Článek
Zoe Weesová se narodila 13. května 2002 v Hamburku, kde také vyrostla. Její otec je Jamajčan, matka je Němka.
Weesová se v potýkala s benigní rolandickou epilepsií, kvůli níž se cítila vyčleněná. Diagnostikovali jí ji v 9 letech a trpěla nočními záchvaty. Toto peklo přestalo, když jí bylo 14 let.
Když v roce 2020 - ve svých necelých 18 letech - vydala slavnou píseň Control, text písně odkazoval právě na léta prožitá s handicapem a měl vyjadřovat vděčnost učitelce a učiteli, kteří jí ve škole pomáhali, povzbuzovali ji a navštěvovali ji, když ležela v nemocnici.
Její učitel hudební výchovy Nils Bodenstedt (který ji podporoval a zároveň už tehdy na základní škole rozpoznal její hudební talent) potom i opustil své zaměstnání, aby se stal jejím hudebním manažerem. Aktivně s ní spolupracuje na její tvorbě.
Jejími hudebními vzory jsou dvě slavné popové tváře: Miley Cyrusová a Lewis Capaldi.
Ačkoliv se z nemoci Weesová uzdravila, stále musí zpracovávat trauma, které jí nemoc způsobila. Jakmile totiž přestala mít epileptické záchvaty, začaly ji navštěvovat panické ataky. Tělo jí začalo brnět, třáslo se a bušilo jí srdce.
V pátek 16. října 2026 vydala Zoe Weesová novou písničku. Ta se jmenuje Rise Again (Povstaň znovu).
Tématem písně je vnitřní síla, proces psychického hojení po traumatech, ale také naděje. Pro psychické trauma používá Weesová metaforické slovo.
Možná tedy ne zas tak metaforické, ale vlastně i docela reálné.
Tím slovem je noc.
„Noc“ v jejích písních často symbolizuje ty nejtemnější momenty - ať už šlo o děsivé noční epileptické záchvaty v dětství, nebo pozdější panické ataky. Skutečnost, že „přežila noc“, je oslavou čistého přežití.
Dokonce zpívá „dostalo mě to tak blízko k nebi“, čímž naznačuje, že to bylo velice vyčerpávající. Možná měla i strach, že zemře.
Vzápětí však zpívá „někde v hloubi mysli se stále cítím naživu“. I když je tělo vyčerpané a situace vypadá beznadějně, hluboko uvnitř ní zůstává nezlomná jiskra života. Je to moment sebeuvědomění, kdy člověk odmítne rezignovat.
Další sloka obsahuje slova „a pod těmi rozbitými kousky možná dokážu najít samu sebe“, což znamená, že trauma častokrát člověka vnitřně roztříští. Weesová zde naznačuje víru v to, že pod všemi jizvami se tiše, ale nezlomně ukrývá zdravá část jejího já.
V refrénu opakuje, že „všichni znovu povstaneme“, čímž zřejmě chce dát svým posluchačům naději v lepší zítřky. Taková slova jsou poněkud ohraná a mě by víc zaujalo, že „už nás nic dobrého nečeká a už nikdy nepovstaneme“, ale na poslech je to výborná muzika.
Následuje další sloka, kde Zoe zpívá „hvězdný prach na nebi sleduje, jak ožívám“. Přirovnání k hvězdnému prachu (stardust) symbolizuje, že i když se člověk cítí rozbitý na milion kousků, tyto kousky mají stále magickou hodnotu a dokážou zářit.
V refrénu jsou pak slova lehce obměněna a hned je to záživnější, tentokrát zpívá „vysoko nad nebem povstaneme, i ty, i já“. To vysoko nad nebem působí velmi zajímavě. Nejspíš jde o odpoutání se od všeho pozemského, pociťování euforie a zkrátka úlevy, že lepší časy přicházejí.
Mimochodem - všimli jste si, že nebe bylo zmíněno dvakrát?
Nejprve ji to bolestivé trauma dostalo skoro do nebe. Měla pocit, že konec se blíží, že už opouští tento svět… Nyní se vše obrátilo k lepšímu a radost jí umožňuje cítit, jako by se ona sama aktivně vznášela v říši nebeských oblaků…
