Sovětská vražedkyně chtěla jídlo pro prasata, otrávila proto strávníky

Na počátku si mysleli, že se něco nepovedlo ve školní jídelně. Do nemocnice byli přijati tři žáci šesté třídy, čtyři učitelé, logoped, zdravotní sestra, knihovnice, řidič i vedoucí školní jídelny. Všichni se domnívali, že těmto lidem je špatně ze závadného jídla. Bylo to logické, všichni jedli to samé ve školní kantýně. Postupem času se však ukázalo, že jídlo ve školní jídelně za touto tragédií nestojí.

Pacienty nejprve trápila hlavně slabost a bolest kloubů. Jenže později začali také ztrácet vlasy. V tu chvíli už lékaři na nic nečekali a kontaktovali policii. Na začátku května zemřeli dva dospělí a dvě děti. Nebylo jim pomoci. Policisté se dali do vyšetřování a zjistili nové skutečnosti. To na to přišli překvapilo i otrlé policejní vyšetřovatele.

Ukázalo se, že v předvečer potíží všichni postižení zůstali ve škole déle. Dospělí čekali na zálohu na výplatu. Žáci šesté třídy pomáhali nosit nové židle právě do školní jídelny. Všichni přítomní dostali k jídlu zbytky od oběda. Šlo o pohankovou polévku a smažená kuřecí játra. Začalo se zjišťovat, kdo má na starosti přípravu jídlo. Jenže hlavní postava, která měla toto ve škole na starosti, Natalia Kukharenková, zemřela dva týdny před tragédií. Diagnóza tehdy zněla kardiovaskulární selhání.

Ve stínu nových událostí byla samozřejmě její smrt podezřelá. Navíc se zjistilo, že Natalia řekla před smrtí kolegovi, že má nohy a ruce necitlivé a bolí ji klouby tak silně, že nemůže spát. Její tělo bylo exhumováno. V jejích ostatcích byly nalezeny stopy toxického kovu thalia. Děsivé odhalení. Jenže to nebyla poslední šokující zpráva, která se objevila. Ukázalo se, že na konci roku 1986 byli dva školáci a učitel chemie a člen strany, nemocní s podobnými příznaky. Děti se naštěstí uzdravily zcela, chemik přišel o vlasy, člen strany bohužel následkům podlehl.

Nastala prohlídka jídelny. Jenže se na nic nepřišlo. Všichni zaměstnanci však patřili mezi podezřelé. A pak to přišlo. Jeden z vyšetřujících se potkal s manželem ženy, která ve škole myla nádobí. Manžel Tamary Ivanjutinové byl na nemocenské a stěžoval si na bolest nohou a plešatění. Navíc přiznal, že jeho rodiče nedávno zemřeli takřka současně. Na pohřbu otce se prý matce udělalo nevolno, Tamara ji přinesla Valocordin a vodu. Po užití léku se však matka zapotácela a udělalo se ji ještě hůře. O dva dny později zemřela.

Nejen kriminalistům, ale také manželovi Tamary začalo být jasné, že tady něco nehraje. Měli podezření, že za vším stojí žena. Tamara. Ještě však neměli žádné důkazy. Ty měli kriminalisté objevit záhy.

Během prohlídky domu Ivanjutinových expert vyndal ze zásuvky šicího stroje Singer lahvičku s mazivem. Analýza ukázala, že obsahovala Clericiho ​​roztok na bázi thalia . Tuto tekutinu geologové používají k určení hustoty minerálů.

Tamara Ivanjutina získala práci v

e škole v září 1986. Měla záznam v rejstříku, tak předložila falešnou pracovní knížku. Snila o tom, že jednou zbohatne a koupí si černou Volhu. Svého prvního manžela otrávila kvůli bytu. Rodiče druhého manžela pak kvůli pozemku, kde začala chovat prasata. A pro ně potřebovala jídlo.

Krmit je chtěla odpadem ze školní jídelny. A zabíjala přitom každého, kdo ji to jakkoli znemožňoval. Stranického pracovníka a dietologa proto, že kontrolovali odpisy. Studenty jen proto, aby vzbudila nedůvěru ve školní obědy. Tím by totiž měla více odpadu pro svá prasata. Otrávit 13 osob najednou však nechtěla. To bylo dílem náhody.

17. března 1987 nalila thalium do jediného talíře. Do talíře vedoucího kantýny. Jenže polévka vychladla dříve, než se jí stačil dotknout a on ji proto vylil zpět do kotle. Z něho následně jedlo oněch 13 lidí. Čtyři z nich bohužel otravu nepřežili. Nebyli to přitom přímé oběti bestiální vražedkyně.

Nestává se moc často, že by se v jedné rodině našlo více vrahů. Ačkoliv se také říká, že jablko nepadá daleko od stromu. V rodině Ivantjuninové kriminalisté objevovali další a další podezřelá úmrtí. Mladší sestra Nina Clericiho roztokem otrávila svého manžela. Pohnutky přitom měla podobné jako Tamara. Chtěla získat jeho byt v Kyjevě. Jed se pak v rodině stal oblíbeným prostředkem, jak se dostat k majetku. Ale často byl také způsobem, jak vyřešit třeba i malicherné problémy.

Rodiče obou žen totiž otrávili souseda jen proto, že sledoval televizi, kterou měl příliš nahlas. Jednou se stalo, že se vzdálená příbuzná kriticky zmínila o nedostatečně uklizené toaletě. Upřímnost ji přišla velmi draho. Na cestu domů dostala lahev samohonky. Ta byla pochopitelně vylepšena Clericiho roztokem. „Abyste dosáhli svého, není zapotřebí psát stížnosti. Stačí se s lidmi přátelit, hostit je a těm nepohodlným do jídla nasypat jed.“ Tak svou životní filozofii ve vazbě shrnula Marija Maslenko, matka Tamary a Niny.

Ivanyutinová byla za své činy popravena 6. prosince 1990, přestože se svého posledního činu dopustila v roce 1987. Důvod je prostý. Procesy s tak velkým počtem obžalovaných a obětí trvají dlouho. Navíc se Ivanyutina proti rozsudku odvolala a požádala dokonce o milost. Když vyšetřovatelé případ uzavřeli, napočítali, že Tamara jedem zavraždila devět lidí. Její příbuzní pak další tři. Výsledek pochopitelně mohl být ještě horší. Celkem 27 obětí totiž otravu přežilo. V dějinách SSSR to byl první případ použití thalia jako jedu.

Proces s Tamarou Ivantjuninovou, její sestrou a rodiči se konal v Kyjevě. Vražedkyně svou vinu nikdy nepřiznala a odmítla se pozůstalým omluvit. Důkazy ale hovořily jasně. A tak soud vynesl rozsudek nad všemi obžalovanými. Sestra Nina dostala 15 let, rodiče si vyslechli trest 13 let a zemřeli ve vězení. Nad Tamarou Ivantjuninovou soud vynesl rozsudek smrti. V Stala se třetí a poslední ženou popravenou v SSSR od 60. let.

Zdroj: zoom.iprima.cz, cnn.iprima.cz, was.media, gw2ru.com