Článek
Dá se v Praze náhodou potkat Katka z dokumentu Heleny Třeštíkové? Otázka, která zní trochu jako městská legenda, nás začala zajímat ve chvíli, kdy jsme se během prohlídky Prahy dostali k lidem, kteří znají život na ulici z vlastní zkušenosti.
Katka se stala jednou z nejznámějších postav českého dokumentárního filmu. Helena Třeštíková její život sledovala dlouhé roky. Z původně mladé ženy, která na začátku příběhu žila v terapeutické komunitě a doufala v obyčejný život, se postupně stala žena bojující se závislostí, vězením, prostitucí a životem bez domova.
Film skončil, ale otázka, co s Katkou bylo dál, zůstala.
A právě proto jsme se vydali do Prahy.
Po stopách ženy, kterou zná celé Česko
První problém je jednoduchý. Praha je obrovská a Katka není turistická atrakce, kterou by člověk našel podle cedule.
Nemáme žádnou jistotu, že ji potkáme. Nemáme ani přesnou adresu. Jen vzpomínky na místa, která se objevují v dokumentu, a informace od lidí, kteří se v prostředí pražské ulice pohybují.
Ptáme se proto opatrně.
„Katku znáte?“
Někteří lidé reagují okamžitě. Jiní pokrčí rameny. A občas přijde odpověď, která celou věc ještě víc zamotá.
„Tu Katku z filmu? Jo, tu zná každý.“
Jenže znát jméno ještě neznamená vědět, kde se daný člověk právě nachází.
Praha si své legendy pamatuje
Na ulici existují lidé, kteří se postupem času stali téměř součástí města. Někoho pravidelně vídáte na stejném místě, někdo má své místo u nádraží, jiný se pohybuje kolem Václavského náměstí.
A pak jsou lidé, o kterých se vypráví.
Právě tady se ukazuje, jak snadno se skutečný příběh může proměnit v legendu. Jeden člověk řekne, že Katku viděl před několika lety. Jiný tvrdí, že o ní slyšel od známého. Další si není jistý, jestli mluví skutečně o ní, nebo o někom jiném.
Po chvíli je jasné, že pokud bychom se spoléhali pouze na podobné historky, mohli bychom hledat celé týdny.
A možná právě proto je Katčin příběh tak silný. Lidé si ji totiž nespojují jen s konkrétní ženou. Spojují si ji s představou člověka, který se propadl až na samotné dno.
Co nám ukázal dokument
Třeštíková začala Katku natáčet v roce 1996. Tehdy jí bylo devatenáct let a žila v terapeutické komunitě v Němčicích. Dokument postupně zachytil její zápas se závislostí, vztahy, těhotenství i život na ulici.
Výsledkem byl film Katka z roku 2010. Česká televize ho dodnes popisuje jako časosběrný dokument mapující třináct let jejího života.
Na příběhu je pozoruhodné právě to, jak dlouho kamera zůstala. Nevidíme jeden dramatický týden. Vidíme roky.
A s nimi i opakující se pokusy začít znovu.
Katka chtěla přestat. Několikrát. Jenže závislost se ukázala jako silnější.
Třeštíková později vysvětlovala, že mohla dělat mnoho věcí, ale nemohla za Katku přestat brát drogy. Zároveň zdůrazňovala, že léčba nemůže fungovat bez vlastního rozhodnutí člověka.
Můžeme ji tedy opravdu potkat?
Tady přichází nejméně senzacechtivá, ale nejdůležitější odpověď: samotné vyprávění lidí z pražských ulic není dostatečné k tomu, abychom mohli potvrdit, kde Katka dnes žije nebo jestli se v konkrétních místech pravidelně objevuje.
A právě to je důležité říct nahlas.
Když je člověk známý z dokumentu, může vzniknout dojem, že jeho život je veřejným majetkem. Není. To, že někdo před lety dovolil filmařům vstoupit do svého života, neznamená, že ho dnes můžeme bez dalšího hledat jako celebritu.
Během našeho putování Prahou jsme proto nenarazili na žádný spolehlivý důkaz, že by se Katka v některém z navštívených míst pravidelně pohybovala.
Narazili jsme ale na něco jiného.
Na lidi, jejichž příběhy se dokumentu v lecčem podobají.
Každý má svou „Katku“
Sedíme chvíli s lidmi, kteří mají s životem na ulici vlastní zkušenost. Někteří Katčin film znají. Jiní ho nikdy neviděli.
A právě tady se ukazuje, že hledání jedné známé tváře vlastně není tím nejzajímavějším.
Každý člověk, kterého potkáváme, má svůj vlastní příběh.
Někdo přišel o bydlení po rozpadu vztahu. Jiného dostaly do problémů dluhy. Další mluví o drogách, alkoholu nebo o tom, že postupně přišel o kontakt s rodinou. Některé příběhy začínají podobně, ale každý z nich končí jinak.
Najednou si uvědomujeme, že Katka není jen postava z filmu.
Její příběh se stal symbolem něčeho mnohem většího.
A Praha je plná dalších lidí, o kterých žádný dokument natočený nebyl.
Odcházíme bez Katky
Na začátku jsme chtěli zjistit, jestli se dá Katka z dokumentu Heleny Třeštíkové potkat v dnešní Praze.
Jednoznačnou odpověď jsme nedostali.
A možná je to vlastně dobře.
Katka není atrakce ani městská kuriozita. Je to člověk, jehož život byl před kamerou sledován třináct let a jehož příběh zasáhl statisíce diváků.
Veřejně dostupné informace navíc nedávají spolehlivý základ pro tvrzení, kde se dnes konkrétně pohybuje. I v roce 2010, kdy vznikl finální dokument, šlo o mimořádně osobní příběh, který Třeštíková sledovala zblízka.
Z Prahy tak odcházíme bez slavného setkání.
Ale s trochu jiným pocitem, než s jakým jsme vyráželi.
Možná totiž není nejdůležitější zjistit, kde je dnes Katka.
Možná je důležitější podívat se kolem sebe a uvědomit si, kolik dalších podobných příběhů míjíme každý den. Jen o nich nikdo nenatočil třináct let dlouhý film.
