Článek
Blahoslav Forman se narodil roku 1917 v České Lípě do rodiny středoškolského učitele Rudolfa Formana a jeho ženy Anny, rozené Švábové. Měl dva mladší sourozence, Pavla a slavného Miloše.
Dali jméno Máchovu jezeru
Formanovi byli průkopníky turismu u Máchova jezera. Postavili tu první český penzion. Místo objevil Rudolf, který za první světové války sloužil mimo jiné u pěšího pluku v České Lípě a v okolí Doks byl s armádou na manévrech. V roce 1927 manželé na jezerním břehu postavili vilu, kterou se Anna rozhodla proměnit v penzion. Byl to od ní vizionářský krok. Staré Splavy začaly být oblíbeným letoviskem sice již na počátku dvacátého století, ale slibný rozvoj zastavila válka.
Penzion Formanových dostal jméno Rut a byl prvním českým u dnešního Máchova jezera. Prosperoval a stal se cílem české inteligence. Navštěvovala jej spousta známých lidí, jmenovitě třeba bratří Čapkové. Rybníku u Doks se tehdy říkalo různě, nejčastěji Hiršperský. To se učiteli Formanovi nelíbilo a prostřednictvím článku v místních novinách navrhl název Máchovo jezero, který se ujal.
Penzion Rut provozovala Anna Formanová, fungoval ale jen v létě, na zimu se vracela do Čáslavi. Její tři synové tak prožívali své dětství mezi Starými Splavy a tímto středočeským městem. Pak však přišla druhá světová válka a rodinu postihla tragédie. Otec byl zatčen pro své členství v odbojové skupině, matka pro falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Ani jeden z nich se osvobození nedočkal.
Po válce se osiřelí bratři vrátili do Starých Splavů a začali penzion opravovat a starali se o něj s nadějí, že vše zlé mají již za sebou. Jenže dějiny jim do života vstoupily podruhé. V roce 1948 se chopili moci komunisté a jimi řízený stát Formanovým v roce 1950 dům zabavil.
Oblíbený učitel
Blahoslav Forman vystudoval pedagogiku a stal se učitelem. Od konce padesátých let začal působit v Čáslavi, kde učil tělocvik a vedl turistický kroužek. Ten patřil k těm nejaktivnějším, nabízel skvělé výlety a výšlapy, a také horské túry.
Na konci června roku 1960 vzal Blahoslav Forman své žáky na turistický výlet na Slovensko. Zlatým hřebem celé akce mělo být splutí dvou řek, Latorica a Bodrog. Ještě předtím ale sedmnáctičlenný oddíl zamířil do Nízkých Tater. Svůj základní stanový tábor si mladí turisté postavili ve Skaličné u Liptovské Porúbky. V úterý 28. června 1960, čtvrtý den plánovaného čtrnáctidenního putovního tábora, vyrazila sedmnáctičlenná skupina mladých turistů pod Formanovým vedením na pěší túru. Vyšli ze základního tábora a za příznivého počasí prošli Svatojánskou dolinou až na místo, kde stála bačova koliba. S ním strávili příjemný a zajímavý večer a pak přespali v blízké ubikaci lesních dělníků, která byla přes léto prázdná. Spát šli brzy, protože časně ráno je čekal výstup na Ďumbier, Chopok a poté návrat do stanového tábora.
Chata generála Milana Rastislava Štefánika, která se nachází pod Ďumbierem
Osudného 29. června se probudili do pošmourného rána. Foukal ledový vítr, lilo jak z konve a Tatry se ponořily do mlhy. Před vedoucím výpravy stálo těžké rozhodnutí, vrátit se do tábora, nebo pokračovat podle plánu? Nakonec se rozhodl se svého cíle nevzdat. Doufal, že se počasí umoudří. Přesto, že nebylo vidět na krok, vyrazil se skupinou vzhůru. Namísto toho, aby vysvitlo slunce, vypukla sněhová bouře. Skupina záhy ztratila orientaci. Blahoslav Forman s jedním ze členů oddílu vyrazili hledat ztracenou cestu, avšak brzy ztratili kontakt se zbytkem skupiny. A záhy i jeden s druhým. Skupina, která mezitím čekala pod skalou, začala mít o učitele obavy. Jeden z chlapců, sedmnáctiletý Milan Maruna, se proto rozhodl vrátit zpět pro pomoc. Ve vichru a mlze dokázal dojít na chatu pod Ďumbierem, kde oznámil, že skupina uvízla nahoře a opouštějí je síly. V té době ale chata neměla telefon, a tak se její provozovatel vydal do terénu s mladíkem sám a jeho kolegyně běžela pro horskou službu.
Čtyři lidé se nevrátili
Milan dovedl pomoc zpět na místo, kde skupinu opustil. Nikoho však nenašli. Mezitím se totiž k čekajícím vrátil učitel Forman, který byl však zjevně v dezorientovaném stavu. Pravděpodobně uklouzl a prodělal otřes mozku. Jeho úsudek tím byl bohužel ovlivněný. Rozhodl, že skupina bude pokračovat v cestě a najde si příhodné místo na utáboření. To se ukázalo jako chyba. Když místo konečně našli, snažili se zabalit do spacáků, krčily se pod balvany, aby se navzájem zahřáli. Forman záhy zkolaboval a zřítil se z dvacetimetrového srázu. Zatím žil a jeho okolí ho přikrylo a udržovalo v teple.
Část skupiny se vydala zpět do údolí a podařilo se jí dosáhnout chaty. Tito účastníci se zachránili. Zanedlouho bohužel došlo k prvnímu úmrtí. Chlapec, který zalarmoval pomoc, zemřel vysílením. To se ale do oblasti již dostala profesionální horská služba a příslušníci místní vojenské posádky. Když našli hlavní část skupiny, zjistili, že třem lidem již není pomoci. Byli to učitel Forman a dva chlapci, Václav Rychecký a Václav Záruba. Ostatní se povedlo transportovat do bezpečí. Celkový počet obětí tak skončil na čísle čtyři.
Blahoslav našel místo svého odpočinku v rodinné hrobce v Čáslavi, zůstaly po něm dvě malé děti. O nešťastné události byl natočen dokument Osudové okamžiky - Ďumbier 1960.
Zdroje:
