Článek
Když jsme s manželkou zdědili starý rodinný dům po babičce, bylo to trochu jako splněný sen, ale s menším háčkem. Vždycky jsme si představovali, že jednou budeme mít vlastní dům, kde bychom mohli vychovávat děti a trávit rodinné oslavy, ale jak se říká, realita bývá trochu jiná. Tenhle dům měl sice svoji duši a nesl v sobě spoustu krásných vzpomínek, jenže co si budeme povídat – stav nebyl ideální. Zub času se na něm podepsal víc, než jsme čekali. Nezbylo nám tedy nic jiného než se rozhodnout pro kompletní rekonstrukci. A když už jsme se do toho pustili, napadlo nás, že dům trochu rozšíříme, aby víc odpovídal modernímu bydlení a našim potřebám.
Jakmile jsme se začali zajímat o možnosti a plánovat, brzy nám došlo, že to nebude jen tak. Vzhledem k tomu, že jsme plánovali nejen rozsáhlé opravy, ale i přístavbu, čekala nás celá řada formalit. V první řadě jsme potřebovali stavební povolení, což nás na začátku dost zaskočilo, protože jsme si naivně mysleli, že to půjde řešit snadněji. Jakmile jsme si ale ujasnili, co všechno budeme měnit a přistavovat, nebylo vyhnutí.
S povolením přišla taky další zajímavá věc, o které jsem do té doby nikdy neslyšel – stavební deník. Vůbec jsem netušil, že něco takového existuje, ale brzy jsem pochopil, že jde o povinnou dokumentaci, kterou vyžaduje stavební úřad. Je to vlastně záznam všech prací na stavbě – kdo tam pracuje, co se každý den děje, jak se postupuje, jaké materiály se používají. Prostě všechno, co je pro úřad důležité vědět. Když jsme navíc zjistili, že stavební deník musí být vedený každý den a musí být vždy přístupný na stavbě, bylo mi jasné, že nás čeká další výzva.
Nechtěl jsem nic podcenit, a tak jsem si pořídil klasický papírový stavební deník. Ten se musí pravidelně vyplňovat a mít ho neustále na staveništi, aby kdykoli přišla kontrola, bylo všechno v pořádku. Jenže tady nastal problém. My totiž ještě bydleli v jiném městě, a jezdit kvůli každé kontrole nebo zápisu do domu, kde probíhala rekonstrukce, by znamenalo neustálé cestování tam a zpět. A navíc na stavbě nepracovala jen jedna firma, ale různé specializované týmy – jednou elektrikáři, jindy instalatéři, a mezitím zedníci nebo podlaháři. Každý den přibývaly nové poznámky do deníku, a já měl pocit, že pokud budu muset všechno hlídat osobně, nikdy to nezvládnu. Kromě samotné stavby jsem měl přece i svoji práci a rodinu.
Naštěstí jsem jednoho dne narazil na něco, co mi doslova změnilo život – elektronický stavební deník. Nejprve jsem o tom moc nevěděl, ale po pár hodinách hledání a čtení jsem si říkal, že to by mohlo být to pravé. Elektronický deník funguje tak, že místo toho, abyste museli všechno zapisovat do papírové verze, máte všechno online. Můžete sledovat denní zápisy, vkládat fotky, poznámky a máte neustále přehled o tom, co se na stavbě děje – a to, aniž byste museli být fyzicky přítomni.
Jakmile jsem ho začal používat, okamžitě jsem věděl, že to byla správná volba. Díky elektronickému deníku jsem měl přehled o každé drobnosti, co se na stavbě děje. Každý pracovní den mi do aplikace přibyly nové zápisy – kdo na stavbě pracoval, co udělali, jaké materiály použili, a to vše doplněné o fotky. Pokud bylo potřeba něco projednat nebo rozhodnout, prostě mi zavolali, nebo rovnou přidali požadavek do aplikace. A já to mohl v klidu odsouhlasit nebo dát zpětnou vazbu, aniž bych musel hned sedat do auta a jet tam.
Největší výhodou bylo, že jsem měl všechno pohromadě na jednom místě. Už jsem se nemusel bát, že papírový deník nebude správně vyplněný, nebo že ho někdo zapomene na stavbě. Všechno bylo online a dostupné kdykoli a odkudkoli. Díky tomu jsem měl taky klid na duši, že až přijde čas na kolaudaci, nebudeme mít žádné problémy. Všechno bylo dokumentované – od fotek, přes technické detaily až po jednotlivé zápisy, a já věděl, že mám všechny důkazy o průběhu stavby v pořádku.
Během rekonstrukce jsem vyzkoušel několik různých verzí elektronických stavebních deníků, než jsem si vybral ten, který mi vyhovoval nejvíc. Některé z nich byly opravdu hodně složité a měly obrovské množství funkcí, které jsem pro naši rekonstrukci vůbec nepotřeboval. Tyhle robustní verze jsou spíš pro velké stavební firmy, které vedou několik projektů najednou. Já potřeboval něco jednoduchého a uživatelsky přívětivého – tak, abych nemusel složitě hledat, co kde najdu, a měl okamžitý přístup k tomu, co potřebuju.
Na základě vlastní zkušenosti bych elektronický stavební deník doporučil každému, kdo plánuje stavbu nebo rozsáhlejší rekonstrukci. Opravdu to šetří čas, nervy i peníze. Mít neustálý přehled o tom, co se na stavbě děje, a možnost řešit spoustu věcí online, aniž byste museli být pořád na místě, je k nezaplacení. Dneska je doba, kdy se všechno digitalizuje, a tohle je jedna z těch věcí, která mi ušetřila spoustu starostí.
Zdroje:
https://sdeleni.idnes.cz/zpravy/elektronicke-stavebni-deniky-ktery-se-pro-vas-hodi-nejvic.A240809_110549_zpr_sdeleni_ikup
