Článek
Mozek funguje, ale tělo neposlouchá
Amyotrofická laterální skleróza je nervosvalové onemocnění, které postihuji motorické nervové buňky v mozku a míše. Člověk, kterého onemocnění postihne, zkrátka najednou přestává ovládat své tělo. Postupně ztrácí schopnost pohybovat se. Jíst. Dýchat. Je to nemoc, kterou zatím neumíme vyléčit. Nemoc, která má zásadní vliv nejen na kvalitu života samotných pacientů, ale také jejich rodin.
K nejznámějším osobám, které trpěli touto nemocí, patří fyzik Stephan Hawkins nebo expremiér Stanislav Gross. Stejná nemoc však postihla také Martina Přecechtěla, Jiřího Lupoměcha nebo Jana Kavalíra. Ti tři mají mnoho společného. Milovali sport. Mají milující rodiny. Onemocněli stejnou nemocí. Svůj příběh sdíleli s ostatními. Příběhy těchto mužů jsou plné odhodlání a síly. Nejen samotných nemocných, ale především jejich blízkých.
Martin se rozhodl pro asistovanou sebevraždu
Ztratil řeč, musel omezit práci, vzdát se sportu. A sednout si na invalidní vozík. Martin Přecechtěl byl pětatřicetiletý sportovec, který zvládl uběhnout maraton nebo sto kilometrový závod přes Krkonoše za 24 hodin. Byl také tatínkem dvou malých dětí a milujícím manželem. Vcelku pohodlný život narušila krutá diagnóza. ALS. Poté, co se dozvěděl smutnou zprávu o svém zdraví, začal se zajímat o alternativní formy léčby. A také chtěl prolomit tabu kolem nemoci.
Angažoval se ve spolku ALSA, zúčastnil se například plaveckého happeningu Prague City Swim. Zvládl uplavat 200 metrů ve Vltavě. Podporoval ostatní s podobnou nemocí. A pak přišlo to nejtěžší rozhodnutí v jeho životě. Martin odjel do Švýcarska a podstoupil na specializované klinice asistovanou sebevraždu. Proč chtěl mladý člověk zemřít? „Nechtěl, aby ho děti viděly, jak se udusí,“ vysvětlila pro iROZHLAS.cz jeho manželka. Do Švýcarska odjel se svou ženou a jejím otcem. Jeho žena přiznala, že trochu doufala, že si to cestou rozmyslí. S rozhodnutím svého muže totiž nesouhlasila.
Chtěla ho mít po svém boku tak dlouho, jak to jen bude možné. Martin se však rozhodl, že to ji i dětem ulehčí. „Martin vše dělal hlavně kvůli mně a dětem. Jak sbírku přes transparentní účet, která je mimo jiné pro účely spojené s Maximem a Matyldou . A asistovanou sebevraždu si vybral i kvůli nám. Abych s dětmi měla šanci ještě žít,“ cituje manželku web proeutanazii.cz. Zvrátit rozhodnutí se pokusil také Martinův kamarád, který za ním přišel do pokoje švýcarské kliniky. On byl však pevně rozhodnutý. Podle slov manželky neměl strach, ani neplakal. Bylo prý poznat, že cítil úlevu.
Jiří stále sdílí sportovní příběhy
V roce 2020 změnila neúprosná diagnóza život také Jiřímu Lupoměchovi. První náznaky nemoci se začaly projevovat už o tři roky dříve. Tehdy prý například při jídle cítil, jako by mu zeslábla ruka, začala se mu třást. Síla v ruce postupně ubývala. K lékaři nešel. Zdravotníky navštívil až o půl roku později, když měl dopravní nehodu na kole. Při vyšetřeních lékaři zjistili, že mu na ruce vymizel sval v oblasti ramene.
Nemoc ho postupně začala omezovat v každodenním životě. Když mu přestala fungovat pravá ruka, začal používat levou. V roce 2021 se nemoc přesunula i do levé ruky a o dva roky později také do nohou a břišních svalů. Postupně tak musel opustit práci i oblíbené sporty. Začal být odkázaný na pomoc rodiny a dalších osob. Ani těžký osud ho však neodřízl od přátel a spolupracovníků. Před měsícem například pořádal benefiční fotbalový zápas na podporu osob, které onemocněly stejnou nemocí.
„Ahoj, moc Vám všem děkuji za to, že jste dnes přišli podpořit dobrou věc, pobavit se a zároveň mě pozdravit. Bylo to pro můj zdravotní stav už trochu hektické, síly ubývaly, a tak jsem nemohl pozdravit úplně každého. Ale upřímně mohu říct, že jsem viděl většinu těch, kteří jsou mi blízko a moc vám za to děkuji,“ objevilo se na jeho facebookovém profilu. Pod statusem mu přátelé poděkovali za krásné dopoledne a příjemný den. Jiří to nevzdává. A žije, jak jen mu nemoc dovolí. Přes všechny těžkosti.
Jan chtěl život ukončit, je z něj ale otec
Nevyléčitelnou nemocí trpí už sedm let také Jan Kavalír. V dubnu loňského roku měl rezervovaný termín pro asistovanou sebevraždu. Nakonec však spolu s jeho ženou nenašli sílu rozhodnutí dokončit. Manželé se poznali v roce 2017 a o měsíc později přišly první potíže s horními končetinami. První rok zamilovaný pár nemoc nikterak neomezovala. O tři roky později se pár rozhodl stvrdit svou lásku svatbou. Martině to mnozí rozmlouvali. Ona však věděla, že si Jana chce vzít.
Zdravotní stav Jana se nadále zhoršoval, a proto se rozhodli pro eutanazii. Asi týden poté, co se dozvěděli termín, přišlo nečekané zjištění, že je Martina těhotná. Přesto Jan stále počítal s tím, že rozhodnutí nezmění. Den před odjezdem mu však jeho milující žena nabídla jiné řešení. Souhlasil. Oběma bylo jasné, že je to oběť z obou stran. On zůstává v bolestech. Ona se o něj musí starat. Přišla doba, kdy Martina měla strach, jak bude zvládat péči o novorozence a Honzu. „Honzík mi dokonce naznačil, že ho klidně mohu opustit, abych se naplno mohla věnovat dceři,“ prozradila pro Deník N.
Honza a Martina se dočkali vytoužené dcery. Martina sdílí nelehký rodinný život na sociálních sítích. „Děkuju vám oběma, jak to zvládáte,“ objevilo se u fotografie Jana s dcerou Eliškou. Martina se zároveň svěřila, že miluje život a nikdo ji neřekl, že bude lehký. Přiznala, že se jí někdy podlamují kolena, ale stále musí hledat sílu. V závěru pak dodala, že je opravdu ráda za spojení, které tu v Eli zůstane nadále. „Jak se říká, život si vždy najde cestu,“ uzavřela s nadějí.
