Doživotí za pět vražd bez mrknutí oka. Biederman neušetřil ani kamaráda

Psal se rok 1993 a tehdy devatenáctiletý mladík z Brandýsa nad Labem pracoval v kolínském lihovaru. Oto Biederman miloval zbraně a fascinovalo ho bojové umění. Pro peníze byl ochotný udělat cokoliv. Je to možná věta, kterou tvrdí mnoho lidí, ale on to myslel vážně. A jeho přátelé Roman Procházka a Jiří Šťastný to věděli. Oba tehdy pracovali v bezpečnostní agentuře, která hlídala obchodní dům Krone.

Jejího majitele Jiřího Vrábela zlákaly tři miliony, které ležely v trezoru. Sám si špinit ruce nechtěl. Dohodl se proto právě s Procházkou a Šťastným. Jenže ani jeden z nich v podstatě neměl koule na hrůzný čin, a tak s sebou vzali Biedermana. Nabídli mu 200 tisíc a on za tuto sumu bez váhání popravil tonfou vrátného objektu. Vraždu se Šťastným dokončili pomocí pažby zbraně vrátného.

Rok a půl se nic nedělo. Všichni měli své peníze a byli spokojení. A pak se Biedermanovi svěřil jeho kamarád Martin, že má v trezoru schovaný milion v dolarech. Mladíkovi to hned začalo šrotovat, oslovil Milana Chládka a Jaroslava Pavlíčka. Řekl jim na rovinu, že chce Martina zabít a peníze získat. Všichni čtyři spolu sedli do auta. Martin si myslel, že jedou do nočního baru.

Zastavili na opuštěném odpočívadle a tam Biederman svému kamarádovi prostřelil hlavu a srdce. V jeho kapsách nenašli ani peníze, ani klíče k trezoru. Trochu je to rozladilo, ale i tak se vloupali do jeho domu. Trezor ukradli celý. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že je úplně prázdný. Ne, kamarád jim nelhal. Jenže krátce po jeho zmizení peníze vybrala jeho manželka, poradil ji to přítel, který dělal u policie.

Trojice mladíků úplně zbytečně zabila svého kamaráda a k penězům se nedostala. Hlad po penězích narůstal, a tak se rozhodli, že udělají benzinku. Vybrali si čerpací stanici na Praze 9. Pumpař přesně věděl, co v takové situaci dělat, a tak jim peněženku vydal bez keců. Bylo v ní 33 tisíc. Všechno šlo hladce. Přesto obsluha přišla o život. Muž se totiž nečekaně pohnul. Biederman hned střílel.

Vzhledem k tomu, že šlo o pár desítek tisíc, utratili je kamarádi ještě tentýž večer. A o tři měsíce později se jim peněz zachtělo znovu. Tentokrát měl být cílem kamarád Jaroslav Pavlíček. Kumpán z druhé vraždy zdědil velké pozemky v Suchdole. Hodnotu měly dva miliony. Ivana Vrábela napadlo, jak na tom vydělat. Chládek a Biederman souhlasili. Biederman vystřílel šest ran a pak pro jistotu ještě kamaráda bodl dýkou.

Jeho tělo nejprve nacpali do skříně a pak zakopali na zahradě. Vše se stalo přímo o Biedermana doma. V domě, kde žil s rodiči. Střelba jim však zvláštní nepřišla. Později vypověděli, že doma střílel často.

A jak to dopadlo s pozemky? Nic z nich nebylo. V době vraždy totiž ještě nebyly oficiálně převedeny na Jaroslava. A po jeho zmizení jeho matka převod zastavila. Další vražda kamaráda, která byla úplně zbytečná a nevynesla ani korunu. Jak na to mohli mít žaludek?

Nedostatek peněz měl pro Biedermana jednoduché řešení. Kývnul skupině podnikatelů z Litvínova na nájemné vraždy. Tomáš B. a jeho kolega Ivan S. podnikatelům dlužili za zboží dva miliony. Původně mělo jít jen o důrazné vymáhání dluhu. Jenže Vrábel řekl Biedermanovi, že je potřeba jednoho z nich zabít. A tehdy spadla klec. Tohle už Kolínskému gangu prostě neprošlo.

Tentokrát totiž gang zanechal poměrně hodně stop. Do pátrací akce se zapojila nejen severomoravská kriminálka, ale také policejní oddělení z Prahy a středních Čech. Jako první byl v Praze zatčený Karnoš. A nedržel jazyk za zuby. Chládkovo a Biedermanovo jméno pod tíhou důkazů prostě naprášil. Policisté je pak oba zatkli pomocí vrtulníku a zásahové jednotky. A pak je převezli do cel v Ostravě. Psychologický efekt zapůsobil. Karnoš a Chládek mluvili. A všechno svedli na Biedermana.

Toho to tak naštvalo, že se rozhodl, že řekne všechno. A přiznal se ke všem vraždám. A dokonce prozradil jména všech členů Kolínského gangu. Tehdy se dokonce hovořilo o tom, že už byl naplánovaný další zločin. Opět se obětí měl stát jeden z členů gangu. Policie proto tvrdila, že je možné, že by se gang časem vyvraždil sám.

Za pět zmařených životů dostal Biederman doživotní trest. Ostatní vyvázli s kratšími tresty. Oto Biederman u soudu svých činů nelitoval. Litovat však začal po letech strávených za mřížemi. Soudce Tomáš Tkačík vzpomínal pro Deník, že nikdy nezažil něco tak řemeslně provedeného a s takovým počtem mrtvých.

Vrah neprojevil lítost. A po čtvrt století řekl: „Já lituju hlavně toho, co jsem udělal, že jo. Nemůžu říct, že se nelituju, nějaká sebelítost tam je. Já už vlastně de facto lituju úplně všeho. Toho, co jsem udělal – těch lidí, který jsem se svými komplici zabil. Lituju jejich blízkých, svých blízkých, blízké svých kompliců, protože svým přiznáním jsem je tam vlastně položil.“ Uvedl to web iprima.cz .

A co by dělal, kdyby ho propustili? Prozradil, že je v kontaktu s rodinou i sociální kurátorkou v Kolíně a mohl by jít na městskou ubytovnu. Měl by prý nárok na příspěvek na bydlení, ale hovořil i o podpoře rodiny. Naštěstí to zatím nevypadá, že by ho pustili. V roce 2022 soud jeho žádost zamítl i přesto, že je jeho chování ve vězení příkladné a navíc trpí roztroušenou sklerózou.

Zdroje: zoom.iprima.cz, idnes.cz, novinky.cz, lidovky.cz