Naše repre nevzkvétá. Je trenérka Klimková opravdu tou pravou?

Psal se 12. červenec 2024, když české fotbalistky v kvalifikaci ME přivítaly úřadující mistryně světa ze Španělska. Zápas se konal pro mnohé příznivce nepochopitelně v Chomutově, protože jak potvrdila kapitánka Klára Cahynová, prvoligové kluby v letním období nechtěly ženský národní tým pustit na svoje trávníky. Trochu stranou pozornosti se tak zrodila velká senzace a prozatím určitě nejcennější vítězství v historii české ženské reprezentace, která porazila hvězdné Španělky poměrem 2:1. Bohužel ani skalp mistryň světa nepomohl k udržení v Lize A, ve skupině se Španělskem, Dánskem a Belgií totiž Češky skončily na posledním 4. místě.

I přes sestup do Ligy B měly české fotbalistky pořád solidní šanci k historicky prvnímu postupu na velký turnaj - Euro 2025 ve Švýcarsku. Už v baráži o minulý šampionát byly velice blízko, ale právě s pořadatelem letošního ME prohrály na penalty. Ani tentokrát však Češkám los nepřál. Nejdříve proti Bělorusku bez problémů potvrdily roli favoritek (8:1 a 0:0), přestože musely oba zápasy odehrát na neutrální půdě v Chorvatsku. Poslední překážka však byla podobně jako roku 2021 ta nejtěžší možná, v boji o vysněný postup stály proti českému týmu hráčky Portugalska s barcelonskou hvězdou Kikou Nazareth. Z bouřlivého prostředí v Portu se povedlo přivézt nadějnou remízu 1:1, v domácí odvetě na teplických Stínadlech ale Češky podlehly těsně 1:2, když je v závěru po střele Kateřiny Svitkové do břevna dělilo pár centimetrů od prodloužení. Smolná prohra, která znamenala konec nadějí na Euro, byla zároveň posledním zápasem osmiletého působení trenéra Karla Rady na lavičce národního týmu.

Prakticky ihned po vyřazení v baráži začala média skloňovat jméno trenérky Jitky Klimkové, která předtím koučovala ženy Nového Zélandu. V prostředí ženského fotbalu byla Klimková vzhledem ke svým zahraničním zkušenostem obecně považována za ideální volbu na lavičku českého národního týmu, její výsledky na reprezentační úrovni tomu však moc neodpovídají. V letech 2009-2010 vedla před svým odchodem do ciziny nepříliš úspěšně českou reprezentaci do 19 let. Nad všemi výsledky z tohoto období vyčnívá vysoká kvalifikační porážka 0:6 na půdě Ruska, kterou z dnešního kádru áčka pamatují Klára Cahynová a Eva Bartoňová.

Klimková se potom jako trenérka zúčastnila třech světových šampionátů ve třech různých kategoriích. Zatímco na MS do 17 let v roce 2014 mohla s týmem Nového Zélandu pouze překvapit (konec ve skupině se ziskem 1 bodu), o čtyři roky později u americké reprezentace na MS do 20 let se od ní čekalo mnohem víc. Američanky však pod jejím vedením historicky poprvé v této kategorii nepostoupily ze základní skupiny. Největším mezinárodním turnajem, co Klimková odkoučovala, bylo bezpochyby MS žen 2023 v Austrálii a na Novém Zélandu. Právě novozélandský A-tým vedla česká trenérka od roku 2021 s výhledem na nadcházející domácí šampionát, který pro ni představoval dosavadní vrchol kariéry. V zahajovacím zápase celého mistrovství dosáhla na svůj nejcennější skalp, když Novozélanďanky senzačně porazily Norsko 1:0. Pro Nový Zéland se jednalo o vůbec první výhru v historii MS a zároveň teprve druhou (a poslední) v kalendářním roce 2023. Euforie však pořadatelské zemi dlouho nevydržela, ve druhém zápase totiž přišla nečekaná prohra 0:1 proti Filipínám a následná bezbranková remíza se Švýcarskem na postup ze skupiny nestačila.

Konec trenérské mise Jitky Klimkové na Novém Zélandu přišel nečekaně v roce 2024 za poněkud zvláštních a nevyjasněných okolností. Česká trenérka sice původně podepsala smlouvu až do roku 2027, ale na olympijském turnaji v Paříži už novozélandský tým nevedla a místo toho se měla přesunout do role svazového poradce. Nakonec se v Oceánii rozloučila úplně a přijala nabídku FAČR v čele s tehdejším předsedou Fouskem. Do funkce trenérky české ženské reprezentace byla jmenována v lednu letošního roku.

Skoro jako povinnost se pro české fotbalistky pod vedením nové trenérky jevil návrat do elitní skupiny A Ligy národů. Do „béčka“ s Ukrajinou, Albánií a Chorvatskem vstupovaly Češky jako jasné favoritky, což potvrdily vysokými výhrami nad Chorvatskem (4:0) a Albánií (5:1) v prvních dvou zápasech. Úvodní půlhodina utkání proti Albánii v Českých Budějovicích ale mohla působit jako určité varování, Lvice totiž prohrávaly 0:1 a navíc Albánii nebyl uznán regulérní gól po chybě brankářky Votíkové.

V dubnu následoval pro svěřenkyně trenérky Klimkové dvojzápas proti Ukrajině, která stejně jako český tým získala proti Albánii a Chorvatsku šest bodů. Hrálo se tedy o 1. místo ve skupině a českou výhodou měl být venkovní zápas na neutrální půdě v Polsku kvůli pokračující válce na Ukrajině. Místo dalšího očekávaného vítězství Lvic ale přišla už ve třetím klání pod taktovkou Klimkové první prohra (0:1), přičemž si Češky kromě dvou velkých šancí Svitkové a Krejčiříkové nevytvořily prakticky nic.

Úkol pro domácí odvetu v Ústí nad Labem zněl tedy jasně - oplatit ukrajinským soupeřkám porážku a vrátit se v tabulce na 1. místo zajišťující přímý postup do Ligy A. Ani na druhý pokus však Češky na Ukrajinu nevyzrály, když na brzký gól Svitkové odpověděly Ukrajinky z penalty po faulu Sonntagové a zápas skončil remízou 1:1. Šance na prvenství ve skupině se tak pro český tým výrazně ztenčila, jednoznačná domácí výhra 5:0 nad Chorvatskem už znamenala jenom zajištění 2. místa a účast v baráži o Ligu A. Skupinu pak Češky zakončily utrápenou výhrou 2:1 v Albánii, když většinu zápasu hrály o deseti bez vyloučené Bendové.

Jestliže měl český výběr smůlu na los při posledních dvou barážových duelech o postup na Euro, tentokrát si na přiděleného soupeře nemohl stěžovat. Ze všech možných protivníků bylo totiž Rakousko jediným týmem, který stejně jako Češky nepostoupil na letošní šampionát ve Švýcarsku. Rakušanky navíc trápila početná marodka, když celkem pět hráček včetně kapitánky Sarah Zadrazil z Bayernu Mnichov nebo brankářské jedničky Manuely Zinsberger postihlo v poslední době totožné zranění - přetržený přední křížový vaz (ACL). V úvodním zápase se rakouský tým musel obejít i bez vykartované obránkyně Vereny Hanshaw z West Hamu. Také český výběr počítal ztráty a jedna z nich byla opravdu citelná - tahounka pražské Slavie i národního týmu Kateřina Svitková přerušila kariéru z důvodu těhotenství. První zápas baráže v Uherském Hradišti musely vynechat i tři vykartované hráčky - Eliška Sonntagová, Franny Černá a Lucie Bendová.

Češky na stadionu prvoligového Slovácka využily výhodu domácího prostředí a ve vyrovnaném zápase se šancemi na obou stranách porazily Rakousko 1:0 gólem Michaely Khýrové. Ta samá hráčka navíc ještě z přímého kopu orazítkovala břevno. Před odvetou ve Vídni se tak zdálo, že všechno hraje pro české Lvice, kterým se do základní sestavy vrátila Sonntagová, zatímco Černá a Bendová začaly na lavičce. Od úvodního hvizdu ale dominovaly Rakušanky, naopak český tým za celý zápas nevystřelil na bránu. Barážová odveta se hrubě nepovedla brankářce Barboře Votíkové, která nejprve ve 32. minutě zavinila penaltu a Sarah Puntigam srovnala skóre dvojzápasu. V 74. minutě pak Votíková po dalším špatně načasovaném vyběhnutí obdržela druhou žlutou kartu a Češky šly do deseti. Ani její náhradnici Olivii Lukášové se příliš nevedlo, když v závěru normální hrací doby neodhadla centrovaný míč a Jennifer Klein svým gólem na 2:0 zmrazila české postupové naděje. O návrat do elitní Ligy A tak bude reprezentace usilovat znovu v příštím roce.

Jitka Klimková tedy se svým týmem nesplnila jednoznačný cíl pro letošní ročník a kdo čekal pod jejím vedením herní i výsledkový progres, musí být zatím velmi zklamán. Po dvou prohrách v přípravě proti Srbsku (0:1 a 1:2) zakončily Češky rok 2025 s nelichotivou bilancí 5-1-5, přičemž kromě letního přípravného zápasu se Švýcarskem (1:4) čelily pouze soupeřům druhého až třetího evropského sledu, nikoliv účastníkům letošního Eura. Špatnou vizitkou je také slabá produktivita českého týmu, který dokázal vstřelit více než jeden gól pouze Albánii a Chorvatsku.

Samozřejmě nelze říct, že za všechno může Klimková. Reprezentační koučka má momentálně k dispozici podle všeho slabší výběr než ten, který před rokem srdnatě bojoval v neúspěšné baráži o Euro proti Portugalsku. Ihned poté skončila s fotbalem zkušená reprezentační kapitánka Petra Bertholdová a zanedlouho kvůli těhotenství přerušila kariéru Gabriela Šlajsová. Ještě dříve musela ze zdravotních důvodu skončit další opora zadních řad Simona Necidová. Tím se v podstatě rozpadla česká obrana a plnohodnotné náhrady se zatím ani zdaleka najít nepodařilo. Stabilní výkony stoperské dvojice Bertholdová-Necidová českému týmu citelně schází, ostatní hráčky na této pozici často chybují. Vzhledem k nedostatku kvalitních krajních obránkyň se dosud nenašla náhrada ani za Šlajsovou. Trenérka Klimková se rozhodla její místo v základní sestavě zalepit další slávistkou Kristýnou Růžičkovou, která ale v klubu nastupuje jako křídlo a beka hrála podle svých slov naposledy v juniorce.

Česká ofenziva výrazně utrpěla absencí záložnice Kateřiny Svitkové, kterou zanedlouho čekají mateřské povinnosti, ale po porodu se chce k fotbalu vrátit co nejdříve. Podobná tahounka českému týmu směrem dopředu chybí, největší potenciál má teď zřejmě sparťanská křídelnice Michaela Khýrová. Žhavým tématem mezi příznivci ženského fotbalu je také post hrotové útočnice. Na tuto pozici Klimková stále upřednostňuje Andreu Staškovou, která se však od začátku svého působení v Turecku (dříve Galatasaray, nyní Fenerbahce) za reprezentaci střelecky prosazuje jen proti slabým soupeřům jako Bělorusko, Chorvatsko nebo Albánie. Z lavičky se v průběhu zápasu dostává na hřiště slávistka Jana Žufánková, jejíž produktivita je ale velmi slabá, během letošního podzimu čekala na soutěžní gól přesně tři měsíce. Překvapivě až třetí volbou trenérky je její klubová spoluhráčka Klára Cvrčková, která naopak ve Slavii dostává přednost.

Smlouva trenérky Klimkové by měla trvat ještě rok s možností opce. Cílem zůstává postup do Ligy A, tentokrát v rámci kvalifikace MS 2027 v Brazílii. Znovu si nelze stěžovat na los, soupeři českých Lvic ve skupině Ligy B budou Wales (zřejmě nejslabší tým z 1. koše), Černá Hora a opět Albánie. Postup na světový šampionát visí pro Češky opravdu vysoko, ale pokud se ani v příštím roce nezlepší herní projev a znovu se nepovede postoupit do Ligy A, těžko si představit prodloužení spolupráce s Jitkou Klimkovou.