Článek
Dvanáct doživotí
Zní to nelogicky, ale v některých státech světa to zkrátka možné je. Joseph James DeAngelo si musí ve vězení odpykat dvanáct za sebou následujících doživotních trestů. A k tomu ještě osm let navíc. To vše bez možnosti zkrácení trestu nebo předčasného propuštění. Tento výrok, který může mnohým přijít absurdní, zazněl v Kalifornii 21. srpna 2020. Přesto rozsudek mnohým přišel jako výsměch. Trest pro pachatele totiž mimo jiné přišel velmi pozdě.
Zabiják ze Zlatého státu
Joseph James DeAngelo běsnil v Kalifornii dlouhou dobu. Během té doby zavraždil třináct lidí zvláště brutálním způsobem. K tomu má na kontě jednapadesát znásilnění a například řetězec více než 120 vloupání. Většiny skutků se však dopustil už před rokem 1986. Z toho důvodu byla většina jeho provinění v době soudu promlčená. Nemohl za ně tedy být odsouzený. A to i přesto, že se k nim přiznal.
Na slyšení se 74 letý bývalý policista přiznal k 161 trestným činům se 48 oběťmi. Přiznal se výměnou za několik doživotních trestů. Státní zástupci přitom od roku 2019 usilovali o to, aby vrah a násilník dostal trest smrti. Hlavním problém však byl v tom, že řada činů byla spáchána před mnoho lety. Proto státní zástupci nakonec přijali dohodu o vině a trestu a vyhli se tak zdlouhavému soudnímu procesu, který by následoval v případě usilování o trest smrti. Je třeba si uvědomit, že přeživší svědci byli starší a v tu dobu hrozilo riziko nákazy koronavirem.
Jak na něj přišli
Dlouhá léta unikal spravedlnosti. Nakonec ho policie zadržela v domě v Citrus Heights v době, kdy mu bylo už 72 let. Policii na místo zavedly z velké části pokroky v genealogii DNA. Odhalení kriminálníka bylo však velmi kontroverzní. Nedošlo sice k porušení zákonů, ale praktiky vyšetřovatelů byly ukázkovým ohýbáním práv občanů. Při dopadení DeAngela byly překročeny i doposud nepřekročitelné hranice.
Kdo byl DeAngelo
Jestliže čekáte, že vrah a násilník měl kruté dětství na okraji společnosti, jste na omylu. Z jeho životopisu se dá vyčíst, že šlo o úspěšného studenta a také velkého sportovce. A také vojáka. Hrdinu, který strávil dvaadvacet měsíců ve válce ve Vietnamu. Po návratu domů šel studovat na vysokou školu a policejní univerzitu. Absolvoval s vyznamenáním. Specializoval se na metody kriminálního vyšetřování a nakonec se stal policistou. A také otcem tří dětí.
A pod touto fasádou úspěšného a úžasného člověka se skrývalo čiré zlo. Ono se občas ukázalo, ale prakticky nikdo si ho nevšiml. Nebo ho DeAngelo uměl krásně skrývat. Vždyť byl v práci policisty až příliš horlivý, dokonce údajně donášel na své kolegy. Také se ukázalo, že měl problém se sebekontrolou a pod tlakem reagoval přehnaně a dokonce agresivně.
Dokonce prý v dětství týral zvířata a měl na kontě i drobné krádeže. Nepokrytě také vyhrožoval sousedům. A jako vrchol od něj odešla jeho první vyvolená. Ano, rozchod není nic neobvyklého. Od DeAngela však urychleně utekla snoubenka poté, co jí vyhrožoval zbraní. Navenek však vypadal násilník normálně a minulost před světem skrýval. Možná to bylo jeho nadprůměrnou inteligencí.
Tři pachatelé
Kolem roku 1973 se v Kalifornii uskutečnila řada loupeží. Pachatelé si dovedli obhlédnout terén, přístupové i únikové cesty. Nevyužívali veřejné komunikace, ale pěšinky a stezky. Trasologických stop a svědků tak bylo minimum. Zloději se před akcí zbavili zdrojů osvětlení, uměli přeštípnout telefonní kabely, odemkli si paklíči nebo řezali skla. Zmizeli zadními dveřmi nebo okny v přízemí či garáží. Otisky nikde. Ke dveřím přikládal talíře, aby slyšeli hluk, kdyby je někdo vyrušil. A v domě trávili klidně hodiny, i když v nich spaly rodiny.
Divné bylo, že kradli maličkosti. Žádné cennosti, žádné peníze, žádné elektrospotřebiče. Vybrali padesát dolarů z prasátka, sebrali žetony do supermarketu. O to větší vliv to mělo na postižené. Někdo pronikl k nim domů, díval se, jak spí a pak si vzal něco, co je cenné jen pro ně. V jiné části státu zloděj stěhoval nábytek a vyhazoval věci ze skříní. Na podzim 1975 však pronikl pachatel do domu a z pokoje unesl 16letou Elizabeth, které vyhrožoval zabitím. Hluk probudil jejího otce. Našel ji zápasit s mužem v garáži. Pak padly dvě rány. Pachatel uprchl, ale poprvé vraždil.
A pak, jako když utne. Nic se nedělo. Až mnohem později policie zjistila, že tři různé metody vloupání ve třech okrskách dělal jeden jediný člověk. Byl to Joseph James DeAngelo, který byl policejní důstojník. A jako takový se při vyšetřování a zajišťování stop druhý den objevil na místě činu. Jak je možné, že jeho běsnění skončilo? Přestěhoval se do Sacramenta. A spolu s ním i přízrak. Místo loupeží se však začal orientovat na znásilnění.
Sledoval oběti
Ačkoli se místo loupeží začal specializovat na osamělé ženy, které znásilňoval, stále byl precizní. Před akcí sledoval denní rutinu budoucí oběti. Často se do jejího domu vloupal předem, aby se nachystal. Připravil si pouta, vybil náboje ze zbraní nebo odpojil telefon. Odemkl si také okna, kterými unikal. Často obětem před tím i po útoku volal. Vysmíval se jim. Ženy v okolí žily ve strachu. Za tři roky spáchal padesát znásilnění.
Pak s tím nepřestal, jen změnil způsob. Už se neorientoval jen na osamělé ženy, ale klidně i na matky s dětmi. Nakonec i na ženy, které měly partnery nebo manžely. Prostě pronikl do domu, ohrožoval pár zbraní a nechal je se spoutat. Ženu tak celé hodiny znásilňoval. Muži byli nejen spoutáni, ale na hrudi měli talíře. Vyhrožoval je, že pokud uslyší cinkání, zabije všechny v domě. Pak jim vyjedl ledničku. Někdy se vytratil, jindy se vrátil.
V červenci 1979 běsnění přestalo. Policisté si mysleli, že pachatel těchto ohavných činů byl dopadený za nějakou jinou násilnou činnost a skončil ve vězení. Ostatně nikdy nepřišli na to, kdo zločiny páchá, a tak jinou odpověď ani neměla. Všichni si však oddechli, že už je řádění násilníka konec. Vysvětlení bylo jednoduché. Opět se odstěhoval.
Útočit začal jinde
To, co na jednom místě ustalo, začalo jinde. Jenže začal i vraždit. Své oběti bil palicí nebo pohrabáčem. Někdy používal také lopatu. Brutalita jeho činů byla extrémní. V tu samou dobu v oblasti řádil ještě jeden násilník. Ten však zabíjel své oběti střelbou a předtím je svázal diamantovým uzlem. Noční lovec a Zabiják. Tak se jim začalo přezdívat. Vyšetřovatelé byli opět neúspěšní. A to za pachateli zůstalo 10 mrtvých.
Propojili to v roce 2016
Až v polovině roku 2016 došlo ke zlomu ve vyšetřování všech uvedených případů. Ukázalo se, že časově i geograficky oddělené zločiny musí propojit a vztáhnout k jedné jediné osobě. Nejdříve tomu nevěřili. Vždyť je to prakticky nemožné, aby všechny činy měl na svědomí jeden jediný člověk. Stopy DNA však hovořili jasně. Šlo o muže. Jenže to bylo tak všechno. Policie tedy po letech věděla, že se honili za jediným mužem. Jeho totožnost však neznali. Vzorky jeho DNA v databázi policie nebyly.
Udělali tedy něco, co se dá považovat minimálně za velmi kontroverzní krok. Vzorky DNA nechala policie otestovat společností, která na základě poskytnutého genetického vzorku vypracuje rodokmen a doplní nejasná místa historie rodiny. Jenže tyto společnosti by vše měli vypracovávat anonymně. Vyšetřovatelé tedy nebyli úplně féroví, když chtěli porovnat vzorek pachatele se vzorky společnosti. Navíc k tomu všemu neměli ani povolení.
Účel světil prostředky. Díky použitým metodám na hraně zákona byl dopadený sériový vrah, lupič, zloděj a násilník. U soudu projevil lítost. Vypadalo to však, že je to jen lítost hraná. Spíše svým doznáním vystavěl pomník svých činů a pomyslně tak uzavřel dlouholetou kariéru zločince. Nezapomněl dodat, že ho policie dopadla takřka protiprávním způsobem.
