Článek
Eva Šenková přišla na svět dne 8. srpna 1923 v Plzni. V západočeské metropoli vyrůstala a absolvovala zde i své první nesmělé krůčky za uměním. Již od dětství pociťovala lásku k hudbě a tanci. V soukromé škole Josefa Judla navštěvovala hodiny baletu, ve zpěvu se školila u Ferdinanda Ledviny. Na prknech Městského divadla v Plzni poprvé stanula jako členka baletu již ve svých devíti letech. V roce 1934 přesídlila do Prahy, kde začínala jako operetní subreta v Divadle U Nováků. V roce 1941 přijala angažmá ve Švandově divadle na Smíchově.
Matka zahynula v koncentráku
V té době za sebou měla již i svoji první filmovou zkušenost. V roce 1940 získala menší roli studentky Olinky Vítkové ve filmu Prosím, pane profesore. Ve Švandově divadle pobyla jednu jedinou sezónu. Jaké byly její další profesní osudy za okupace, není známo. Ví se jen to, že se jí za války zřekl otec, stejně tak jako její matky. Ta odešla do koncentračního tábora, z něhož již živá nikdy nevyšla.
Eva Šenková
Válka ale jednoho dne skončila a Eva se vrátila k operetě. V rozmezí let 1945 až 1947 hrála a zpívala v Divadle Na Fidlovačce, odkud v roce 1947 odešla do souboru Krajského divadla v Olomouci. Ve stejném roce se provdala za Františka Paula, kterého znala již z dob svého účinkování ve Švandově divadle. Paul byl o čtvrt století starší, dvakrát rozvedený muž a otec několika dětí. Také Eva Šenková měla v této době již dvě dcery. Za krátko po svatbě přivítali manželé na svět společného syna. Slavná dcera Jana se narodila až v roce 1955. To již bylo Františku Paulovi padesát sedm let.
Eva Šenková byla prý velmi přísnou matkou, která nikdy nechválila. Do života svým potomkům ale hodně dala. V době dceřina narození byla sólistkou Hudebního divadla v Karlíně. Do Prahy se vrátila v roce 1954 poté, co v repertoárové náplni všech divadel napříč republikou byl omezen operetní žánr. V Karlíně zůstala jedna z mála scén, která se tomuto druhu umění věnovala i nadále. Hudebnímu divadlu již zůstala herečka věrná až do svého odchodu do důchodu.
Filmovou kariéru završila v Amadeovi
Před filmovou kameru se Eva Šenková vrátila v roce 1947 rolí operetní subrety ve filmu Nikdo nic neví. Pak na ni filmaři na dlouhých jedenáct let opět zapomněli. Až v roce 1958 jí byla svěřena úloha dámy v dramatu Morálka paní Dulské a ve stejném roce si ještě stačila zahrát sekretářku Glorii v povídkové komedii O věcech nadpřirozených. Po několika dalších roličkách v dnes již pozapomenutých filmech přišla v roce 1964 úloha hraběnky v Bláznově kronice a o tři roky později role majitelky starožitnictví ve válečném snímku Dita Saxová. Ve slavné televizní Babičce hrála Eva paní správcovou, ve Formanově Amadeovi získala drobnou úložku operní zpěvačky. To se již psal rok 1984 a Eva Šenková se tímto slavným oscarovým filmem se stříbrným plátnem nadobro rozloučila.
V roce 1976 ovdověla. O rok později ji postihla daleko větší rána. Její syn zemřel v pouhých dvaceti osmi letech na rakovinu mízních uzlin. Eva Šenková oba tyto své milované muže přežila o řadu dlouhých let. Zemřela dne 3. prosince 2004 v Dobříši v požehnaném věku osmdesáti jedna let.
Zdroje:
