Článek
Sněhové vločky
Jako generace sněhových vloček jsou označováni lidé narození v letech 1995 až 2010. Jsou to tedy jedinci, kterým je dnes od šestnácti do jednatřiceti let. Starší generace o nich často hovoří jako o depresivních mladých lidech, kteří neznají práci. Prý nic nevydrží. Rodiče jim často říkali, že jsou výjimeční. A oni si to o sobě myslí. Jsou namyšlení? Jsou opravdu sněhové vločky a nic nevydrží? Pokud ano, čí je to chyba?
Je generace slabší?
„Osobně nevnímám, že by ta generace byla slabší. Jde spíš o to, že považuje za normální o svém duševním zdraví mluvit,“ myslí si Kateřina Marklová, odbornice na deprese z kliniky Neocentrum. Sdělila to při rozhovoru pro web Moje psychologie. Odbornice říká, že deprese i úzkosti měly i starší generace, jen se o tom nemluvilo. Byly to problémy, za které se lidé velmi styděli. Podle jejích zkušeností právě ti, kteří téma nejvíce bagatelizují, popírají nějaký svůj problém.
Je asi jasné, že lidé, kteří vyrůstali v poměrně stabilizované demokratické společnosti, se budou chovat jinak než generace před nimi. Navíc jde o generaci, která rostla společně s digitalizací a jejím rozmachem. Nikdo před nimi neměl stejné podmínky v dětství. Přitom je vychovávali nebo vychovávají rodiče, kteří se narodili v hlubokém socialismu. Je opravdu na místě vinit z něčeho samotné děti? A je opravdu něco, co bychom na dnešní mládeži měli kritizovat?
Povyšování generací
Bylo to tu vždycky. Každá starší generace si myslí, že je lepší než ta následující. Paradoxně jsou vždycky nafrnění právě rodiče, kteří následující generaci vychovávají. Jenže je asi jasné, že nelze souhrnně jednu generaci povyšovat nad jinou. Každá generace vyrůstala v jiném prostředí. Každá má svá specifika, své silné i slabé stránky. Rozhodně není na místě srovnávat.
Rodiče to neměli lehké
Nutno říci, že rodiče téhle generace to opravdu neměli lehké. Jsou to většinou Husákovy děti. Nevyrůstali v demokracii, a proto tápali, co je demokratické a co ne. Jde často o úzkostné osoby, které ovlivňuje současný rychlý svět. Svět, který jim předhazuje neštěstí a tragédie takovou rychlostí, že nevědí, co si o tom myslet. A představte si v takovém světě, ve kterém se těžko orientujete sami, vychovávat děti.
Je to jen zúžené vidění. Samozřejmě, že vrazi, pedofilové a úchyláci tu byli i před třiceti lety. Jen se o tom nemluvilo a především informace nebyly tak rychlé. Nebyly sociální sítě, televize nebyla v takovém rozmachu, lidé měli často informaci maximálně z novin nebo šuškandy. A trvalo, než se informace dostaly z jedné strany země na druhou. Dnešní svět není nebezpečnější, možná je to dokonce naopak, jen denně slýcháme především to zlé a špatné.
Učí nás toleranci
Ačkoliv je dnešní mladá generace často zatracována, máme se od ní co učit. Je to generace, která je otevřená různorodosti. Je to generace, která je mnohem tolerantnější než generace před ní. Mladí se zajímají o životní prostředí, není jim lhostejná sociální spravedlnost a dokáží se skvěle orientovat v moderních technologiích. Možná na sítích tráví až moc času, ale ruku na srdce. Byli bychom jiní, pokud bychom s mobilem v ruce vyrůstali?
Dnešní mladá generace je zatracovaná, ale co je na ní tak špatného? Jsou to často lidé, kteří nechtějí čekat. Chtějí změnit svět. Chtějí otevírat nepříjemná a klíčová témata. Zajímá je politika. Mají všeobecný přehled o dění ve světě. Ve věku, kdy jejich rodiče především flámovali a zkoušeli nejrůznější neřesti, studují, vzdělávají se a snaží se něco změnit.
Podle Lenky Heleny Koenigsmark, manažerky, filantropky a političky, je generace sněhových vloček ta, která předběhla starší generaci. Jsou to lidé, kteří mají větší pojem o technologiích než starší lidé, jsou kritičtí, zvědaví, citliví a odvážní. Jasně, jsou křehcí. Jenže v době, kdy se formoval,i přišel Covid, pak válka na Ukrajině a inflace. Neměli to jednoduché, ale nelekli se.
