Článek
Jmenovitě křesťanů. V závěru článku „Konzervativci blokují manželství pro všechny, až se z nich kouří. Marně. Prohrají“ z 19. května M. Fendrych píše:
Ale stačí pár desítek zaťatých zákonodárců a posun dopředu se blokuje. Oč jde? O ideologii, jež se ohání pokroucenými křesťanskými „hodnotami“. Jde o pseudokřesťanství. Každý věřící, každý „ježíšovec“ přece ví, že podstatou křesťanské zvěsti a víry je láska. Jestli se milují heterosexuálové nebo homosexuálové, nebinární lidé či transsexuálové, na tom nesejde. Jde o vztah a o touhu vztah rovnoprávně pěstovat.
Brzdiči brzdí, až se z rozžhavených brzd valí dým, ale nakonec nebudou mít sílu tlak touhy a lásky zastavit. Tak by mohla znít „dobrá zvěst“, tedy evangelium, pro všechny po manželství toužící LGBTI+ lidi.
V jedné věci má komentátor pravdu. V našem zvráceném světě bude dříve či později „manželství pro všechny“, to je pro stejnopohlavní dvojice, legalizováno. S tím se my, konzervativci z opačné názorové množiny, musíme smířit. Ale jinak je to z jeho strany omyl na omyl, naprosté nepochopení toho, o co v biblickém poselství jde. V žádném případě o „ideologii, jež se ohání pokroucenými křesťanskými hodnotami“. Věta, že „jde o pseudokřesťanství“ je nejen mylná, ale i nehorázná a urážlivá. Je to přesně naopak: jako pseudokřesťanství lze označit učení, které prosazuje něco, co je v přímém rozporu s poselstvím Bible.
A co o manželství, homosexualitě a transvestitismu říká Bible? Zde je několik citátů ze Starého zákona:
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (kniha Genesis, 1.kapitola, 27. verš);
Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Genesis 2:24);
Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. (Leviticus 18:22);
Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně. (Leviticus 20:13);
Žena na sebe nevezme, co patří muži, a muž neobleče, co nosí žena. Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo to činí. (Deuteronomium 22:5);
V podobném duchu, byť jinými slovy, hovoří o homosexuálních praktikách Nový zákon.
Vyjádřeno jednou větou: podle učení Bible je homosexuální intimní styk hřích. Ano, ve staroizraelské pospolitosti platilo Boží nařízení, že za intimní obcování mezi gayi byl stanoven trest smrti. Ten dnes v moderní civilizované západní společnosti uplatňován samozřejmě není: homosexualita není kriminalizována, nejedná se o trestný čin. Ale v Božích očích hříchem být nepřestala.
Stejně tak se to má v sekulárním světě například s krádeží. Skutečnost, že v západní společnosti nejsou zlodějům utínány končetiny neznamená, že by krádež přestala být trestným činem (viz paragraf 205 českého trestního zákoníku). Kdo se tedy hlásí k učení Bible a současně podporuje legalizaci stejnopohlavních „manželství“, případně církevní žehnání stejnopohlavním svazkům, zastává falešné učení, Fendrychovým termínem jde o pseudokřesťanství. Tedy nikoli ten, kdo se v této záležitosti důsledně drží učení Bible.
Dále M. Fendrych: „Každý věřící, každý ´ježíšovec´ přece ví, že podstatou křesťanské zvěsti a víry je láska.´“ Ano, ale v žádném případě láska k hříchu. Podstata Ježíšovy lásky je zcela jiná, než jak ji chápe M. Fendrych dle jeho další věty: „Jestli se milují heterosexuálové nebo homosexuálové, nebinární lidé či transsexuálové, na tom nesejde.“ Právě že sejde. Lépe vyjádřeno nesešlo by na tom, kdyby Bůh jako Stvořitel, nejvyšší Suverén, prostřednictvím Bible nezaujal zcela odlišné stanovisko. Tvrdit, že nesejde na tom, kdo se s kým miluje, znamená stavět se – v kontextu výše uvedených citátů – do vzpoury vůči Bohu. Ostatně kdyby měl M. Fendrych pravdu, řekl by Ježíš v příběhu o ženě přistižené v hříchu (cizoložství): „Neodsuzuji tě, můžeš odejít.“ Jeho poselství lásky vůči této hříšnici (což se týká každého z nás) znělo: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ Všimněme si: Jdi a už nehřeš. Tedy žádné „evangelium, pro všechny po manželství toužící LGBTI+ lidi“ (ve smyslu posvěcení jejich hříšného jednání). Součástí Ježíšova evangelia není pouze láska, opakuji: nikoli k hříchu, ale také pokání, radikální změna smýšlení a chování. Bůh nemůže souhlasit s něčím, co je v přímém rozporu s Jeho stvořitelským řádem a Jím stanovenými principy. Totálně mylná je představa, že by Bůh mohl žehnat něčemu, co sám definoval jako ohavnost, odporný hřích. Pokud to některé církve činí, a u nás nejnověji vyjádřila s touto praxi (na základě dobrovolnosti ovšem) souhlas Českobratrská církev evangelická, pak takovéto požehnání ze strany duchovního nemůže mít z podstaty věci „nebeské krytí“.
M. Fendrych se o těch, kdo se ke stejnopohlavnímu „manželství“ staví negativně, vyjádřil s nepřehlédnutelným despektem. Kdyby se podíval za hranice české kotliny, zjistil by, že v církevním prostředí jde o zásadní téma, které štěpí denominace a dokonce vede ke vzniku nových církevních společenství. Ne všichni křesťané a jejich představitelé jsou ochotni přistoupit na tlak homosexuální lobby, protože by tím zákonitě museli znevážit učení Bible a zradit svoji víru a své svědomí. Přesvědčení těch, kdo zastávají vůči stejnopohlavním intimním vztahům postoj založený na učení Bible není o nic méně hodné seriózní debaty než opačné přesvědčení progresivistů. Znevážením konzervativců se M. Fendrych jako respektovaný komentátor sám diskreditoval.
K výše uvedenému komentáři M. Fendrycha jsem se dostal se zpožděním (po dobrovolné bezinternetové dovolené na jihu Egypta). Shodou okolností jsem našel po návratu v emailové korespondenci informaci o „Otevřeném dopisu předsednictvu 36. synodu Českobratrské církve evangelické k žehnání osobám stejného pohlaví“, který je koncipován jako petiční arch pro všechny, kdo s tímto žehnáním v církvi nesouhlasí. V závěru textu je mimo jiné uvedeno: „Ve světle Písma vnímáme homosexuální praxi jako hřích. Nesouhlasíme s tím, aby církev žehnala hříšnému jednání.“
Ano, všechny církve, které umožňují stejnopohlavní „manželské“ svazky anebo těmto vztahům žehnají, se dopouštějí v rámci duchovního světa té nejabsurdnější absurdity: žehnají hříchu. Progresivistům se to jistě líbí. Ale – co na to Bůh?
