Článek
„Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic.“ Představil se Milan Šimáček v Černých baronech. Ve skutečnosti pocházel stejně jako jeho filmový hrdina z Moravy. Narodil se 21. dubna 1962 v Hodoníně do rodiny stavbyvedoucího.
Měl ekonomické vzdělání
Vyrůstal ve Strážnici, kde rovněž absolvoval Gymnázium Marušky Kudeříkové, dnes nazývané Purkyňovo. Již v té době byl okouzlen divadlem, přesvědčil několik spolužáků a zinscenoval své první studentské divadlo, s nímž se probojoval až do místního kulturního domu. Po maturitě zamířil do Prahy, kde vystudoval Vysokou školu ekonomickou, Lidovou konzervatoř a žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Po divadle ale nepřestával toužit. Poté, co si odbyl vojnu v Litoměřicích, nastoupil alespoň jako náměstek ředitele Studia Ypsilon. Dokonce se zde objevil i ve dvou inscenacích. Po čase odešel do akademického světa a stal se tajemníkem a pedagogem divadelní fakulty AMU. Následně na něj čekala kariéra dramaturga a uměleckého ředitele Paláce kultury. Po zániku Pakulu byl zástupcem ředitele Vyšší odborné školy publicistiky zřizované Arcibiskupstvím pražským, zástupcem šéfredaktora křesťanského týdeníku Naše rodina, tiskovým mluvčím Hospodářské komory Praha a šéfredaktorem jejího časopisu. Psal povídky, scénáře, recenze do kulinářských časopisů, a dokonce si troufl na básně. Zasedal v porotách mnoha filmových festivalů u nás, ale i v Německu, Polsku a na Slovensku. Doplnil si rovněž vzdělání a na Evangelické fakultě Karlovy univerzity studoval ekumenismus a na AMU produkci.
Již v dobách jeho působení v Ypsilonce si jej povšimli filmaři. Před kamerou debutoval rolí žižkovského blázna Pepíčka Várlichů v Kachyňově tragikomedii Blázni a děvčátka. O rok později ho tentýž režisér obsadil do koprodukčního válečného snímku Poslední motýl, kde ztvárnil menší roli příslušníka SS. Do širokého diváckého povědomí ho ale až v roce 1991 dostala úloha rotného Soudka z Olmerova Tankového praporu. Uniforma mu přistála, a tak jej již v následujícím roce obsadil režisér Zdenek Sirový do komedie Černí baroni. Později se objevil třeba ve snímku Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále.
Navštěvoval kapličky a kandidoval za lidovce
Více příležitostí mu poskytovala televize. Objevil se již v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, později ho diváci mohli zaregistrovat v Policajtech z předměstí nebo v Případech detektivní kanceláře Ostrozrak. Pronikl i do populární Ulice. „Zní to neuvěřitelně, ale nástup do nekonečného seriálu Ulice byl otázkou jednoho pětiminutového telefonátu. Oči se mi šibalstvím rozsvítily, že si po komediích zahraju intrikujícího šizuňka, a to jako v civilu lektor katedrály svatého Víta,“ řekl k tomuto angažmá Šimáček, který se nadále věnoval i divadlu.
Na svůj rodný kraj nikdy nezapomněl. Coby věřící člověk rád navštěvoval kostely a kaple na Hodonínsku. Část života věnoval i výzkumu a pozvednutí židovského hřbitova a synagogy ve Strážnici.
Byl také členem KDU-ČSL, za kterou dokonce v roce 2013 kandidoval do Poslanecké sněmovny. S manželkou Marií měl dvě dcery, Hanu a Kateřinu. Když se v létě roku 2018 objevil na křtu knihy, lidé si povšimli jeho nápadné pohublosti. Sváděl to na dietu, kterou držel. Skutečnost byla ovšem daleko horší, stála za tím rakovina jater, které herec již 25. září téhož roku podlehl. Bylo mu pouhých padesát šest let. Jeho poslední film, Marhoulovo Nabarvené ptáče, měl premiéru až o téměř rok později.
Zdroje:
