Jak přestat odkládat povinnosti? Dovolte si udělat je mizerně.

Prázdný dokument má úžasnou vlastnost: zatím v něm není jediná chyba. Žádná neohrabaná věta, špatný argument ani odstavec, který jste napsali hlavně proto, abyste mohli jít na kávu.

Je to dokonale čisté místo. Jen na něm bohužel chybí práce, kterou máte odevzdat.

Člověk se na něj dívá a přemýšlí o skvělém začátku. Pak o správné struktuře. Potom o tom, zda by mu s tím nepomohla jiná aplikace. Za dvě hodiny má sice pořád nulu slov, ale zato velmi kvalifikovaný názor na textové editory.

Ne každé odkládání má stejnou příčinu. Někdy chybějí informace, jindy kapacita, jindy je úkol špatně zadaný. Ale pokud se pravidelně zasekáváte na tom, že první výsledek nesmí být slabý, stojí za to změnit pravidla prvního kola.

Centre for Clinical Interventions popisuje perfekcionismus jako problém zejména tehdy, když přehnané nároky a způsob sebehodnocení zasahují do života. Smyslem práce s ním není zrušit zdravé standardy, ale omezit jejich škodlivou podobu. [1]

Přeloženo do jazyka prázdného dokumentu: náročnost si nechte na kontrolu. Nemusí sedět už ve dveřích a každou první větu okamžitě vracet domů.

Otevřete dokument a napište úplně nahoru: „Pracovní verze. Nikam neposílat.“

Tahle věta není kouzlo. Je to hranice mezi dvěma různými činnostmi. V první vyrábíte materiál. Ve druhé rozhodujete, co z něj smí ven. Když je sloučíte, může se stát, že každou myšlenku zastaví kontrola ještě před tím, než ji stihnete dopsat.

Potřebujete nabídku? Napište nejdřív tři obyčejné věty: co zákazník potřebuje, co navrhujete a co ještě nevíte. Potřebujete obtížný e-mail? Napište napřed věcnou kostru bez zdvořilostních ornamentů. „Termín nestihneme. Chybí podklad. Navrhuji nový postup.“ Diplomacii doplníte, až bude co diplomaticky upravovat.

Mizerná první verze není vaše pověst. Je to surovina. Pokud ji samozřejmě omylem neodešlete všem. Proto ten nápis nahoře a oddělený pracovní soubor.

Když chybí údaj, napište „OVĚŘIT CENU“ nebo „DOPLNIT ZDROJ“. Nepřibližujte číslo jen proto, aby dokument vypadal hotově. Neznámé místo má být vidět. Jeho skrytí za sebevědomou větu by z pracovního zjednodušení udělalo skutečný problém.

Stejně postupujte s obtížným odstavcem. Napište si, co má vysvětlit, a pokračujte dál. Návrh se nemusí rodit v pořadí, v jakém ho jednou někdo bude číst. Čtenář nebude stát za vašimi zády a kontrolovat rodný list každé věty.

U některých úkolů pomůže krátký vyhrazený blok na kostru. Jeho délku přizpůsobte práci. Nejde o magický počet minut, ale o jasné zadání: teď vytvořím materiál, teď ještě neleštím formulace.

Tady končí romantika nedokonalosti. První verze není omluvenka pro trvale odfláknutý výsledek. V druhém kole zkontrolujte fakta, návaznost, srozumitelnost, splnění zadání a místa označená k doplnění.

Podle druhu práce může být potřeba další odborná kontrola. U bezpečnostně důležitých postupů, zdravotních informací, právních dokumentů nebo produkčního kódu nestačí pocit, že už je to „docela dobré“. Nedokonalost patří do bezpečného návrhu, ne do neověřeného použití v reálném provozu.

Pokud víte, že kontrolu pravidelně nestíháte, rezervujte jí místo předem. Jinak jste nevymysleli lepší pracovní postup. Jen jste fázi úprav přesunuli na člověka, který dostane váš výsledek.

I pracovní návrh se může stát pohodlným úkrytem. Někteří lidé vytvářejí už sedmou „první verzi“, protože finální rozhodnutí je stále nepříjemné. Tady pomůže předem říct, co znamená hotovo a kdy přijde kontrola.

U běžného e-mailu může být cílem, aby byl pravdivý, srozumitelný a slušný. Nemusí se stát událostí české prózy. U článku jsou nároky jiné. U technického návodu zase jiné. Standard odvozujte od účelu, nikoli od momentální chuti se sebou bojovat.

Až příště budete dlouho čekat na dobrou první větu, napište obyčejnou. Pak druhou. Pak zjistíte, co vlastně potřebujete říct.

Dokonalost vás může navštívit později. Jen jí tentokrát nechte zvonit u dokumentu, ve kterém už někdo bydlí.