Laitar a Roubíček své oběti vařili a pekli přímo v jejich bytě

„Ptal jsem se, co je to tu cítit. Odpověděl mi, že vaří polévku z Knorra. Pak jsem viděl na plotně hrnec a udělalo se mi špatně,“ řekl podle Novinek u soudu v Praze jeden ze svědků případu. Z brutálního zločinu byli obžalovaní teprve dvacetiletý Aleš Laitar původem z Karlových Varů a dvaadvacetiletý Vladislav Roubíček z Prahy. Tito dva měli v únoru 2004 zamordovat kvůli majetku a bytu homosexuální pár, u kterého bydleli.

Pokud jste si tedy na počátku mysleli, že šlo o polévku známé značky, pak nikoliv. Šlo o jméno jedné z obětí. Dvojice brutálních mladých vrahů se ke svým obětem nastěhovala začátkem roku. Štefan Kiss a Miloš Knorr znali Roubíčka a Laitara z práce. Snad i proto se nebáli nastěhovat si je do bytu. Mladíci se nejprve starší pár pokusili otrávit rtutí v jídle. Pokus nevyšel a tak přistoupili mladí vrazi k uškrcení.

Těla svých obětí vrazi zastlali do peřiňáku a tam je nechali dlouhé tři týdny. Těla se pochopitelně začala rozkládat a také značně zapáchat. To je donutilo začít jednat. Rozhodli se, že ostatky svých obětí rozčtvrtí a jednoho z nich dokonce pekli a vařili. Maso pak chtěli spláchnout do toalety a málem ji ucpali. Některé části těla zakopali na zahradě domu.

Ostatně Roubíček se ke všemu přiznal. U soudu řekl, že těla společně rozřezali pilkou, a že hlavu oddělil on. Jednotlivé kusy podle jeho slov vařil v prádelním hrnci a pak pekl v troubě.

Ostatky našel zcela náhodou bagrista při výkopových pracech. Dělníci zalarmovali policii a bylo jasné, že s kopáním dlouho pokračovat nebudou. Podle vyšetřovatelů z jednoho z mužů zbyla jen kostra, na druhém byly ještě ostatky tkání. Podle kostí bylo jasné, že v zemi nebyly dlouho. Fáze rozkladu však byly odlišné. Policie pochopitelně na místo zavolala majitelku domu. Ta si hned vzpomněla na zvláštní situaci.

Řekla policii, že v přízemí měli pronajatý byt dva starší partneři, kteří pracovali jako ostraha v obrazárně. Když však jednou přišla byt zkontrolovat, objevil se ve dveřích mladší muž snědší pleti a tvrdil, že tam bydlí ještě s dalším mladým mužem. Bylo jí to opravdu divné, tak je vykázala. Ofotila si však jejich občanky. Policie zajásala. Brzy muži zákona zjistili, že zmiňovaní mladíci nedávno opustili výchovný ústav a spoustu času trávili mezi odpadem společnosti. Kromě toho se však živili také jako hlídači. U stejné agentury jako dva starší muži.

Identitu obětí potvrdili pražští zubaři. Vyšetřovatelé tak pracovali s teorií, že se oba dva stali obětí zločinu. Důvodem bylo také to, že oba dva přestali ze dne na den chodit do práce. Jak je však možné, že dvojici půl roku nikdo nehledal? Jakto, že nikomu nechyběli? Mezi hlídači není divné, pokud se ze dne na den neobjeví, tudíž je v práci nikdo nesháněl. A nechyběli ani rodinám, jelikož s nimi nebyli v kontaktu. Smutné. Kdyby nepřijel bagrista upravovat svah u domu, možná by se na hrůzný zločin nikdy nepřišlo. Nebo by to minimálně trvalo mnoho dalších let. A dost možná by mladí vrazi ve svých činech nadále pokračovali.

Dva mladíci, kteří spáchali vraždu a své oběti po smrti vařili a pekli, se mezitím přestěhovali do Ústí nad Labem. Opět k homosexuálnímu muži. Dost možná se i on mohl stát jejich obětí, kdyby policie včas nezasáhla. Naštěstí se tak nestalo. Plánování vraždy potvrdil Laitar. Podle něj ho chtěl Roubíček zabít taky a on ho od toho zrazoval.

Zatímco spolupachatel děsivého činu je už několik let na svobodě, Roubíček si prozatím odpykává trest. Zbývá mu však posledních pět let. Pak se také dostane na svobodu. Nebude mu ještě ani padesát let. Pravděpodobně si změní své jméno a bude žít obyčejný život. Život, který svým obětem bez milosti vzal.

Zdroj: idnes.cz, lui.cz, novinky.cz, blesk.cz, kafe.cz