Článek
Je tomu právě týden, co se v pražském Radiopaláci shromáždily stovky občanů a zástupců obcí z celé republiky. Všichni přijeli s jediným cílem: vyjádřit na veřejné debatě svůj jednoznačný nesouhlas se způsobem, jakým Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) vytyčilo takzvané akcelerační zóny. Od začátku bylo cítit velké napětí mezi publikem a zástupci ministerstva. Lidem se zdálo, že stát přijel hlavně splnit formální povinnost než vést skutečnou debatu. A nelíbilo se jim to.
Atmosféra připomínala spíše nadcházející hokejový zápas než úřední projednání strategického dokumentu. V sále bylo dusno. Olej do ohně průběžně přilévala moderátorka Michala Hergetová, která jakoby neviděla, že její mentorský přístup a peskování publikum irituje a že hluk, pískot a výkřiky nevole jsou z velké části směřovány proti ní. Naopak zástupci obcí vystupující proti akceleračním zónám byli vesměs odměňováni potleskem a hlasitými projevy souhlasu. Jeden z nejpozoruhodnějších projevů pronesl nenápadný muž ve žlutém svetru, pan Jiří Černý, starosta obce Petroupim.
Pro vás tabulka, pro nás katastrofa
„Dělám starostu už 22 let, předtím jsem byl 10 let místostarosta a za těch osm volebních období už jsem něco zažil. A řeknu vám, vadí mi přehlížení těchhle malých místních samospráv,“ spustil do mikrofonu pan Černý a hned sklidil aplaus. Svými slovy narážel na fakt, že vládní experti zkoumali území jeho obce, aniž by se s místními vůbec spojili. „Proč nám o tom nikdo neřekl? Mohli jsme jim ukázat lokality, mohli jsme jim říct, tady se vyskytuje tohle, tady se vyskytuje tamto.“
Vzápětí přešel k neschopnosti státu nastavit pro projekt smysluplný časový harmonogram. „Další věc je ten termín načasování; nechat tři měsíce na takovouhle podstatnou věc, to je úplně nesmysl“, rozohnil se starosta nad absurdním nepoměrem v legislativních lhůtách. „My, když děláme změnu územního plánu, trvá to dva roky. Vy jste začali loni, ale papír jste poslali až před měsícem, a řeknete: bude tam akcelerační zóna, máte 14 dní na to se vyjádřit. Vždyť to přece není jednání!“ Mohutný potlesk mu dal za pravdu. „Vy si do svých lejster napíšete, že mírně negativní účinek. Pro nás je to katastrofa, rozumíte tomu?“
Ohroženy jsou i dlouhodobé investice do krajiny, panuje strach ze znehodnocení pozemků. „Na územním plánu máme navržených 20 parcel. Kdo je teď koupí? Vy je koupíte, abyste nám nahradili vzniklé náklady?“ hřímal starosta Černý. Obec prý celá léta vysazuje stromy a obnovuje cesty. „Paradoxně první cesta, kterou jsme obnovili, je celá v téhle vaší zóně.“ Nelze argumentovat tím, že o nic nejde: „Jakmile jednou budou zóny, tak se s tím každý bude samozřejmě ohánět a už je to prostě dané. Tohle přece musíme zastavit hned na začátku!“
Sklopíme vrtule, až to bude stát?
Následně se starosta zaměřil na zdraví obyvatel a hlukové limity. „Můj dotaz je, proč teda děláme všechny studie až po stavbě elektrárny? Proč neuděláme zvukovou studii, proč neuděláme i jiné studie ještě předtím, než to postavíme? Vy pak řeknete, ono už to tam stojí. A co uděláme? Sklopíme vrtule? To je řešení?“
Když moderátorka a zástupci ministerstva argumentovali, že hluková studie musí být doložená ke stavebnímu řízení, lidé v sále zaskandovali jako jeden muž: to už je pozdě! „To už budeme mít akcelerační zónu odsouhlasenou. Všechno se dělá co nejrychleji, aby se nemuselo nic dokládat, nemusí se dokládat EIA atd., protože ta vám nevyhovuje, že jo,“ konstatoval starosta. Když už jednou na území zóna bude, lidé ztratí páky. „Na co máme akcelerační zóny? Abyste pak následně mohli rozhodovat bez nás. Vy už jste stejně rozhodli bez nás…“
Střet úřední teorie s vesnickou praxí
Do debaty se vložila hlavní projektantka Martina Kabelková, snažíc se obhájit proces srovnáním s obecním plánováním: „Jako zastupitel obce jistě víte, jakým způsobem se projednává územně plánovací dokumentace. Když děláte územní plán obce nebo ho projednáváte, tak taky neříkáte každému vlastníkovi, neobcházíte dům od domu a neříkáte mu, že bychom něco připravovali. Ale ten návrh je připravený v rámci veřejného projednání… A toto je to veřejné projednání, akorát na jiné úrovni.“
Starosta Černý ji však okamžitě uzemnil: „Budete se divit, ale já, když udělám zastupitelstvo, tak dám do zápisu jednání zastupitelstva, přijímáme návrhy na změny do územního plánu a každý se k tomu může vyjádřit.“ V tu chvíli pohotově zareagovala moderátorka: „Návrhy na změnu přijímáme do 1. června písemně a každý se k tomu může vyjádřit.“
„Já tomu rozumím“, přikývl starosta. „Můžete mi ale říct, proč jste nám to neřekli před třeba rokem?“ Výkřiky v sále potvrzovaly pravdivost jeho slov. „Já se tady zeptám, jak je to s tím časem? Já vím, to byl argument tady toho vašeho kolegy vedle, nebyl na to čas. Tak my tady rozhodujeme takhle důležitou věc a on na to nebyl čas?“ Bum. Nebyl čas…
To se prostě nedělá
Moderátorce na chvíli došla slova. První se vzpamatovala expertka vlivu na životní prostředí Pavla Žídková. „Já vám jenom odpovím, jak jste tak nějak napadal v průběhu té své připomínky, že vám nikdo neřekl, že se tam dělají průzkumy.“ „Ano?“, zamžikal starosta a zadoufal, že se aspoň dozví, kdo z přítomných za nimi na obci byl oznámit průzkum zvěře. „Já jsem Ejařka.“ zachraňovala rychle Žídková situaci. „Já dělám posuzování vlivu jednotlivých staveb na životní prostředí, kromě územních plánů a koncepcí. Neznám biologa, který by chodil automaticky na obec a říkal, my tady budeme dělat průzkumy. Průzkumy se prostě dělají v terénu… To se prostě nedělá.“ Vrhla významný pohled na moderátorku: a je klid. Starosta se ještě snažil něco namítnout, ale moderátorka, která se zjevně již vzpamatovala, ho prudce utnula a předala slovo dál. „Já si myslím, že už se tady trošku točíme v kruhu, a navíc jsme ty otázky už zodpovídali i vašim předchůdcům, takže chápu, že vás odpovědi neuspokojily, je mi to líto, ale bohužel už půjdeme na další otázku, aby se dostalo i na ostatní. Děkuju. Pán v černém.“
Epilog
Minulý pátek MMR narazilo na nečekaně bouřlivý odpor obcí, které však dostaly jasný důkaz, že se s nimi reálně nikdo bavit nechce. Mohou sice do 1. června posílat připomínky, ale rozhodnutí již zjevně bylo učiněno. Je tedy všechno ztraceno? Nikoliv. Je potřeba postavit se úředníkům, kteří nevoleni přežívají, zatímco se nad nimi střídají vlády s demokratickým mandátem. Úředníkům, kteří za předchozí vlády napsali zákony podle notiček lobbistů, aby za vlády stávající pod vedením lobbistů naplnili jejich účel. Nedopusťme, aby nám vládli nevolení úředníci. Volme takové politiky, kteří si udrží svůj byrokratický aparát pod kontrolou a nedopustí, aby svévolně konal v přímém rozporu s jejich sliby. A po těch, kteří jsou již zvoleni, požadujme totéž.
Článek vznikl úpravou přepisu části jednání z 15. 5. 26, zveřejněno zde:
Veřejné projednání návrhu Změny č. 2 Územního rozvojového plánu, https://www.youtube.com/live/gCkMYLst-xM,)
V textu zmiňované osoby na jednání vystoupily, jejich projevy jsou dohledatelné na výše uvedeném záznamu (čas 03:29:57,540 --> 03:38:55,420)
· Michala HERGETOVÁ, Moderátorka
česká ekonomická novinářka, reportérka a moderátorka, dlouhodobá hlavní moderátorka klíčových akcí, diskusí a konferencí Aspen Institute Central Europe, klíčová tvář pro vedení jejich externích debat
· Jiří ČERNÝ, Starosta obce Petroupim
· Pavla ŽÍDKOVÁ, hlavní zpracovatelka SEA
spolupracuje s Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) jako externí odborná zpracovatelka vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a životní prostředí (SEA/EIA); hlavní zpracovatelka dokumentu Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) pro Změnu č. 2 Územního rozvojového plánu
· Martina KABELKOVÁ, hlavní projektantka Změny č. 2 ÚRP
působí na Ústavu územního rozvoje (ÚÚR) na pozici architektky a projektantky v oddělení územního rozvoje minimálně od roku 2021, aktuálně hlavní projektantka Ústavu územního rozvoje (ÚÚR), též hlavní projektantka pod Změnou č. 2 Územního rozvojového plánu (ÚRP)
