Článek
Fanoušci celého světa seriál opěvují, analyzují postavy, snaží se rozklíčovat narativní vzorce a přijít na to, co tentokrát tvůrci udělali jinak, že v nás tento příběh tak silně rezonuje. Pravda je ale daleko jednodušší. Rytíř sedmi království je totiž především příběhem lásky.
Článek obsahuje spoilery
S naším hrdinou Dunkem se poprvé setkáváme nad hrobem jeho mentora, Sira Arlana, který ho vychoval a naučil rytířskému umění. Osamocený Dunk se vydává na cestu do Ashfordu, aby se zúčastnil turnaje. Spřátelí se s malým chlapcem Eggem, který mu dělá panoše a potkává svou první lásku Tanselle, která svým loutkovým představením urazí následníka trůnu, prince Ariona. Dobrák Dunk brání Tanselle, ale sám si tím způsobí pořádný malér. Egg sice odhalením své identity zabrání momentální tragédii, Dunk se ale nakonec ocitá ve vězení, kde čeká na soud.
Jeho soudcem se stává sám Baelor, princ říše a následník trůnu, ke kterému se upíná naděje celého lidu. On je ztělesněním zákona a jeho možná nejdůležitější povinností je, aby zákon ctil. Zákon je tvrdý a neúprosný, obviňuje a usvědčuje, požaduje trest. Aby toho nebylo málo, Dunk je navíc falešně obviněn z únosu prince Aegona (Egg). Baelor rytíři věří, ale vzhledem k Dunkově postavení oba pochopí, že obhajovat se nemá smysl. Dunk musí zaplatit - buď podstoupí soudní proces, který jistě prohraje a přijde o ruku a nohu, která Ariona udeřila, nebo požádá o souboj, ve kterém o vině a trestu rozhodnou bohové.
Naplnění zákona
Arion namísto klasického duelu požaduje souboj sedmi rytířů proti sedmi. Baelor tuší, že Dunkovy schopnosti nejsou dostačující a sehnat dalších šest šampionů bude pro aktuálně největšího nepřítele vládnoucího rodu Targaryanů obtížné. Baelor ze své moci zabrání Dunkově popravě, ale souboj Arionovi odepřít nemůže. Břemeno zákona se zdá být příliš těžké, trest nelidsky tvrdý a váha následků Dunkova jednání téměř nesnesitelná.
Přesně v tomto bodě se začíná otevírat jádro celého příběhu. Navzdory Eggově snaze Dunkovi stále chybí jeden šampion a tehdy naplno vstupuje do příběhu Baelor, který se bez zbytečné okázalosti přidá na Dunkovu stranu. Vyzrálost Baelorova charakteru, kterou z předchozích epizod můžeme jen tušit, se ve finále zhmotňuje. To, co se zprvu zdálo být jen dobrou výchovou, rytířskou galantností, líbivou, ale prázdnou frází nebo zbožným přáním („Septonové říkají, že máme milovat své bratry.“), dostává zřetelné obrysy. Kvalita lidského charakteru je přímo úměrná schopnosti milovat. Baelorova láska není trofej ani destinace. Není to promyšlený politický tah, póza ani bojový pokřik. Není to dokonce ani rytířská přísaha. Je to způsob života a forma samotného bytí. Baelor nejen že miluje ty, které je obtížné, ba skoro nemožné milovat (Maekar, Arion). On miluje i ty, kteří nejsou jeho. Jenže Baelor, jakkoliv dobrý a spravedlivý, nemá moc zákon zrušit, ohnout nebo obejít. Proto jeho dobrovolným podrobením se systému, který Baelor sám představuje, dojde k dokonalému naplnění onoho zákona. A tím naplněním je láska.
V brnění syna
Baelor v souboji umírá. Tiše, pokorně, bez emocí, jakoby omylem, neúmyslně, rukou svého bratra. Mrtvý drak padne na Dunka a Ashfordská louka je překryta jeho křídly, jak Darion pravdivě předpověděl. V našich hrdinech zůstává jen zmatek, pocity křivdy, nespravedlnosti a viny. Copak může useknutá ruka a noha stát za život prince?
Otázka viny a provinění je jedním z hlavních motivů poslední epizody. Pravdou je, že vina leží na všech přítomných, už čistě z toho důvodu, že nejsou jako Baelor. O tom, zda by Baelor vůbec musel bojovat, kdyby Steffon dodržel svá slova, asi nemá cenu polemizovat. Dav, který jásá pro svého prince, se ještě před chvílí vysmíval proroku, kterého poslal. Kdyby se jen jeden z nich přidal na Dunkovu stranu, princ mohl být ušetřen. Baelorova víra v lásku a spravedlnost přináší rozdělení do jeho vlastní rodiny. Raději se postaví proti bratru a synovcům, než aby zradil nejvyšší dobro. V konečném důsledku přispěla slepá loajalita Maekara a Dariona k Baelorově smrti stejnou měrou jako Arionova podlost, Steffonova zrada a lhostejnost přihlížejícího davu.
Sir Arlan, Dunk i Baelor mají stejné jádro, ducha Matky, v jejíž jménu se zavázali bránit mladé a nevinné. Lid ale selhává v uznání jejich kvalit, když na Sira Arlana, který celý život prožil ve službě utlačovaným, zapomenou. Dunk musí kvůli přísaze bojovat o holý život a princ Baelor je pro stejnou vlastnost zabit. Všichni tři jsou příkladem tragédie, která se rodí, když se individuální ctnost potká s ignorancí, slepotou a konformismem davů. Lid, který abdikoval vlastní zodpovědnost a dobrovolně opustil cestu osobního růstu a sebereflexe dokazuje, že jakmile zkaženost společnosti dosáhne určité hranice, ctnost začne provokovat k trestu daleko více než zločiny.
Baelor si pro svůj poslední boj zvolil brnění svého syna a tím se symbolicky obléká ve vinu celého svého lidu. Lidu, který tápe, bloudí a potácí se a ve své zmatenosti zraňuje, zrazuje a beznadějně umírá. Jejich hříchem je slepota, jejich výchozím stavem je sladké nevědomí, jejich rozhodnutí jsou primitivní reakce vedené těmi nejnižšími pudy. Baelor mezi nimi vyčnívá jako maják a k nelibosti nejen svého bratra dokazuje, že i v tak zkaženém světě, jako je Westeros, je možné být dobrý.
Prohrou k vítězství
Láska, kterou bychom hledali v rytířské odvaze, slávě a vítězství, nakonec triumfuje tam, kam se odmítáme podívat – v kruté zradě, v Dunkových ranách, v Baelorově absurdní smrti. Čím víc smrt tomuto světu vezme, tím větší příležitost našemu hrdinovi na oplátku předloží. Tváří v tvář tragické a nemyslitelné ztrátě nachází Dunk hybnou sílu pro život, ve kterém bolest a smrt nemají poslední slovo a ve kterém je každý nový krok vyvážený obětí, kterou byl vykoupen. Dunk se stal spolutrpitelem, je falešně obviněn, zrazen, vysmíván, proboden, ale nejvyšší oběť je vyhrazena Baelorovi a po Dunkovi se nežádá. Dunk nás všechny nutí k zamyšlení, jaký život bychom vedli, kdyby za nás někdo bojoval naše bitvy, splácel naše dluhy a trpěl naše tresty. Kdyby ten někdo byl člověk čestný a spravedlivý, milující a soucitný, muž královské krve. Jak opatrně bychom našlapovali, kdyby se to nehorší z nás obtisklo do nevinnosti převzácného prince míru? A jak by vypadal život, který by se alespoň pokusil učinit takové oběti zadost?
Rytířem bez přísahy
Příběh v samém závěru potvrzuje, co předchozí epizody jen naznačovaly. Dunk nikdy na rytíře pasován nebyl, ale přesto nebo právě proto, se jím stává víc, než kterýkoliv právoplatný rytíř. Dunk není rytířem, protože se tak identifikuje, ale proto, že tak jedná. Naplňuje rytířskou přísahu lépe a důsledněji než cvičené elity. Z naivního chlapce se stává muž, který na sebe dobrovolně bere zodpovědnost ve výchově následníka trůnu. Kruh se uzavírá. Co byl Sir Arlan kdysi pro něj, tím se Sir Dunken Vysoký nyní stává pro Aegona.
Seriál o rytíři Dunkovi nás vyzývá k zamyšlení a odkrývá velké množství témat, která jsou nyní stejně aktuální, jako kdysi. Zdánlivě jednoduchý příběh promlouvá k několika rovinám našeho bytí. Je tak hluboký a komplexní, že na něj slova nestačí. Můžeme se mu přiblížit, můžeme se ho pokusit dotknout ale nejlépe uděláme, když mu dáme prostor proplout naším podvědomím. Možná se v nás něco křivého narovná, něco bolavého uzdraví a něco doutnajícího zase rozhoří. Možná v sobě znovu probudíme víru v dobro. Rytíř sedmi království je totiž především příběhem lásky. Lásky nezištné, obětavé, vykupitelské. Lásky, které je na světě málo, ale po které z hloubi duše všichni toužíme. Protože je povědomá. Protože chutná jako domov.
