Článek
Jakmile se začne blížit podzim a venku se postupně ochlazuje, přichází u mě čas na výrobu věnců na hrob. Každý rok si říkám, že tentokrát vyzkouším něco nového, ale nakonec se vždy ráda vracím k přírodním materiálům. Mám totiž ráda, když věnec působí přirozeně, není přeplácaný a zároveň vydrží co nejdéle hezký. Kupované věnce jsou sice pohodlným řešením, ale jejich ceny někdy bývají poměrně vysoké. Když si ho vyrobím sama, mohu si všechno připravit podle svých představ a ještě mě těší, že vznikne něco vlastnoručně vytvořeného.
Než se pustím do práce, nejprve si připravím všechno potřebné. Základem je pro mě vhodný korpus. Nejčastěji používám slaměný nebo proutěný, protože se na něj dobře připevňují jednotlivé větvičky a ozdoby. Slaměný korpus je pevný a snadno se s ním pracuje, proutěný zase vypadá krásně i tehdy, když ho nechám částečně přiznaný. Pokud chci vytvořit opravdu jednoduchou dekoraci, někdy použiji jen několik svázaných větviček, které vytvaruji do kruhu.
Nejdůležitějším materiálem je samozřejmě chvojí. Mám ráda především husté zelené větvičky, které vytvoří pěkný základ věnce. Používám různé druhy jehličnanů a snažím se je vzájemně kombinovat. Díky tomu má věnec zajímavější strukturu a nepůsobí jednotvárně. Větvičky postupně přikládám na korpus a upevňuji floristickým drátkem. Pracuji vždy stejným směrem, aby se jednotlivé části pěkně překrývaly a nebyl vidět podklad.
Velkou radost mi dělají také šišky. Jsou snadno dostupné, mají krásnou přírodní barvu a k podzimní výzdobě podle mě neodmyslitelně patří. Menší šišky používám jako drobné ozdoby, větší zase umisťuji na výraznější místa věnce. Před použitím je nechám pořádně vyschnout a očistím od nečistot. Připevňuji je pomocí drátku nebo vhodného lepidla. Když chci vytvořit opravdu přírodní vzhled, nechávám je v původní podobě bez dalších úprav.
Velmi pěkně vypadají také žaludy, bukvice, kaštany a drobné kousky kůry. Tyto materiály se dají krásně kombinovat s chvojím a šiškami. Někdy přidám několik žaludů kolem větší šišky, jindy vytvořím menší skupinku přírodnin na jedné straně věnce. Nemusím používat velké množství ozdob. Stačí několik dobře rozmístěných kousků a celý věnec hned vypadá zajímavěji.
Na podzim ráda využívám také sušené květiny a barevné traviny. Krásně vypadají například sušené květy hortenzie, které mají jemné odstíny růžové, béžové nebo vínové. Do věnce se hodí také drobné sušené kvítky a okrasné trávy. Dodají mu trochu jemnosti a hezky doplní výraznější zelené chvojí. Při jejich použití ale myslím na to, že jsou křehčí a ve vlhkém počasí nemusí vydržet tak dlouho.
Pokud chci věnec trochu barevnější, přidám červené bobule, šípky nebo drobné podzimní listy. Líbí se mi především kombinace zelené, hnědé, vínové a oranžové. Tyto barvy k podzimu přirozeně patří a na hrobě vypadají velmi vkusně. Někdy přidám také malou dřevěnou ozdobu ve tvaru srdce nebo decentní stuhu. Snažím se ale držet jednoduchého stylu, protože přírodní věnce podle mě nepotřebují příliš mnoho dalších dekorací.
Při výrobě myslím také na to, že věnec bude venku vystavený různému počasí. Podzimní déšť, silnější vítr a první mrazíky dokážou s dekoracemi pořádně zamávat. Proto všechny větší ozdoby pečlivě upevňuji a dávám přednost pevnému základu. Lehké listy a sušené květiny používám spíše v menším množství, aby se při prvním silnějším větru nepoškodily. Věnec také nenechávám příliš vysoký, protože nižší a kompaktnější dekorace bývá na hrobě stabilnější.
Jedním z mých oblíbených triků je připravit si věnec už několik dní před Dušičkami. Nemusím potom všechno dělat narychlo a mám dost času na případné úpravy. Hotový věnec si doma prohlédnu ze všech stran, zkontroluji upevnění ozdob a případně doplním místa, kde je vidět korpus. Pokud používám čerstvé chvojí, skladuji věnec na chladném místě, mimo přímé slunce a zdroje tepla.
Výhodou vlastní výroby je také to, že mohu využít materiály z předchozích let. Starší proutěný korpus nemusím vyhazovat, stačí odstranit zbytky původní výzdoby a vytvořit nový věnec. Některé dekorace, například dřevěné ozdoby nebo kvalitní stuhy, se dají použít opakovaně. Díky tomu nemusím každý rok kupovat úplně všechno znovu.
Když je věnec hotový, odnesu ho na hřbitov a vyberu mu vhodné místo. Nejčastěji ho pokládám na náhrobní desku nebo na vyhrazenou část hrobu, kde dobře vynikne. Vždy se snažím, aby ladil s ostatní výzdobou, květinami a svícny. Někdy přidám ještě menší aranžmá z chvojí a šišek, jindy nechám vyniknout samotný věnec.
Na vlastnoruční výrobě věnců mě baví nejen úspora peněz, ale také samotná příprava. Je to příjemná činnost, při které si mohu v klidu promyslet, jak bude letošní výzdoba vypadat. Každý věnec je trochu jiný a právě v tom vidím jeho kouzlo. Nemusí být dokonalý jako z květinářství. Důležité je, že jsem ho vytvořila sama, věnovala mu svůj čas a připravila ho s láskou pro místo posledního odpočinku našich blízkých.
