Článek
Bedrna byl pražským rodákem. Na svět přišel 8. února 1929 do dobře situované rodiny architekta. Vystudoval gymnázium v Ječné ulici a po maturitě se přihlásil na DAMU, kterou v roce 1952 zdárně dokončil. Krátce působil v Divadla S. K. Neumanna, poté získal angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Na této oblastní scéně vystupoval s ročním přerušením způsobeným vojenskou prezenční službou, kterou si odbyl v Armádním uměleckém souboru, až do roku 1956. Nasbíral tu zkušenosti a vrátil se do Prahy, kde jednu sezónu vystupoval v Pražském estrádním souboru. Záhy jej oslovil jeho spolužák z DAMU, Darek Vostřel, s nabídkou angažmá a Bedrna se tak stal jedním ze zakládajících členů divadla Rokoko. Spolu s Vostřelem a Jiřím Šaškem úspěšně působil jako mim a věnoval se komediálním výstupům. Když bylo v roce 1972 divadlo zrušeno, přešel na dlouhou dobu do Divadla na zábradlí. Od roku 1995 působil v Divadle pod Palmovkou. Tomuto souboru již zůstal věrný až do roku 2003, kdy musel ze zdravotních důvodů práce zanechat.
Dávali mu samé štěky, v televizi se ale vyhrál dosytosti
Filmový svět objevil Bedrnu již na počátku šedesátých let, nikdy mu ale nedal výraznou příležitost. Filmaři herce obsazovali do vedlejších postav, často mu svěřovali vyložené štěky. Diváci ho mohli zaregistrovat v úlohách všelijakých komických postaviček, úředníčků, výčepních i strážníků. Ve významnější roli se před kamerou poprvé objevil jako doktor Zapletal v dramatu Všude žijí lidé. Zahrál si například i v Božské Emě nebo ve Svatbách pana Voka. V Bočanově slavné pohádce S čerty nejsou žerty doplnil smečku pekelníků. Naposledy se před kamerou převtělil v královského notáře v parodii Jaroslava Brabce Krvavý román.
O mnoho více hereckých příležitostí poskytla Bedrnovi televize, byť ani v tomto případě nedostával hlavní role. Jeho trochu legrační dobrosrdečná tvář se hodila do pohádek a pořadů pro děti, především do těch, které byly natočené v komickém duchu. Už v šedesátých letech se objevil v seriálu Robot Emil. Milovníci tohoto žánru si ho ale nejvíc pamatují coby popleteného dvořana z pohádek Co takhle svatba princi a Ať přiletí čáp, královno! V roli hospodského se pro změnu objevil v seriálu Kačenka a strašidla.
Dabingu byl králem
Zatímco na poli kinematografie a televizní tvorby nepatřil Bedrna k největším hvězdám, v dabingu byl mistrem nad mistry. Patřil mezi hrdé držitele Ceny Františka Filipovského, kterou obdržel v roce 2005. Jeho hlasem promlouval mimo jiné zlý modrý slimák v pohádce Království květin, nadaboval i animované seriály Rychlá rota a Příhody dráčka Soptíka. Především se ale stal prvním dabérem legendárního Homera Simpsona a do značné míry přispěl k úspěchu tohoto kultovního amerického seriálu u nás. Žlutého Homera daboval dvanáct sezón, než ho těžká nemoc přinutila stáhnout se z uměleckého světa. „Dvanáct let dělám Homera Simpsona, má to už tři sta repríz a dělám to rád, poněvadž je mi povahově podobný. Má rád pivo, děti, psy a kočky. Ne dvounohý. Čtyřnohý. Dvounohý mimo domov,“ řekl Bedrna na účet Simpsona. V roce 2003 ho v této roli nahradil Vladimír Zavřel.
Soukromý život Vlastimila Bedrny rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem. Ženatý byl dvakrát. Jeho první manželkou byla půvabná obchodnice Libuše Vomáčková, se kterou měl syna. Přestože se rozvedli, díky společnému dítěti zůstali v přátelském kontaktu. Na syna byli velmi pyšní. Bohužel je potkala obrovská tragédie. Jejich potomek se pár dní před svou svatbou v koupelně nešťastně otrávil plynem z ohřívače. Zachránit se ho nepodařilo. V roce 1974 se Bedrna oženil podruhé, vzal si za ženu známou herečku a zpěvačku Laďku Kozderkovou, s níž se seznámil během jejího krátkého angažmá v Rokoku. V roce 1976 se manželům narodila dcera Vlasta. O deset let později Laďka zemřela na rakovinu. Bylo jí pouhých třicet sedm let. S nemocí se statečně prala rok.
Milovník nad milovníky
S Bedrnou to rozhodně lehké neměla. Ač se to nezdá, herec byl velký proutník. Sám přiznával, že svým manželkám nebyl věrný. „Maličko jsem zlobil. Ženské se mi prostě vždycky líbily. Měl jsem pro ně slabost,“ přiznal na sklonku života v jednom z rozhovorů. Jednou z jeho mimomanželských lásek byla šansoniérka Hana Hegerová. „Jak já jsem ji miloval! To pro mě nebyla jen kolegyně, byla to i milenka,“ vzpomínal herec. Svedl dokonce poslední manželku dalšího známého milovníka žen, Miloše Kopeckého. S Janou Kopeckou se seznámil v Divadle Na zábradlí. „Při práci mezi mnou a Bedrnou vznikla náklonnost. Zpočátku platonická. Milda o vztahu věděl a zpočátku nežárlil. Když jsem mu ale řekla, že se rozvedu a vezmu si Bedrnu, řekl mi: ‚Tůdle! Ty jsi moje!‘“ svěřila se Kopecká v knize Můj život s Mildou.
Hrob Vlastimila Bedrny a Laďky Kozderkové na Vinohradském hřbitově
Bedrna ale stárnul a po zkušenostech s dlouhým utrpením své druhé ženy Laďky začal sám uvažovat nad smrtí. „Po tom, co se stalo, jsem dost často přemýšlel, jak odejdu já… Svůj konec si neumím představit jinak než na cestě do divadla. Buď na zkoušku, nebo na představení,“ řekl novinářům během oslav svých sedmdesátých narozenin. Osud s ním měl jiné plány. O sedm let později prodělal mozkovou mrtvici a ze dne na den musel ukončit svoji kariéru. Ochrnul na levou polovinu těla a skončil v léčebně dlouhodobě nemocných, upoutaný na lůžku, odkázán zcela na pomoc druhých. Takto prožil posledních dvanáct let svého života. S osudem se nakonec smířil, na nic si nestěžoval a do poslední chvíle si uchovával svůj pověstný humor. „Snažím se být pořád nad věcí, veselý a radovat se z maličkostí. Jen mi je líto, že moji kamarádi a kolegové mě nepřijdou navštívit. Na nikoho se ale nezlobím, nikomu nic nezazlívám. Třeba si někteří myslí, že už ani nežiju. Dnes je doba složitá, každý toho má hodně a mají co dělat se sebou, aby se uživili,“ sděloval krátce před smrtí. Zemřel 6. března roku 2018 ve věku úctyhodných osmdesáti devíti let. Odešel pokojně, usnul a již se neprobudil.
Zdroje:
