Článek
Bratři Lauferové se nenarodili v Čechách, jejich matka byla Španělka a otec Čech židovského původu. Maxmilián Laufer byl lékař a narodil se ve slezské obci Dědice, na území dnešního Polska. V době španělské občanské války působil jako interbrigadista v rámci československého lazaretu J. A. Komenského. Seznámil se tu se svojí budoucí ženou, která si udělala zdravotní kurz. V roce 1939 pak interbrigadisty internovali do sběrných táborů ve Francii. To už byli Lauferovi manželé a na cestě byl malý Josef. Budoucí matka se vydala na osm set kilometrů dlouhou pouť přes Pyreneje, aby svého muže našla. To se jí skutečně podařilo v táboře v Les Sables-d´Olonne u La Rochelle. V místní nemocnici se pak narodil Josef. Díky Červenému kříži se rodina přesunula do Anglie, kde Maxmilián sloužil jako lékař u královského letectva, tedy RAF. V roce 1940 se pak v Londýně narodil druhorozený syn Allan. V Anglii pak oba chlapci vyrůstali prvních několik let svého života.
Allan byl od dětství dobrodruh
„Rodiče spolu mluvili anglicko-španělsky. Pro mě a bráchu, který se v Anglii narodil, byla venku hlavním jazykem angličtina. Doma k tomu přibývalo několik španělských vět. Jaké slovo padlo do pusy, to se použilo. Nikdy jsem žádný jazyk nevnímal jako cizí, nerozlišuju v sobě ani národnosti. Považuju se za Evropana. V Anglii jsem měl hezké dětství, máma se o nás pečlivě starala. Trápil ji bratr, z něhož se stával dobrodruh, kterým byl pak celý život. Lítal za tmy venku, a když už byla máma strachy mrtvá, objevil se s vysvětlením: ‚Zabil jsem tygra. Byl ale tak těžký, že ti ho nemůžu ukázat.‘ Kamarádili jsme se s letci. Dodnes vzpomínám na kapitána Normana, který pro mě s bráchou vyřezal dva stíhací letouny Spitfire. Dal bych za to nevím co, kdybych je mohl mít doma, ale ztratily se,“ Vzpomínal starší Josef v jednom z rozhovorů.
V roce 1947 se rodina vrátila do Československa, kde otec dál pokračoval ve své lékařské praxi jako dětský ortoped. Oba chlapce to ale táhlo k umění. Umělecké geny podědili po rodině jejich otce. „Táta pocházel ze severní Moravy, z rodiny židovských liberálů. Jedna z jeho sester byla operní pěvkyně,“ prozradil před časem Josef Laufer.
Hrál v populárním dětském krimifilmu
Zatímco Josef se proslavil především jako zpěvák, mladší Allan měl našlápnuto k hvězdné herecké kariéře. V roce 1965 debutoval ve filmu Každý mladý muž, o rok později si již zahrál italského malíře v dětské detektivce Martin a červené sklíčko s Janem Třískou v hlavní roli. Jednalo se o třetí a jediný barevný film ze čtyřdílné série o detektivu Martinovi z fiktivního dětského oddělení Veřejné bezpečnosti. Martina hrál starší bratr Oldřicha Víznera Jaroslav.
Film měl uvolněnou letní atmosféru, natáčel se na Červené Lhotě a v Kamenici nad Lipou a jezdilo se v něm v kabrioletech. Ve své době byl velice populární, brzy bohužel skončil v trezoru. Stalo se tak poté, co několik hereckých protagonistů odešlo do exilu. Jan Tříska se k tomu odhodlal až v sedmdesátých letech. Hned po sovětské okupaci v srpnu roku 1968 se ale na západ vydal jak Jaroslav Vízner, tak i Allan Laufer.
Ten před svým odchodem stačil ještě natočit film Jak se krade milión, pak se vydal do své rodné Anglie. V herectví nepokračoval, u umění ale zůstal. Po otci zdědil výtvarný talent, který se rozhodl rozvíjet. Po čase byl již tak dobrý, že začal pracovat jako kreslíř animovaného filmu. Po roce 1989 se opětovně sešel s bratrem, rozhodl se ale již zůstat trvale v cizině. Později jej kroky zavedly na Tenerife. Zaujala jej parapsychologie, ponořil se do jejího studia a nakonec dostal prostor v televizi, kde měl na toto tajemné téma vlastní pořad. Španělskému ostrovu již zůstal věrný.
Zdroje:
