hráčskou kariéru ukončil před pěti lety, nastoupí jako hlavní trenér izraelského celku Maccabi Tel Aviv. Ten patří mezi nejlepší kluby izraelské Premier League, v sezoně 2022/2023 skončil na třetím místě a brzy se s ním setkáme v Evropské konferenční lize.
Působení fotbalových hráčů včetně legend na pozici hlavních koučů v nejrůznějších zemích světa je jev naprosto normální a přirozený. Málokdo z politiků či novinářů řeší politiku a poměry v hostitelské zemi – ne všichni bývalí fotbaloví velikáni trénují pouze v demokratických státech. Řada z nich působí v režimech vysloveně totalitních nebo autoritářských. Normálně uvažující lidé to vnímají jako realitu. A hlavně – je to věc každého trenéra, ostatním do toho nic není.
Najdou se ale výjimky, které angažmá konkrétního trenéra v konkrétní zemi dokážou tak zpolitizovat, že si člověk říká, kam se poděl zdravý úsudek. O politizaci nadcházejícího působení Robbieho Keana v Izraeli se postaral Mark Ward. Opoziční poslanec irské dolní sněmovny za radikální levicovou stranu Sinn Fein (kdysi napojenou na teroristy z IRA).
Pan poslanec obvinil Izrael z tzv. sportswashingu – tím, že Keana angažoval. Sportswashing je anglický výraz pro snahu států prostřednictvím sportu vylepšit svou pověst. Podle webu listu The Jerusalem Post (ZDE) řekl: „Bylo hlubokým zklamáním vidět bývalého irského internacionála Robbieho Keana, že se chystá trénovat Maccabi Tel Aviv. Obávám se, že tento krok je dalším pokusem o sportswashing. Když lidé významu Robbieho Keana dělají sportovní byznys v Izraeli, je to pokus o zakrytí a legitimizaci režimu apartheidu.“ (Tady bychom mohli panu poslanci Wardovi doporučit, aby nahlédl na soupisku izraelské fotbalové reprezentace do 21 let, aktuálně se chystající v Gruzii na čtvrtfinále ME, případně na soupisku celého seniorského národního týmu, jestli v tom apartheidním Izraeli čirou náhodou neoblékají reprezentační dres také hráči z komunity izraelských Arabů.)
Mark Ward také uvedl, že Robbie Keane jde podle vlastních slov do Izraele ze sportovních důvodů. Samozřejmě: z jakých jiných. A pokračoval, že to není žádná útěcha pro rodinu nedávno zabitého fotbalisty Omara Abua z obce Turmus Ayya na Západním břehu. Jistě: tyto a podobné útoky židovských teroristů vůči Arabům a jejich majetku si zaslouží nejhlubší odsouzení a opovržení, což také nejvyšší vedení státu Izrael a jeho bezpečnostních sil opakovaně udělalo. Ovšem, co s tím má společného Maccabi Tel Aviv nebo Robbie Keane? Je zřejmé, že lidé stižení protiizraelským fanatismem se nezastaví před žádnou demagogií.
A aby bylo úplně zřejmé, jakou pozici pan poslanec zaujímá, navrhl, aby se uskutečnilo přátelské fotbalové utkání mezi Irskem a Palestinci, ideálně mezi oběma národními výběry. Nikoli ovšem primárně ze sportovních, ale politických důvodů. Byla by to prý, vzhledem k historickému spojení Irska a Palestiny (?), úžasná ukázka solidarity. Že palestinská reprezentace hraje za autonomii, jejíž vedení finančně podporuje teroristické vrahy a jejich rodiny, to zjevně nevadí. K tomu Mark Ward uvedl, že Irsko bylo první zemí, která po druhé světové válce hostila v roce 1951 fotbalový zápas s Německem (Spolkovou republikou). „Byli jsme tehdy světovými lídry a mohli bychom se znovu stát světovými lídry a nabídnout olivovou ratolest palestinskému lidu.“ Tady by ale pan poslanec poněkud mýlí. Palestinský lid, alespoň podle posledních průzkumů veřejného mínění, rozhodně netouží po olivové ratolesti, ale preferuje ozbrojený boj proti Izraeli (ZDE). Kromě toho, Irové nebyli první, kdo se po válce utkal doma se západními Němci. Anály (ZDE) říkají, že byli až třetí:
15. 4. 1951 … Curych .. Švýcarsko – SRN
23. 9. 1951 … Vídeň … Rakousko – SRN
17. 10. 1951 … Dublin … Irsko – SRN
To jen pro pořádek.
