Článek
Leonardo se narodil 15. dubna 1452 v Anchianu nedaleko italského města Vinci v dnešním italském Toskánsku. Jeho otcem byl notář Piero da Vinci, matkou byla Caterina. Vyrůstal v době, které dnes říkáme renesance. Itálie tehdy procházela obdobím velkého rozvoje umění, vědy a vzdělanosti.
Už od mládí měl Leonardo mimořádnou schopnost pozorovat svět kolem sebe. Zajímala ho příroda, zvířata, rostliny i lidské tělo. Místo toho, aby se spokojil s tím, jak věci vypadají, snažil se pochopil, proč jsou takové.
Jeho pozdější zápisníky dokazují, že si celý život dělal poznámky a kresby. Často si zapisoval otázky a následně se pokoušel najít odpovědi. Právě tato neustálá zvědavost se stala jedním z nejvýraznějších znaků jeho osobnosti.
Učení ve Florencii
Přibližně ve čtrnácti letech se Leonardo přestěhoval do Florencie. Tehdy šlo o jedno z nejvýznamnějších kulturních center v Evropě. Město bylo plné umělců, učenců a řemeslníků a nabízelo mladému Leonardovi obrovské možnosti.
Dostal se do dílny známého umělce Andrea del Verrocchia. Zde se naučil nejen malovat, ale také pracovat s různými materiály, sochařit a využívat technické znalosti potřebné k tvorbě uměleckých děl.
Leonardo se postupně začal od ostatních učňů odlišovat. Měl výborný cit pro kresbu a zároveň ho přitahovaly technické a vědecké problémy. Umění pro něj nebylo oddělené od vědy. Naopak - věřil, že dobrý umělec musí přírodu nejprve pozorovat a pochopit.
Leonardo jako umělec
Leonardo se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů italské renesance. Jeho obrazy jsou známé nejen krásou, ale také mimořádnou pozorností k detailům. Jedním z jeho nejznámějších děl je Mona Lisa. Portrét ženy s tajemným úsměvem se stal jedním z nejznámějších obrazů na světě. Leonardo na něm pracoval dlouhou dobu a věnoval velkou pozornost výrazu tváře, světlu a stínům. Mimořádný je především způsob, jakým Leonardo pracoval s přechody mezi světlem a tmou. Jeho postavy díky tomu nepůsobí ploše, ale velmi přirozeně a živě.
Dalším slavným dílem je Poslední večeře, nástěnná malba vytvořená pro klášter Santa Maria delle Grazie v Miláně. Leonardo v ní zachytil okamžik, kdy Ježíš oznamuje svým učedníkům, že ho jeden z nich zradí. Obraz je pozoruhodný především množstvím emocí. Každá postava reaguje jiným způsobem. Leonardo se snažil zachytit překvapení, strach, nejistotu i rozhořčení jednotlivých učedníků.
mona lisa2
Leonardo a věda
Leonardo však nebyl pouze umělcem. Velkou část svého života věnoval studiu přírody. Zajímal se například o anatomii člověka. Prováděl pozorování a vytvářel detailní kresby lidského těla. Zkoumal kosti, svaly, orgány i fungování jednotlivých částí těla.
Jeho anatomické kresby jsou mimořádně přesné. Pomáhaly mu nejen při vědeckém studiu, ale také při malování. Leonardo chtěl vědět, co se nachází pod kůží, aby dokázal lidské tělo zobrazit co nejvěrněji. Studoval také rostliny, vodu, geologii, světlo a pohyb. Pozoroval ptáky a snažil se pochopit princip jejich letu.
Sen o létání
Jedním z nejvýznamnějších Leonardových zájmů bylo létání. Člověk tehdy samozřejmě nemohl létat. Leonardo ovšem přemýšlel, zda by bylo možné vytvořit stroj, který by člověka dostal do vzduchu. Studoval pohyb ptačích křídel a zapisoval si své poznámky. Ve svých zápisnících vytvořil návrhy různých létajících zařízení. Některé připomínaly obří ptačí křídla, jiné pozdější představy vrtulníku nebo padáku.
Je důležité si uvědomit, že Leonardo tyto stroje ve své době skutečně nemohl postavit a úspěšně s nimi létat. Chyběly mu například vhodné materiály a dostatečně výkonný pohon. Přesto jeho myšlenky ukazují, jak daleko dokázala sahat jeho představivost.
Vynálezce a konstruktér
Leonardo se zabýval také nejrůznějšími technickými zařízeními. Navrhoval mosty, stroje, mechanismy a vojenská zařízení. jeho zápisníky jsou plné ozubených kol, převodů a mechanismů. Přemýšlel o tom, jak využít sílu vody nebo lidského pohybu. Některé jeho návrhy připomínají zařízení, která se začala používat až mnohem později.
Nebyl však jen vynálezce v moderním smyslu slova. Mnoho jeho projektů zůstalo pouze na papíře. Jeho největší význam spočívá především v tom, že dokázal spojovat pozorování přírody s technickým myšlením.
Život v Miláně
Leonardo strávil významnou část svého života v Miláně, kde pracoval pro vévodu Ludovica Sforzu. Zde se věnoval nejen malířství, ale také architektuře, technice a různým projektům pro dvůr. Právě tady vznikla také Poslední večeře.
Vzhledem k tomu, že měl spoustu schopností, a proto pro něj bylo obtížné zůstat pouze u jednoho oboru. Dokázal pracovat jako umělec, konstruktér i organizátor různých slavností a dvorských projektů.
Proč některá díla nedokončil?
Měl jednu vlastnost, která může být z dnešního pohledu překvapivá. Často začal pracovat na určitém projektu, ale později ho nedokončil. Důvodem nebyla pouze lenost. Měl totiž obrovské množství zájmů. Když ho něco zaujalo, začal to podrobně zkoumat. Nové otázky ho často odvedly od původní práce.
jeho zápisky proto obsahují obrovské množství rozpracovaných myšlenek. Některé jsou jen krátkými poznámkami, jiné jsou propracovanými technickými návrhy.
Poslední léta ve Francii
V posledních letech svého života odešel Leonardo do Francie. Pozval ho tam francouzský král František I., který si Leonarda velmi vážil. Pobýval na zámku Clos Lucé nedaleko královského sídla v Amboise. I v pokročilém věku se věnoval svým poznámkám, kresbám a přemýšlení.
Zemřel 2. května 1519 ve Francii. Přesná příčina jeho smrti zůstává dodnes neznámá. Některé verze hovoří o tom, že zemřel přirozeně, jiné o důsledcích mrtvice, která jej postihla v posledních letech opakovaně - soudí se tak na základě toho, že měl prokazatelné problémy s pravou rukou a mluvením.
Odkaz Leonarda da Vinci
Zanechal po sobě díla, která přežila staletí. Jeho obrazy patří k nejznámějším uměleckým dílů, na světě a jeho zápisníky představují jedinečný pohled do mysli renesančního génia. Jeho největší síla však možná nespočívala v tom, že uměl mnoho různých věcí. Důležitější bylo, že mezi nimi dokázal hledat souvislosti.
Když kreslil lidská těla, přemýšlel jako vědec. Když pozoroval ptáky, uvažoval jako konstruktér. Když maloval člověka, využíval znalosti anatomie. Umění, věda a technika pro něj nebyly oddělené světy.
Leonardo da Vinci nám proto připomíná, že skuteční poznání často vzniká právě tehdy, když se člověk nebojí překračovat hranice jednotlivých oborů.
Nebyl jen malířem, který vytvořil Monu Lisu. Byl člověkem, který se celý život snažil porozumět světu. A právě proto jeho myšlenky nezestárly ani po více než pěti stech letech.
Zdroje:
