Svět ametystů v Maissau nabízí unikátní program pro celou rodinu

Kolem největšího naleziště ametystů v Evropě se rozprostírá Ametystový svět. Je to jedinečný prostor, který představuje svět minerálů všem generacím. A nejen to. Areál nabízí spoustu vyžití. Pro někoho může být problém, že je areál v Rakousku. Žádný strach. Personál sice česky nemluví, ale veškeré cedule a důležité informace jsou k dispozici v češtině, stejně jako veškeré materiály v muzeu. Ale pěkně popořádku.

Areál najdete jen kousek za vesničkou Maissau. Z parkování mít obavy nemusíte, parkoviště je dostatečně velké a zcela zdarma. Nechybí tu nabíječka pro elektromobily. Hned vedle parkoviště je volně přístupné dětské hřiště v lesíku. Příjemně tam je i v teplém létě. Užijí si tu větší i menší děti. Nechybí kolotoč, několik houpaček včetně houpacích sítí nebo trampolína v zemi. Kousek odsud najdete výběh koz a další domácí zvířata. Když si koupíte v automatu za nějaké drobné Euro granule, děti mohou kozy nakrmit.

Jestliže si chcete užít samotný Svět ametystů, doporučuji dětské hřiště a zvířecí koutek nechat na později. Je totiž dost možné, že odsud už děti nedostanete. Přitom by to byla velká škoda, protože uvnitř vás čekají ještě mnohem zajímavější zážitky. Do areálu se vstupuje přes prodejnu. Ještě před ní je možné sejít o patro níže na toalety. Vstup do prodejny je zdarma, stejně jako vstup do samotného venkovního areálu. Pokud nechcete jít na prohlídku do štoly nebo do muzea, pak můžete projít bez placení klidně dál.

Stejně jako hřiště, i obchod doporučuju nechat až na závěr a na počátku ho jen projít. My jsme s pětiletou dcerou měli namířeno především na místo, kde si sama mohla vykopat ametysty. Z webových stránek mi nebylo jasné, jestli lze zaplatit vstup pro dítě a pak s ním jít na plochu, kde se vykopává. Přiznám se, že v němčině plavu, a tak položit tenhle dotaz nebylo jednoduché. A informace nikde, přestože v češtině tu najdete veškeré ceníky. Zkusila jsem to anglicky a brigádníci na vstupu neměli sebemenší problém.

Dozvěděla jsem se, že skutečně mohu zaplatit jen za dítě, které bude kopat a společně s ním můžeme jít všichni dovnitř. Web uvádí, že na počátku dostanou hledači pokladů příslušenství ke kopání a kyblíček a z prostoru si mohou odnést maximálně hrstku ametystů, které vykopou. Pokud se to nepodaří, dostanou alespoň jeden na památku. Mysleli jsme si, že kopání bude náročné, ale podle všeho byly ametysty skutečně všude kolem. Bohužel nám brzy po začátku kopání začalo pršet. Smůla, pokud máte na kopání vyhrazenou jen hodinu.

Brzy jsme v zabláceném areálu zůstali samotní a déšť zesiloval. Na chvíli jsme se schovali a potom se na místo vrátili. Naštěstí jsme s sebou měli vybavení do deště a s touhle špinavou variantou jsme počítali. Dcera byla nadšená. Žádné bláto ji nemohlo rozhodit. Nakonec našla skutečně asi hrst ametystů a ty jsme šli ukázat zpět na vstup, kde jsme odevzdali půjčené náčiní. Personál nejen, že nekontroloval přesné množství, ale ještě dceři nějaké menší ametysty přihodil.

Z kopání jsme měli v plánu původně vyrazit do vodního světa. Jde o velkou herní plochu plnou vodních prvků. Děti se vyblbnou, rodiče si oddechnou. Nicméně po dešti se dost ochladilo a tak vodní hrátky nepřipadaly v úvahu. Nevadí. Zašla jsem s dcerou zpět na vstup, abychom si koupily vstupenky do Domu drahokamů. Nejprve jsem si říkala, že v pěti letech ji muzeum bavit nebude, ale mýlila jsem se.

Hned za vstupem si mohla sáhnout na meteorit. U dalšího si vyzkoušet jeho váhu. Obdivovala nejen ametysty, ale také diamanty a další minerály dozvěděla se o nich spoustu informací. Velmi jí nadchly kameny svítící ve tmě. Nezajímaly jí do detailu popisky, ale moc si to užila. A já taky. Ocenila jsem i probíhající výstavu lebek.

Zatímco my jsme byly uvnitř, manžel s mladší dcerou se šel projít po areálu. Ani oni se nenudili. Bezmála osmnáctiměsíční dceru zaujala mentální relaxace. Konkrétně tedy nejrůznější zvuky, které vydávaly hudební nástroje umístěné v parku. Stejně jako ji zabavila dřevěná kulička zakoupená v automatu, se kterou si na několik místech mohla hrát. Kuličkodráhy najdete rozprostřené po celé zahradě.

Přesto, že jsme na místě strávili poměrně dost času, nedošlo na všechno. Ametystový důl jsme vzhledem k věku holek vynechali. Věřím, že až budou o něco starší, vrátíme se do něj a užijeme si ho na sto procent. Stejně tak jsme nenavštívili zdejší kavárnu. Je napojená přímo na obchod a nemyslím si, že by to bylo ideální řešení s naší neposednou zvídavou dcerou. Nicméně nebyl problém si přímo v zahradě pod střechou sníst svou vlastní svačinu.

Nevyzkoušeli jsme ani rýžování zlata. Určitě oceňuji, že tuto činnost lze dělat pod střechou, takže vlastně za každého počasí. Nicméně dcera si rýžování zkoušela už jinde a tady stála především o kopání ametystů. Nedivím se jí. Ačkoliv v areálu necháte na první pohled poměrně dost peněz, pokud se rozhodnete navštívit všechno, rozhodně to stojí za to. Zpětně vlastně mohu říci, že na takto velký zážitek to bylo vlastně skoro zadarmo.

Podobný areál totiž hned tak někde nenajdete. Když jsem hledala něco podobného v Čechách, moc úspěšná jsem nebyla. Kdesi na jihu Čech sice nabízí zážitkové kopání vltavínů, ale cena za osobu je úplně někde jinde. Další podobné místo už u nás neexistuje. jediné, co lze na našem území vyzkoušet, je právě rýžování zlata a granátů, a to ve Dvoře Králové nad Labem v největším muzeu minerálů a drahých kamenů v Evropě. A právě je cíl našeho příštího výletu.