Článek
Když se řekne Ano, šéfe!, řada diváků si vybaví restaurace, ve kterých Zdeněk Pohlreich odhaloval chyby v kuchyni, kritizoval nefungující provoz a snažil se majitelům ukázat cestu k lepšímu podnikání. Jedním z podniků, které z jeho návštěvy dokázaly vytěžit maximum, byla Hospůdka U Štěpána ve Vojeticích nedaleko Sušice. Na rozdíl od řady jiných restaurací se její příběh nestal jen krátkou televizní epizodou. Podnik si vybudoval jméno, které přesáhlo hranice Šumavy.
Manželé Štěpán a Zdeňka Rudovi se rozhodli postavit své podnikání na kvalitních surovinách, poctivém vaření a vlastním přístupu k hostům. Začátky ale nebyly jednoduché. Přestože se snažili nabízet jídlo na vysoké úrovni, zákazníků nebylo tolik, kolik potřebovali. Podle příběhu zveřejněného na webu samotné hospůdky dokonce přišly chvíle, kdy uvažovali, zda má smysl v podnikání pokračovat.
Zlom přinesla nabídka účasti v pořadu Ano, šéfe!. Pohlreich v hospůdce objevil potenciál a jeho rady pomohly majitelům lépe uchopit nejen samotné vaření, ale také organizaci provozu. Podnik získal v pořadu tři hvězdy, což je hodnocení, kterého dosáhlo jen minimum restaurací. Pro manžele Rudovy to znamenalo výraznou publicitu a příležitost oslovit nové zákazníky.
Zájem hostů následně výrazně vzrostl. Z původně menšího provozu, který se zaměřoval také na návštěvníky okolních kempů, se stala vyhledávaná gastronomická destinace. Do Vojetic začali jezdit lidé z různých koutů republiky a v hlavní sezoně bylo potřeba myslet na rezervaci s předstihem. Hospůdka tak ukázala, že televizní účast nemusí přinést pouze krátkodobou popularitu, ale může se stát impulzem k dlouhodobému rozvoji.
Důležitou součástí jejího příběhu je také důraz na původ surovin. Majitelé chtěli být co nejvíce soběstační a propojit gastronomii s hospodařením na vlastním pozemku. Postupně rozvíjeli bylinkovou zahrádku, pěstování zeleniny i další aktivity spojené se zpracováním vlastních výpěstků. Na jejich přístupu bylo vidět, že nechtějí stavět jen na slávě získané díky televizi, ale na dlouhodobě udržitelné koncepci.
Změnil se také způsob, jakým Štěpán Ruda svou restauraci řídil. Zpočátku trávil většinu času v kuchyni, později se více věnoval organizaci podniku a práci s týmem. Právě schopnost nesnažit se zvládnout úplně všechno vlastními silami patřila mezi důležité lekce, které si z podnikání odnesl. Kvalitní restaurace totiž nestojí pouze na dobrém kuchaři, ale také na lidech, kteří dokážou společně zajistit spolehlivý provoz.
Příběh hospůdky ovšem neměl jen úspěšné období. Po zhruba čtrnácti letech provozu přišla zpráva, že se majitelé rozhodli činnost ukončit. Jako důvody byly uváděny zdraví a rodina. Pro řadu fanoušků pořadu to byla překvapivá zpráva, protože podnik patřil k nejlépe hodnoceným restauracím, které se v Ano, šéfe! objevily. Ukázalo se tak, že ani dobré jméno, věrní hosté a vysoká gastronomická úroveň nezaručují, že lze náročné podnikání provozovat navždy.
Hospůdka však zůstala spojená s příběhem, který se od osudů mnoha jiných účastníků pořadu lišil. Nešlo o podnik, který by po odvysílání dílu rychle zmizel nebo se nedokázal vypořádat s problémy. Naopak se stal známým místem, které si dokázalo vybudovat vlastní identitu a přitáhnout hosty i dlouho po televizní premiéře.
Co tedy Hospůdku U Štěpána změnilo nejvíce? Nebyla to pouze návštěva slavného šéfkuchaře, ale především schopnost majitelů jeho doporučení využít a přetavit je do každodenního fungování. Jejich zkušenost zároveň připomíná, že za úspěšnou restaurací stojí roky práce, spolehlivý tým a osobní nasazení. Tři hvězdy od Pohlreicha byly důležitým uznáním, skutečným výsledkem však bylo to, co manželé Rudovi dokázali vybudovat mimo televizní kamery.
