Článek
Ano vypadá to opravdu děsivě. Téměř denně na nás na sítích vyskočí nějaká fotografie o tom, že zmizelo dítě. Malé, větší. Kluci, holky. Žádný rodič to nechce zažít. Žádný rodič nechce cítit tu neskutečnou bezmoc, nervozitu, strach. Napětí. Žádný rodič si nezaslouží, aby jeho dítě zmizelo. Beze stopy. Jen tak z ničeho nic. Pro celou rodinu to musí být pak každá minuta pátrání nekonečně dlouhá. A když se podaří dítě objevit v pořádku, je to obrovský úleva. Radost. Ať už předtím doma proběhlo cokoliv, zdravé dítě, které se vrátí je obrovské štěstí pro rodiče.
Skutečně mizí více dětí?
Na počátku je důležité říci, že pohřešované dítě hned automaticky neznamená unesené dítě. Rodiče často pohřešují děti, které se někde ztratily, nevrátily se domů nebo naopak z domova bez jediné zprávy odešly. Pohřešované mohou být děti, u kterých je podezření, že si samy chtějí ublížit. A pak se vzácně objevují děti, které se stanou obětí únosu. Jde však o výjimečné případy. Od roku 2005 do roku 2016, tedy za jedenáct let řešila podle statistik policie 95 případů únosů.
Na první pohled jsou totiž čísla pohřešovaných dětí děsivá. Ročně se objevují tisíce takových případů. Většinu z nich se však podaří najít naprosto v pořádku. V drtivé většině nejde o děti v ohrožení, ale právě o zmíněné útěky z domova nebo dokonce útěky z diagnostických ústavů. Tedy útěky dětí s nějakým problémovým chováním. Únosem jako takovým se policie zabývá asi desetkrát do roka.
Deset unesených dětí za rok
Zdá se vám i deset unesených dětí za rok hodně. Vlastně je to docela vysoké číslo. Znamená to, že například od ledna do října každý měsíc zmizí jedno dítě. Pokud si však představujete, že po ulici chodí lovci dětí nebo po obci objíždí dodávka, která láká děti na bonbony, tak jste na omylu. Stát se to samozřejmě může, ale není to tak, že by takoví lidé útočili desetkrát za rok.
Únoscem totiž zpravidla bývá jeden z rodičů. K únosům dětí nejčastěji dochází ve chvíli rozvodu nebo po rozchodu. Je to tehdy, kdy se jeden z rodičů nechce vzdát dítěte ve prospěch svého bývalého partnera. Jistě si vzpomenete na několik podobných medializovaných případů, kdy dítě unesl tatínek nebo maminka. Dítě je pak považované za unesené, ačkoliv je s jedním sobě nejbližších lidí.
Statistiky mluví jasně
Zajímají vás konkrétní čísla? Pak vězte, že k dispozici je například statistika za rok 2023. Pohřešováno bylo 1397 dětí, z toho 732 dětí do 15 let. Ve 29 případech z toho bylo údajně vyhlášeno dítě v ohrožení. Ve všech případech se děti podařilo najít. Přesto jsou však bohužel případy, kdy se dítě najít nepodaří. A pak jsou případy, které se do statistik ani nedostanou. Rodiče hledají dítě, které se nevrátilo ze školy, bálo se. Policie vše vyřeší v řádu hodin. Takové pohřešování ve statistikách nejsou. I když pro rodiče je i toto hrůza.
Koho dodnes nenašly
Honzík z Podolí se ztratil na počátku roku 1998. Běžel tehdy za kamarádem hrát na počítač. Cestou potkal svého dětského lékaře. A od té doby ho nikdo neviděl. Policie s dobrovolníky pročesali všechno. Do akce se zapojil i Interpol. V současné době je jeho případ v archivu, od zmizení je to více než dvacet let.
Podobně zmizela i Patricie Muzikářová. Je to osm let od doby, kdy ji maminka viděla naposledy. Před svým zmizením napsala na Facebook, že nesnáší mámu a jejího partnera. Právě on byl hlavním podezřelým. Oběsil se. Vinu se mu nepodařilo prokázat. Známý je také případ Ivanky Koškové z Liberecka. Té by bylo nyní už 41 let. Je to případ z roku 1997, který se údajně nedávno opět otevřel.
V poslední době však nevznikl žádný nový případ. Rozhodně tak můžeme být zcela klidní. V České republice je bezpečno. Alespoň, co se týká únosů dětí. Nemusíte se bát, že by ve vašem okolí chodili organizované skupinky, které by unášely děti. Dokonce není pravděpodobné, že by se objevil nějaký „úchyl“, který by vaše dítě zavřel ve sklepě a dlouhé roky ho věznil. Čas od času se něco podobného stane, ale rozhodně to není na denní bázi.
Zdroj:
