Článek
Milan Sandhaus, přáteli nazývaný Sandy, přišel na svět 11. března 1927 v Sezemicích u Pardubic. Lásku k divadlu zdědil po otci, který byl v Sezemicích nadšeným ochotníkem.
Fotbal nebo divadlo?
Milan měl ale ještě jednu velkou vášeň a tou byl fotbal. Začínal s ním již v Pardubicích a po přestěhování do Prahy v roce 1942 se mu začal věnovat profesionálně. Stal se vrcholovým fotbalistou za Slavii a s tímto klubem v roce 1947 získal dokonce mistrovský titul. Zároveň již od roku 1945 hrál v Divadle 5. května. V roce 1948 přestoupil jako fotbalista opět do Pardubic a nadále se věnoval i divadlu. To u něj nakonec zvítězilo, a tak již v roce 1954 dostal stálé angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. Tomuto souboru zůstal věrný až do konce svého života.
„Milan Sandhaus byl velkou osobností Východočeského divadla. A na rozdíl od pánů Somrů, Landovských či Urbánků – z nichž většinu předčil i svým hereckým mistrovstvím – nikdy nepřijal angažmá v Praze, ač měl příležitostí dost. Držel se zřejmě hesla: Je lepší být v Galii první než v Římě druhý. A za to si ho vážili nejen jeho kolegové, protože s ním měli tu čest hrát, ale především pardubické obecenstvo, kterému se Sandy – jak se mu říkalo – mohl rozdat. A činil tak měrou vrchovatou! Bylo ho vždy plné divadlo, protože i v zákulisí byl skvělým bavičem a vypravěčem,“ vzpomínal na Milana jeho herecký kolega Jan Hyhlík.
Sandhaus se v Pardubicích záhy stal oblíbeným a specializovaným hercem na komediální, tragikomické a tragické party ze světového i českého repertoáru. Často vytvářel oblíbenou dvojici s hereckým kolegou Alexejem Gsöllhoferem. Ten o něm ve své knize …a na co jsem nezapomněl psal takto: „Za těch třicet let, co jsme spolu pracovali, znali jsme se tak dokonale, že stačil pohled a už ten druhý věděl, na co ten první myslí. Nikdy předtím ani potom jsem nezažil, aby se lidé tak těšili do práce. … Sandy byl nepřeberná studnice anekdot a nápadů, já měl taky něco schováno, a tak u souboru byly v oblibě cesty autobusem na zájezd. Trumfovali jsme se ve vtipech a památný je výkřik naší nápovědky Hanky Truhlářové: ‚Kluci, nechte toho, já už se počůrala!‘“
Hlavní role v detektivce
Od konce padesátých let začal Milan Sandhaus intenzivně spolupracovat s královéhradeckým rozhlasem. V českém filmu díky svému mimopražskému angažmá debutoval až jako čtyřicetiletý a nikdy nedostal mnoho příležitostí. Poprvé se filmovým divákům představil jako četař Grackmiller v Pikniku. Do konce šedesátých let si ještě stačil zahrát největšího sedláka Jindřicha Kurfiřta v Jasného Všech dobrých rodácích nebo zlatokopa Jacka ve filmu Kaňon samé zlato.
V následující dekádě se objevil v několika vesměs epizodických rolích. Lesníkem byl v Případu mrtvého muže, nadporučíkem ve Zlé noci, výpravčím Stoklasou ve Zbraních pro Prahu, činovníkem družstva Oul Janatou v Tajemství Zlatého Buddhy. V roce 1978 získal svoji jedinou hlavní roli kriminalisty majora Mlynáře v Pasti na kachnu. V tomto napínavém krimifilmu režiséra Karla Kováře pátrá policie po vrahovi rakouského turisty. Děj se odehrává v kulisách šedivé normalizační Prahy a točí se i okolo hazardu a pašování heroinu. Kromě Milana Sandhause se na plátně objevil Miroslav Macháček v roli nesolidního taxikáře Koukala, který se stane nepohodlným pro své komplice. Petr Čepek se proměnil v kšeftařského pumpaře Richtera. Ve filmu si zahrál i Jiří Kodet, Ivan Vyskočil, Jana Andresíková, František Němec, Jiří Zahajský a Bronislav Poloczek.
Hrál do posledních sil
Osmdesátá léta se nesla především ve znamení Sandhausovy účasti v historických filmech Otakara Vávry, ať se již jednalo o Putování Jana Amose, Oldřicha a Boženu nebo třeba Veroniku. S televizí spolupracoval Milan Sandhaus zcela výjimečně. Kromě několika inscenací jej diváci mohli zaregistrovat v seriálech 30 případů majora Zemana a v Dobrodružství kriminalistiky.
Úplně naposledy se herec postavil před kameru v roce 1992 ve filmu Černí baroni, kde pouhých šest měsíců před svou smrtí ztvárnil mistra v lomu Francla. Horečnatě pracoval i poté, co mu do života vtrhla zákeřná choroba. Alexej Gsöllhofer vzpomínal na jejich poslední rozhlasové natáčení: „Sandy už stonal, měl vyholenou hlavu, a když si zapaloval cigaretu, říkal jsem mu: ‚Milane, copak toho nemůžeš nechat?‘ Pohladil mě po tváři a řekl: ‚Ale chlapečku, v mým případě už je to jedno.‘ To jsme ho viděli naposled.“
Milan Sandhaus zemřel 17. dubna 1998 v Pardubicích ve věku jednasedmdesáti let. Poslední velkou divadelní roli ve hře Casanova na duchcovském zámku již nestačil odehrát. Místo svého věčného odpočinku nalezl nedaleko krematoria na Centrálním hřbitově v Pardubicích.
Zdroje:
