Článek
Bavívalo mě, když netrefil jsi terč
a s tvým během pomalým zhasla ti naděje.
Když vzpomínám na to, skoro mám křeč.
Skoro obavu, že zaboříš se mi do závěje.
Proč já tě tak nesnášela? Však ty nejsi zlý!
Tak miloučký! Jako kotě, které je třeba chránit.
Ty snad ani nemáš ponětí, jak jsi roztomilý,
řekni, jak jen se může cit tolik změnit?
Byl jsi škaredý mrak, teď jsi krásné světlo,
tak těžké přestat na tebe myslet, vyhnat tě z hlavy!
Jsem tak naštvaná, co to v mém srdci vzlétlo?!
Snad zvládneš všelijaké biatlonové bitvy!
Psali jsme si, nebyli jsme na sebe hodní,
a přesto tvá jiskra hoří jako kometa na nebi…
Jak moc ohavný byl cit můj původní,
a pak stal ses tím, co se mi fakt hrozně líbí…!
(Poznámka: Jeho jméno zde není uvedeno, protože chci předejít zbytečným problémům.)
