Článek
Muž v černé vestě
Muž v černé vestě, spatřila jsem ho zas.
Ten oděv, ten nepustí k němu mráz.
Emoce dusí za svou pevnou tváří,
kde jenom výjimečně úsměv zazáří.
Ve všem má řád, pravidla i směr,
zadíval se na hvězdy jednou večer?
Muž v černé vestě, která mu tak sluší,
má své kouzlo, ale zdalipak to tuší?
Vysoký, zamračený, přísný, záhadný,
navštíví snad jednou v noci mé sny.
Černá vesta, uprostřed ní srdce bije,
které však před světem se skryje!
Muž v černé vestě do mlhy se vydá,
přísný déšť se k přísnému muži přidá.
Pršet bude nejprve na vrcholky hor,
tento tajemný muž zmizí za obzor.
Já zas a znova pár minut štěstí měla,
a při nich jsem ho v Plzni opět viděla.
