Článek
Spousta lidí touží po slávě. Domnívají se, že sláva by jim mohla přinést peníze a také štěstí a lepší život. To, že sláva není vždy jen krásná, potvrzuje život Brigitte Bardot. Tato výjimečná žena získala celosvětovou slávu v 50. letech. Proslavila se ztvárněním sexuálně emancipovaných žen a byla jedním z největších sexuálních symbolů své doby. Bardotová se narodila v Paříži a od mládí se věnovala baletu. V roce 1952 se stala herečkou a o pět let později si zasloužila mezinárodní uznání.
Sláva není všechno
Hrála ve 47 filmech, účinkovala v muzikálech a na kontě má více než šest desítek písní. Přesto ji to nenaplňovalo. Její život byl plný smutku, depresí a úzkostí. Dost možná bychom měli počátek jejího trápení hledat v rodině. Bardotová měla na první pohled šťastné a bezstarostné dětství. Žila v zajištěné rodině v bytě se sedmi ložnicemi. Její otec však požadoval, aby nosila vhodné oblečení a chovala se dle přísných norem. Matka byla při výběru společníků dost vybíravá. A tak měla Brigitte málo přátel.
Jednou se svou sestrou v domě rozbili oblíbenou vázu rodičů. Následoval krutý trest. Otec je seřezal. Ne jednou. Ne dvakrát. Rovnou dvacetkrát. Navíc chtěl, aby je oslovovali formálně. Tady začal velký odpor k rodičům. Bardot od sedmi let chodila na balet. Dostala se na Národní konzervatoř a tři roky navštěvovala hodiny baletu vedené ruským choreografem Borisem Kniazevem.
Začátek kariéry
V roce 1949 se stala mladší modelkou a o rok později ji mohli lidé spatřit na obálce časopisu Elle. Díky tomu přišla první herecká nabídka. Rodiče byli proti. Podpořil ji jen dědeček. Roli tehdy nedostala, ale seznámila se s Rogerem Vadimem a zamilovali se do sebe. Ani tehdy rodiče nesouhlasili. Otec ji postavil před hotovou věc. Oznámil jí, že druhý den odcestuje vlakem do Anglie, kde bude studovat. Brigitte na to reagovala tak, že strčila hlavu do pece s ohněm. Naštěstí ji rodiče zastavili. Bylo to zřejmě poprvé, kdy si chtěla ublížit.
Nakonec rodiče souhlasili se vztahem s tím, že vdávat se může až v osmnácti letech. Roger Vadim vzal Bardot na filmový festival v Cannes. Tam si ji všiml filmový svět. Jestli to pro její život bylo dobré nebo špatné se můžeme jen domnívat. Podle Jeffrey Robinson, která o ní napsala v roce 1994 knihu totiž byla Bardot velmi zmatená a osamělá osoba uprostřed ohromující slávy. Dodala, že trpěla těžkými depresemi a nikdy se s nimi nenaučila vypořádat.
Nikdy nebyla šťastná
Sama slavná herečka přiznala, že sláva ji nikdy nedělala šťastnou. Z filmového světa odešla před čtyřicetinami a přiznala, že ztráta soukromí pro ni v podstatě byla tou nejhorší noční můrou. V dokumentu, který o ní vznikl, říká: „Nezáleží mi na tom, jestli si mě lidé budou pamatovat. To, co bych opravdu chtěla, je, aby měli lidé respekt ke zvířatům. Čím jsem starší, tím větší strach z lidí mám.“
Několikrát se pokusila vzít si života. Podle jejích slov ji vždycky zachránil zázrak. Podrobnosti o tom, jak pokusy o sebevraždu vypadaly, a o jaký zázrak šlo nezveřejnila. Přiznala však, že po celý svůj život bojovala s depresí. Dokonce upřímně sdělila, že pokaždé, když se ráno vzbudí, je smutná.
Není tajemstvím, že v jisté fázi svého života slavná herecká ikona propadla alkoholu. Těsně předtím, než odešla z herectví, dokázala vypít za denně dvě láhve šampaňského a tři láhve vína. Právě alkohol ji měl pomoci zbavit se úzkostí a depresí. Je však jasné, že jí vždy přinesl maximálně chvilkovou útěchu.
Život zasvětila zvířatům
Když se stáhla z veřejného života, začala se zajímat o práva zvířat. Sama řekla, že právě zvířatům chce dát to nejlepší ze sebe. Ostatně přiznávala, že žije jako odcizený člověk a lidé jí lezou na nervy. Přesto svůj život dožila vedle svého čtvrtého manžela, Bernarda d´Ormale, bývalého poradce pravicového francouzského politika Jeana-Marieho Le Pena.
