Proč Rusko napadlo Ukrajinu? Příčina není totéž co ospravedlnění

Historicko-geopolitická analýza cesty od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 k ruské invazi na Ukrajinu 24. února 2022. Příčina vysvětluje, jak něco vzniklo, ospravedlnění tvrdí, proč to bylo přípustné.

V prosinci 1991 hlasovalo v ukrajinském referendu pro nezávislost 90,32 % účastníků, s většinou ve všech regionech včetně Krymu, Sevastopolu a Donbasu. O třicet let později ruské vedení rozhodlo o invazi. Mezi tím leží smlouvy, hospodářské vazby, bezpečnostní obavy, domácí konflikty i neúspěšná diplomacie. Příčina vysvětluje, jak něco vzniklo; ospravedlnění tvrdí, proč to bylo přípustné.

- 1991: vyhlášení nezávislosti a referendum.

- 1994: Budapešťské memorandum, jaderné odzbrojení za bezpečnostní ujištění.

- 1997: smlouva o přátelství s Ruskem uznává hranice.

- 1999 a 2004: východní rozšíření NATO.

- 2008: summit v Bukurešti slibuje Ukrajině členství bez termínu i akčního plánu.

- 2010: zákon o neblokové politice.

- 2013–2014: pozastavení asociační dohody s EU, Majdan, anexe Krymu, válka v Donbasu.

- 2014–2015: dohody Minsk I a II.

- 2019: euroatlantický kurz v ústavě, zvolení Zelenského.

- prosinec 2021: ruské návrhy smluv o bezpečnostních zárukách.

- 21. a 24. února 2022: uznání separatistických entit a rozsáhlá invaze.

Ukrajina zdědila rozdílné regionální zkušenosti a úzké vazby na Rusko. Člověk mohl mluvit rusky, volit proruského politika a přitom odmítat zánik ukrajinského státu. Rusko s nezávislou Ukrajinou uzavíralo smlouvy a uznávalo její území; flotila v Sevastopolu se opírala o pronájem.

Sovětské jaderné zbraně na ukrajinském území neznamenaly nezávislou možnost je použít. Budapešťské memorandum neobsahovalo automatickou západní obranu, Rusko ale přijalo závazky, s nimiž byly jeho pozdější zásahy neslučitelné.

Archivy ukazují, že západní představitelé dávali v roce 1990 Sovětům politická ujištění, smlouva o sjednocení Německa ale neobsahovala zákaz dalšího rozšíření NATO. Polsko, Česko či Pobaltí o členství samy usilovaly. Bezpečnostní dilema pomáhá vysvětlit nedůvěru, neuděluje ale velmoci právo rozhodovat za menší státy. Bukurešťský příslib z roku 2008 mohl zhoršit ruská očekávání bez odstrašení Ukrajiny; to je interpretace, ne důkaz příčiny invaze. Neblokovou politiku z roku 2010 změnila až anexe Krymu.

Protesty začaly po pozastavení asociační dohody, která nebyla vstupem do NATO. Hnutí zahrnovalo občanské iniciativy i krajní pravici. Janukovyčův odchod nebyl standardním impeachmentem, to ale samo nedokazuje, že Majdan řídily USA; Západ se výsledek ovlivnit snažil, protesty však nevytvořil.

Na Krymu existovaly proruské postoje, před referendem ale klíčová místa převzali ozbrojení muži a Valné shromáždění OSN potvrdilo územní celistvost Ukrajiny. Donbas měl vlastní domácí konflikt, jeho válečnou podobu ale nelze vysvětlit bez ruských zbraní, personálu a intervence. Minské dohody selhaly na propojení bezpečnostních a politických kroků; neplnění nelze shrnout jedním jménem ani automaticky rozdělit napůl.

Ruské návrhy požadovaly širší změny evropské bezpečnosti. Putinovy texty zpochybňovaly ukrajinskou státnost. Invaze šla daleko za Donbas, Ukrajina přitom nebyla členem NATO ani neměla datum přijetí. Tvrzení o genocidě v Donbasu Rusko nepodložilo veřejnými důkazy.

Nejsilnější vysvětlení spojuje odpor k západnímu posunu, obavu ze ztráty vlivu, konflikt po roce 2014, selhání Minsku a ideologii. Rozdělit invazi na procenta nelze. Vysvětlit ruské rozhodnutí ale neznamená přisoudit Rusku právo je učinit.

- Memorandum on Security Assurances in Connection with Ukraine’s Accession to the NPT (1994).

- NATO. Bucharest Summit Declaration, odst. 23 (2008).

- National Security Archive (2017). NATO Expansion: What Gorbachev Heard.

- Sarotte, M. E. (2021). Not One Inch: America, Russia, and the Making of Post-Cold War Stalemate.

- OSCE. Package of Measures for the Implementation of the Minsk Agreements (2015).

Původně publikováno na jinykontext.cz: https://jinykontext.cz/clanek/pricina-neni-ospravedlneni