Článek
Cesta Samiho Freye na na výsluní nebyla jednoduchá. Chybělo málo a nedožil by se konce války. O svém neradostném dětství nikdy příliš nemluvil. Ví se jen to, že se narodil 13. října 1937 v Paříži jako Samuel Frei do rodiny polských židovských imigrantů. Otec Mendel Frei byl výrobcem koženého zboží, matka Perla, rozená Wolf, byla nezaměstnaná. Samiho mateřským jazykem se stal jidiš.
Koncentračnímu táboru unikl
Když mu byly pouhé dva roky, přišel o otce, který zemřel ve věku dvaceti sedmi let. To nejhorší na malého Samiho teprve čekalo. Vypukla válka a pro Židy v Evropě nastalo peklo. On sám se v roce 1942 při německé razii na jeho rodný dům zachránil tím, že se schoval do koše na prádlo. Maminku mu ale odvlekli a poslali do Osvětimi, odkud se již nevrátila. Půl roku na to se stejným směrem vydala i jeho babička. Po zatdržení své matky žil Sami s částí své rodiny pod falešnou identitou v Saint-Avit-les-Guespières. V roce 1944 školní lékař během lékařské prohlídky zjistil, že je Žid . On a jeho rodina poté vyhledali útočiště v Rodezu.
Sami Frey s Catherine Deneuve
Sami měl nakonec obrovské štěstí a dožil se konce války. Vyrůstal nadále u příbuzných, kteří mu nikterak nebránili v jeho uměleckých ambicích a umožnili mu studovat herectví ve slavné škole René Simona. Začal vystupovat na divadle a v klasickém i moderním repertoáru vystřídal několik pařížských scén. Na stříbrném plátně debutoval v devatenácti letech ve filmu Odpusťte naše viny, kde se ocitl pod režijním vedením Roberta Hosseina. Po několika dalších filmových rolích na sebe upozornil postavou zavražděného dirigenta Gilberta Telliera v Clouzotově dramatu Pravda, který měl premiéru v roce 1960.
Ostře sledovaná láska
Na konci padesátých let tvořil Sami pár s herečkou Pascale Audret, s níž se dokonce již i zasnoubil. Během natáčení snímku Pravda se na place setkal s Brigitte Bardot. BB měla svět u nohou. Sami teprve začínal. Měl však v sobě něco podmanivého, něco znepokojivého. Jeho melodický hlas a uhlově černý pohled dostávaly ženy do kolen. Podlehla mu i samotná Bardot, která tou dobou byla již vdaná za Jacquese Charriera. Milostný vztah, který vzplanul, trval tři roky. Oba milenci byli neúnavně pronásledováni paparazzi. Museli se schovávat jak králíci v noře a v noci jeden po druhém vycházet ven. Pro dvaadvacetiletého mladíka to byl bezpochyby šok. Povahou nebyl zrovna divoký, ale zdrženlivý, možná i plachý. A nesl v sobě bolestnou rodinnou historii. O několik let později, když Sami Frey vzpomínal na tento vášnivý románek, přiznal, že vztah s Brigitte prožil v atmosféře, která je oba ohromila, ale nakonec byla romantická, a že si na něj zpětně uchoval hezké vzpomínky.
S Brigitte Bardot v Itálii
Sama Brigitte o tomto vztahu po celá léta mlčela, až u příležitosti svých osmdesátých osmých narozenin s nádechem lítosti vzpomínala na dva muže, na Jeana-Louise Trintignanta a Samiho Freye. „Nemůžu se přátelit s muži, které jsem tak hluboce milovala. Jean-Louis a Sami byli, věřím, největší lásky mého života, nejdůležitější, nejhlubší, nejnenahraditelnější. Udržovat přátelství po prožité vášni by byla almužna, něco, co by mi neslušelo. Jsem příliš intenzivní. Takže raději nemám vůbec nic,“ přiznala časopisu Gala.
Orientální vyslanec z Angeliky
Během šedesátých let Sami Frey trvaleji působil na scéně divadla Théâtre Antoine a příležitostně začal spolupracovat s televizí. Nadále filmoval. Točil s některými z největších režisérů té doby, Rogerem Vadimem, Jeanem-Lucem Godardem a Michelem Devillem. Do paměti našich diváků se asi nejvíce vepsal rolí perského vyslance Bachtiary Beje ve filmu Angelika a král. Historický kostým na sebe oblékl i ve filmu Manželé z roku II, v němž se divákům představil jako markýz de Guéron žárlivě chránící svoji sestru. Natáčel také v Československu. Hlavní roli ztvárnil v koprodukčním snímku Královský hon, který ale u diváků propadl.
Na vrchol filmového herectví se Sami Frey dostal na počátku sedmdesátých let, kdy k dokonalosti vypiloval své postavy citlivých, nejistých a psychicky rozpolcených mladíků. Známá je především jeho postava exmilence titulní hrdinky, v podání Romy Schneider, v lyrickém příběhu César a Rosalie. Tato dramatická komedie, která se setkala s velkým ohlasem u diváků i kritiků, dále upevnila jeho popularitu. V roce 1975 získal svou první hlavní roli ve filmu Le jeu du solitaire, kde hrál psychiatra, který se spřátelí s vrahem svého syna. Tento film je ale u nás prakticky neznámý. V pozdějších letech dal Sami Frey přednost divadlu a vyzkoušel si dokonce i divadelní režii.
V soukromí se usadil po boku herečky Delphine Seyrig. O ženách, které miloval, ale nikdy nemluvil. I o tomto více než dvacetiletém vztahu se dlouho pouze šeptalo. Skončil bohužel smutně, herečku v roce 1990 předčasně připravila o život rakovina.
Z Freyovy pozdější filmové tvorby lze připomenout roli mušketýra Aramise ve filmu D´Artagnanova dcera. Naposledy se před kameru postavil v roce 2017 v dramatu Číslo jedna, kde ztvárnil postavu Henriho Blacheye.
Zdroje:
