Článek
Šest měsíců může platit pro provozní údaje, a obsah hovoru přesto chybět. Dva měsíce billingu u jednoho operátora v roce 2019 nejsou zákonná lhůta. A rozsudek o omluvě nemusí smazat paragraf ze Sbírky. Nejde tedy o to, co operátor „nahrává“, ale o to, které vědro údajů kdo žádá a podle jakého pravidla.
Šest měsíců, ale bez obsahu
Zákon o elektronických komunikacích v § 97 odst. 3 ukládá provozovatelům veřejných sítí a služeb uchovávat provozní a lokalizační údaje šest měsíců a výslovně zakazuje uchovávat a předávat obsah zpráv. Vyhláška č. 357/2012 Sb. rozepisuje, o jaké údaje jde: kdo komunikoval s kým, kdy, jak dlouho, identifikace zařízení a buňky. Text SMS ani tělo e-mailu data retention nejsou.
Metadata přesto nejsou banální. Z časů, čísel a buněk lze vyčíst pohyb, rytmus života i okruh kontaktů. Ústavní soud proto už v nálezu II. ÚS 502/2000 vztáhl ochranu tajemství zpráv i na volaná čísla, čas, délku hovoru a základnové stanice.
Retence není billing ani marketing
Svědek za T-Mobile v řízení Pl. ÚS 45/17 uvedl, že pro vyúčtování a reklamace uchovává údaje v užším rozsahu dva měsíce a k marketingu jen se souhlasem. To je svědectví jednoho operátora z roku 2019, ne zákonná lhůta ani tržní standard pro rok 2026. Stejný bod nálezu uvádí, že oprávněné orgány nejčastěji žádaly data za první tři měsíce; ani to však neříká, že zákonné maximum jsou tři měsíce. Existence údaje navíc není totéž co oprávnění jej předat: údaj může vzniknout pro provoz sítě, zůstat pro fakturaci, být uchován z právní povinnosti nebo zpracován se souhlasem, a každá cesta má jiný titul.
Odposlech podle § 88 trestního řádu míří na obsah budoucí komunikace a ohledání zajištěného telefonu je zase jiný režim. Přístup policie k provozním údajům upravuje § 88a: u úmyslných trestných činů s horní hranicí sazby nejméně tři roky a na příkaz. Uchovávání a přístup se potkávají, ale nemají stejnou funkci. Souhlas uživatele může příkaz nahradit, neznamená ale souhlas s odposlechem nebo s neurčitým lovem ve všech datech.
Provozní údaje leží na serverech operátora, obsah hovorů mezi nimi není.
České kyvadlo a evropský strop
Ústavní soud v roce 2011 starou úpravu data retention zrušil pro nedostatek záruk. Zákonodárce ji přepracoval a v roce 2019 Ústavní soud návrh na zrušení zamítl, protože šest měsíců nepovažoval za zjevně nepřiměřenou lhůtu.
Soudní dvůr EU mezitím v roce 2014 zrušil evropskou směrnici o data retention, v roce 2016 odmítl plošné a nerozlišující uchovávání pro boj s trestnou činností a v roce 2020 připustil jen úzké výjimky, zejména při vážné hrozbě národní bezpečnosti a u cílených režimů.
Anténa zachytí provoz, obsah komunikace ale do retence nepatří.
Nejvyšší soud rozsudkem z 30. prosince 2025 (30 Cdo 2556/2025) potvrdil protiprávnost plošného uchovávání pro rozpor s unijním právem a uložil státu omluvu. Nešlo ale o derogační nález, paragraf ze Sbírky nevymazal. K září 2026 tak platí dvě věty vedle sebe: § 97 odst. 3 v zákoně trvá a Nejvyšší soud zároveň konstatoval jeho rozpor s unijním právem.
Pojmenujte vědro
Slovo „údaje“ zahrnuje fakturu, provozní záznam, marketing, odposlech i obsah telefonu. Když čtete „dva měsíce“, ptejte se čeho, u koho a kdy. Když čtete „šest měsíců“, ptejte se podle kterého ustanovení a bez obsahu čeho.
Zdroje
- Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 97; vyhláška č. 357/2012 Sb.
- Ústavní soud, nálezy Pl. ÚS 24/10 (2011) a Pl. ÚS 45/17 (2019).
- SDEU, C-293/12 Digital Rights Ireland; C-203/15 Tele2; C-511/18 La Quadrature du Net.
- Nejvyšší soud, rozsudek 30 Cdo 2556/2025.
- Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, § 88a.
Původně publikováno na jinykontext.cz: https://jinykontext.cz/clanek/operator-uchovava-udaje
