Článek
Ačkoli ztvárnil desítky různorodých rolí, pro generace diváků zůstává především dvěma postavami: nezlomným romantickým gaskoňským šermířem a vnímavým anglickým studentem v prostředí rozmáhajícího se nacismu.
Herec s Oxfordem
Na svět přišel jako Michael Hugh Johnson dne 27. března 1942 v anglickém Fulmeru. Jeho otec Joseph byl bývalým vojenským důstojníkem britského královského dělostřelectva a manažerem u firmy Marks & Spencer. Matka Florence Edith May se věnovala hudbě.
Herec v roce 1969
Michael získal vzdělání v Hurtspierpoint College v Sussexu a v Bromley Grammar School v Kentu. Právě tehdy objevil divadlo. Ve svých šestnácti letech začal hrát v kentském National Youth Theatre Company, což bylo divadlo zaměřené především na klasický shakespearovský repertoár. Po ukončení střední školy pokračoval studiem anglické literatury na Oxfordu. Profesionální hereckou dráhu zahájil v roce 1964 ve skotském Dundee Repertoary Theatre, ale již po jednom jediném roce získal prestižní angažmá v britském Národním divadle v Londýně. Ocitl se tak pod vedením legendárního Laurence Oliviera. Díky svému atraktivnímu zjevu, jenž mírně narušoval pouze zlomený nos, následek dětského pokusu létat skokem ze střechy budovy, a oduševnělému hereckému projevu našel uplatnění především v rolích sympatických kladných hrdinů, pocházejících zejména ze šlechtického prostředí.
Zeffirelliho objev
Netrvalo dlouho a atraktivní mladík se začal objevovat i na stříbrném plátně. Vděčil za to italskému režisérovi Francu Zeffirellimu. „Zeffirelli měl na můj život velký vliv. Nejprve jsem s ním pracoval v Národním divadle na začátku šedesátých let na inscenaci hry Mnoho povyku pro nic s mým starým přítelem Derekem Jacobim, Maggie Smith, Bobem Stephensem, Albertem Finneym, Ianem McKellenem a Lynn Redgrave,“ vzpomínal herec na okolnosti seznámení se slavným italským režisérem. Zeffirelli byl s jeho výkonem spokojen a v roce 1967 mu svěřil roli šlechtice Lucenzia ve filmu Zkrocení zlé ženy. York se na place sešel s Liz Taylor a Richardem Burtonem. Ve stejném roce si poprvé vyzkoušel i spolupráci s televizí, když přijal úlohu v britském seriálu podle románu Johna Galsworthyho Sága rodu Forsytů, který odvysílala i někdejší Československá televize.
York v roce 1973
Hned v roce 1968 jej Zeffirelli oslovil znovu, tentokráte s nabídkou na roli Tybalta v adaptaci Shakespearova Romea a Julie. Tento film se stal snad nejslavnějším režisérovým počinem a dodnes je označován za nejlepší zpracování nesmrtelného příběhu veronských milenců. Snímek zabodoval nejen u diváků ale i u odborné kritiky a získal rovnou dva Oscary a tři Zlaté glóby. Ani York se na plátně neztratil a svým živoucím zpracováním Tybalta získal velkou pozornost. Na opravdovou celosvětovou slávu si ale musel ještě nějaký ten čas počkat.
Zabodoval jako bisexuální student
Zvrat v jeho kariéře nastal v roce 1972, kdy si po boku Lizy Minnelli zahrál postavu mladého a naivního bisexuálního britského studenta Briana Robertse ve filmové verzi muzikálu Kabaret.
Herec v dobách vrcholu své kariéry
Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl na stříbrné plátno legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy v době nastupujícího fašismu. Britský student Brian si ve městě najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkovážné americké kabaretní zpěvačky Sally. Záhy do jejich vztahu vstoupí bohatý aristokrat Maximilian, který oba dva svede. Zatímco hrdinové prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst pochoduje mládež v hnědých košilích.
Kabaret se stal doslova kultovním a získal osm Oscarů. Řadí se tak mezi nejlepší snímky v historii kinematografie.
Natáčení Třech mušketýrů nebylo snadné, ale vyplatilo se
Pro mladého Michaela Yorka se sedmdesátá léta stala nejúspěšnějším obdobím. Hned v roce 1973 vstoupil do dalšího projektu, který mu přinesl největší slávu. Stal se d’Artagnanem v Lesterově velkolepé adaptaci Dumasova románu Tři mušketýři. Dvoudílný film je dodnes označován za dosud nejlepší zpracování slavného románu a York na tom má nemalou zásluhu.
K roli d’Artagnana přitom přišel trochu jako slepý k houslím. Byl až druhou volbou na tuto postavu. Režisér Richard Lester mu navíc zavolal v době, kdy se chystal na zkoušky nové divadelní hry na Broadwayi. Chvíli tedy váhal, nakonec filmu dal přednost. Natáčení to rozhodně nebylo jednoduché. Točilo se ve Francově Španělsku, kde se člověk mohl dostat kamkoliv, pokud použil úplatku na správném místě.
Lester pojal své Tři mušketýry na jedné straně velmi opulentně, od honosných kostýmů po nádherné kulisy, na druhé straně se mnohem více zajímal o všední detaily života sedmnáctého století, bez ohledu na to, jak přízemní nebo groteskní mohou být. Místo krve, potu a slz nabídl bláto, pot a špínu.
Natáčelo se až s pěti kamerami najednou a na place panoval neuvěřitelný chaos. V exteriérech vznikaly velkolepé scény plné soubojů a kaskadérských kousků. Režisér herce povzbuzoval, ať si většinu nebezpečných scén zkusí sami. „A když jste mladí a hloupí jako já tehdy…,“ povzdechl si po letech York.
Výsledkem byla řada nepěkných zranění. Michael si pořezal nohu a málem přišel o oko. Hned druhý den natáčení musel dokonce zaskočit za svého vlastního dubléra, který rovněž utrpěl úraz. Teploty navíc přesahovaly čtyřicítku. Na place ale panovala navzdory všem útrapám skvělá atmosféra a York se tempu výborně přizpůsobil.
Dobyl Hollywood
Byť svého mušketýra již nikdy nepřekonal, hned v následujícím roce se objevil v dalším slavném filmu. V mysteriózním dramatu na motivy Agathy Christie Vražda v Orient expresu si zahrál hraběte Andenyiho. Záhy začal dostávat nabídky z Ameriky. Zmínit lze sci-fi Loganův útěk a Ostrov doktora Moreaua.
Michael York v Los Angeles
V roce 1977 si na Yorka opět vzpomněl Franco Zefirelli a svěřil mu úlohu Jana Křtitele v biblické minisérii Ježíš Nazaretský.
Michael York
V osmé dekádě začal Michael York více spolupracovat s televizí a postupně se vzdálil filmovému plátnu. V roce 1989 si nicméně zopakoval svoji nejslavnější roli ve filmu Návrat tří mušketýrů, který se ale příliš nepovedl. Výrazného ohlasu se nedočkala ani televizní D'Artagnanova dcera z roku 2004, kde se rovněž převtělil v d´Artagnana. Mladším divákům se zapsal do paměti jako Basil Exposition, šéf špionážní agentury a nadřízený bláznivého tajného agenta v populární komediální trilogii o Austinu Powersovi. Od roku 2002 má herec svoji hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
Zastavila jej nemoc
V osobním životě platí Michael York za jednoho z největších gentlemanů Hollywoodu. Od roku 1968 je ženatý s fotografkou Patricií McCallum, což je ve světě showbyznysu obdivuhodná rarita. Poznali se o rok dříve, když ho Patricia dostala za úkol fotografovat. Patricia má z předchozího vztahu syna Ricka McCalluma, jednoho z producentů Hvězdných válek.
S manželkou v roce 2008
Pár se usadil v Los Angeles, kde vlastnil rozlehlý dům. V roce 2009 si Michael York poprvé všiml, že s ním není všechno v pořádku. Pod očima se mu tehdy udělaly fialové kruhy. V roce 2012 mu lékaři diagnostikovali zhoubný mnohočetný myelom. Záhy se naštěstí ukázalo, že pravda je trochu jiná. „Měl jsem štěstí, že mi byla stanovena správná diagnóza, amyloidóza, a věc se má tak, že mám ještě jeden kousek života a člověk ho nechce promarnit,“ řekl o svém stavu herec.
Nemoc je i tak velmi závažná. Způsobuje abnormální hromadění bílkovin v orgánech, což může vést k jejich život ohrožujícímu selhání. York v roce 2012 podstoupil transplantaci kmenových buněk ke zmírnění příznaků a v roce 2013 o nemoci poprvé promluvil na veřejnosti. „Tato záhadná nemoc mě odsunula na vedlejší kolej,“ přiznal mimo jiné.
V roce 2022 jej zdravotní stav přiměl prodat dům v Los Angeles a odstěhovat se do Rochesteru v Minnesotě, odkud to má blíže na věhlasnou kliniku Mayo. Michael York se aktivně zapojil do osvěty o této nemoci a pomáhá dalším pacientům. Dodnes navzdory zdravotním útrapám zůstává vzorem nefalšované aristokratické elegance, hereckého poctivého řemesla a šarmu, který stárne stejně dobře jako nejlepší francouzské víno.
Zdroje:
