Článek
Patrick se narodil 4. června 1944 na pařížském předměstí Saint-Maur des Fossés. Jeho kořeny ale sahají do vesnice Saint-Gilles-Les-Bois v Bretani, kde jeho dědeček přezdívaný Mémère Titine vedl bistro. Otec Albert v rodinné tradici nepokračoval, rozhodl se pro hereckou kariéru a stal se jedním z idolů francouzského meziválečného filmu. V menší míře se této profesi věnovala i matka Lysiane Rey.
O budoucí kariéře neměl pochyb
Patricka rodinné prostředí ovlivnilo. K herectví se dostal velmi brzy. Již ve svých třinácti letech vystupoval v cirkusovém souboru Gruss. Jezdil na koních a dělal vstupy s rodinou Grussových. Nebylo tak žádným překvapením, když se rozhodl, že bude profesionálním hercem. „Moji rodiče byli skvělí herci. Moje matka Lysiane Rey byla přezdívaná „nejkrásnější zrzka v Paříži “. Co se týče mého otce, milovníci filmu a divadla to vědí no, jeho kariéra. Takže jsem do toho opravdu spadl. Někteří si mohou myslet, že je jednodušší dělat tuto práci, když jeho rodiče už v oboru jsou, ale to není pravda. A především, já jsem tuto práci dělal, protože mě velmi přitahovala, měl jsem to hluboko v sobě. Byl jsem pro tuto práci zapálený a i kdyby moji rodiče nebyli herci, myslím, že bych to zkusil,“ svěřil se před časem v jednom z rozhovorů.
Otec si ale nepřál, aby vstoupil do praxe bez předchozího vzdělání. Patrick na jeho doporučení dal, prošel několika proslulými kurzy a nakonec absolvoval i konzervatoř. Jak později sám přiznal, byl studentem spíše pilným než nadaným. Na divadle i ve filmu měl od počátku štěstí na významné režiséry i slavné kolegy. Před kamerou debutoval v roce 1964 menší rolí dělníka ve filmu Requiem pro vůdce. V roce 1966 si zahrál v kriminálním dramatu Protigangová brigáda a ocitl se tak pod tvůrčí taktovkou režiséra Angeliky Bernarda Borderieho.
Pochvala z nečekaných míst
Krátce po uvedení snímku do kin se na jednom z večírků setkal s Louisem de Funèsem, který za ním přišel a řekl mu, že se mu ve filmu velice líbil. Přesvědčil ho, aby se aktivně ucházel o nějaké další role. Patrick na jeho radu dal a získal úlohu detektiva v komedii Tetovaný. Před kamerou se tak v roce 1968 setkal nejen s Funèsem, ale také s Jeanem Gabinem. O rok později měl tu čest pracovat s dalšími hereckými génii. V komedii Velký šéf získal roli belgického seržanta a na place se setkal rovnou se třemi skvělými herci – Jeanem-Paulem Belmondem, Davidem Nivenem a Bourvilem. Obzvlášť na posledně jmenovaného dodnes pěje ódy. „Byl to jeden z největších francouzských herců. Na obrazovce byl ve svých rolích tak dobrý, že po pěti minutách zmizel jeho skutečný charakter. Za pár okamžiků už to nebyl Bourvil, viděl jsem jen jednu z hlavních postav filmu. A to je znak skvělých herců,“ vzdal Prejéan hold dávno zesnulému umělci.
Patrick Préjean v roce 1960
S Belmondem se pak opětovně sešel v roce 1971 v historické komedii Manželé z roku II. Mezitím rozvíjel svoji divadelní kariéru a začal spolupracovat s televizí. Čeští diváci jej mohli spatřit mimo jiné v u nás kdysi populárním seriálu Markýz de Bois-Doré, kde hrál jednu z vedlejších rolí. Již v sedmdesátých letech se jednou z jeho hlavních aktivit stal dabing. Jeho hlas zazníval ze zahraničních filmů i z domácích animovaných pohádek. Účinkovat začal pravidelně i v televizních reklamách.
Četníkem se stal až na samém konci slavné série
Do srdcí milionů diváků po celém světě se ale nakonec zapsal rolí četníka Perlina v posledním díle legendární četnické série Četník a četnice. Znovu se tak setkal s Louisem de Funèsem, kterého teprve tehdy blíže poznal. Získat si jeho důvěru a přátelství chvíli trvalo, ale když se to podařilo, už s ním mohl v pohodě diskutovat a bavit se. Louis mu ve filmu nechával volnou ruku a jen tu a tam udělil několik zajímavých a užitečných rad. Také si ho rád dobíral, že jeho scény budou vystřiženy. Prejéan obdivoval jeho profesionalitu a dodnes svého staršího kolegu považuje za jednoho z největších komiků světa.
Natáčení Četníků si herec užíval. Měl po boku krásné kolegyně v rolích četnic a mohl pobývat v Saint-Tropez, kde bylo pro štáb připraveno výborné jídlo i pití. Rád dává k dobru jednu historku spojenou právě s konzumací alkoholu. „Během natáčení jsem si pronajímal malý byt v přístavu se svou ženou. Moje dcera, která muselo mu být tak tři nebo čtyři roky, byl také přítomna. Jednoho večera, když jsem pozval filmový štáb na sklenku šampaňského u přístavu, doporučil jsem svým hostům, aby si prohlédli byt, protože nabízel krásný výhled na Saint-Tropez a moře. Když jsme se vrátili k našim skleničkám šampaňského, které jsme na chvíli odložili, našel jsem svou dceru v podivném stavu. Vyprázdnila dno dvou skleniček a právě si dala první drink svého života!,“ vyprávěl herec se smíchem.
Krotitelem v našem seriálu
Konec natáčení ale tak veselý již nebyl. Náhle zemřel režisér Girault a film musel dokončit jeho asistent Tony Aboyantz. Nedlouho po natáčení zemřel i Louis de Funès, znovu se tak Prejéan do četnické uniformy již neoblékl. Přesto, že se stal součástí slavné série až na úplném konci, diváci si jej s rolí Perlina stále spojují. Dnes už je společně s Mauricem Rischem posledním z osazenstva četnické stanice. K Rischovi ho mimochodem pojí letité přátelství, byl jeho spolužákem na konzervatoři, několikrát se potkali před kamerou a zůstali v kontaktu i po slavných Četnících.
Českým divákům se pak Patrick Prejéan výrazně připomenul ještě jednou. V koprodukčním seriálu Cirkus Humberto si zahrál krotitele šelem Gambiera a byl uháněn vdovou Hammerschmiedovou v podání Jiřiny Bohdalové.
Herec je dodnes aktivní. Naposledy si zahrál v komedii A je to tady zas!, kterou kina uvedla do oběhu v tomto roce. Prejéan je již od roku 1976 ženatý s Liliane Trichot, s níž má již zmiňovanou dceru Lauru, která je též herečkou.
