Článek
Sněmovní volby se kvapem blíží, a proto je záhodno mít přehled a znát pojmy, s nimiž by měl být obeznámen každý, kdo se chystá hodit svůj hlas do volební urny. Níže je uveden seznam deseti hesel „politologického slovníku pro začátečníky a středně pokročilé“. Čtenář nechť promine lehkou akademickou vyčpělost. Várka nových hesel bude vycházet každé pondělí.
Absence obecné sebekontroly: jev, kdy politik ve své funkci dřív jedná, než myslí, zpravidla se tato dysfunkce sebeovládání objevuje u méně vyrovnaných (a rovněž z méně intelektuálně zdatných jedinců), nezřídka také pod tlakem vnějších okolností; tento jev se může projevit za jakýchkoliv okolností, někteří politici jsou k tomuto náchylnější během krizí; dalším možným rizikovým faktorem je absence kontroly ze strany státního aparátu (kolegové, poradci, tajemníci, tiskoví mluvčí, PR týmy…), dále také tvrdohlavost, popř. sklony k autoritářským praktikám (příkladem je bezhlavé řádění Elona Muska a jeho ministerstva pro efektivitu).
Absence řečové sebekontroly: jev, kdy politik dřív mluví (na sociálních sítích píše) než myslí, zpravidla se tato dysfunkce sebeovládání objevuje u méně vyrovnaných (a rovněž u méně intelektuálně zdatných) jedinců, nezřídka ovšem také pod tlakem vnějších okolností; nejčastěji je tento jev patrný v předvolebním klání (srov. blouznění politické) a na sociálních sítích, neméně častý je také při běžných jednáních poslanecké sněmovny; pozn.: tato definice je velmi obecná, v praxi nelze vždy s jistotou určit, kdy šlo o záměr a kdy se jednalo o příklad nedostatečné sebekontroly, nejlépe se to pozná tak, že se příslušný politik snaží ze situace různým způsobem vykličkovat, vybruslit, vykroutit se, zlehčovat, odvádět pozornost, vymlouvat se na cizí zavinění apod. (většinou jsou tyto výmluvy na úrovni žáka základní školy a bývají snadno prokouknutelné).
Agitace: urputný otevřený boj za osobní nebo skupinové zájmy; zejména pak přesvědčování ostatních o správnosti svého úsudku.
Agónie povolební: stav mysli, ke kterému dochází většinou u skalních příznivců poražených stran hnutí či koalic, popř. fanatických odpůrců vítězných stran, hnutí, či koalic; tento jev se vyskytuje buď bezprostředně poté, co jsou již jasné volební výsledky (tedy zpravidla v sobotu odpoledne, popř. večer) nebo po úspěšných povolebních jednáních, které vyústí v sestavení vládní koalice.
Agónie předvolební: stav mysli, který je většinou důsledkem tzv. horké fáze kampaně (viz dále); projevuje se zejména u citlivějších jedinců; tento jev se vyskytuje u voličů i nevoličů napříč politickým spektrem; vzniká zpravidla jako reakce na kontroverzní výroky v politických debatách, předvolební hesla/sliby či narychlo vytažené kauzy (ať už čerstvě objevené, zapomenuté či neustále omílané; viz syndrom předvolební archeologie).
Aktivizace (mobilizace) voličů: souhrnné označení pro metody, které mají přimět váhající nerozhodnuté voliče, nevoliče a mladé prvovoliče, aby si nešli hodit lano, nýbrž aby hodili lístek do urny té straně, jejíž politik, nejčastěji předseda, k tomu vyzývá; tyto přesvědčovací techniky dělíme podle kontaktu s publikem (přímý, nepřímý) a podle druhu motivace (pozitivní, negativní); za přímý kontakt se považuje předvolební objíždění regionů, ať už pod jakoukoliv záminkou (např. Debaty bez cenzury, Podpisovka), nepřímým kontaktem jsou nejčastěji příspěvky na sociálních sítích, nebo také závěrečný proslov na konci předvolebních debat, kdy mají politici možnost promlouvat k voličům; druh motivace se překrývá s pojetím kampaně (standartní, antikampaň, kombinovaná), typickým příkladem negativní motivace je antibabiš a antifiala, pozitivní motivací bývají zpravidla předvolební sliby.
Anarchokapitalismus: politicko-ekonomický koncept, který předpokládá absenci státu; jakákoliv lidská činnost je založená na dobrovolnosti; vše je podřízeno neviditelné ruce trhu.
Apatie: důsledek roztrpčení, popř. zklamání projevující se znechucením a otevřeným nezájmem o politické dění, zejména volby
Arachnokapitalismus: politicko-ekonomický koncept známý především v Austrálii, který začleňuje do tržního hospodářství pavouky.
Aspekty kampaně: kampaň jakožto promyšlený, propracovaný a nákladný plán na získání voličských hlasů zahrnuje celou řadu ustálených i netradičních postupů nezbytných k dosažení dostatečně velkého počtu hlasů, jenž bude vedení strany považovat za úspěch; plán kampaně se dá rozdělit na tři základní body:
1. oslovení voliče, 2. zaujetí voliče, 3. získání voliče
Bod č. 1 si klade za cíl přimět voliče, aby se o stranu/hnutí/koalici začal vůbec zajímat.
Bod č. 2 předpokládá, že potenciální volič už o straně něco málo ví, a tak se snaží představit mu program.
Bod č. 3 se pokouší přesvědčit voliče, aby hodil lístek právě této straně/hnutí/koalici.
Většina velkých a zavedených stran bod č. 1 vynechává. Ty úspěšnější vynechávají i bod č. 2. Programy stejně skoro nikdo nečte, protože jsou nudné, nezáživné a voliči by mu stejně nerozuměli. Z toho důvodu velké a úspěšné strany buď program nemají, maximálně něco jednoduchého a vágního, čím se dají zaujmout masy, protože to lze vyložit jakkoliv (viz program předvolební).
