Článek
Představme si dva obchody a jeden úplně stejný výrobek. V prvním stojí tři sta korun. Ve druhém také, jen nad cenou svítí přeškrtnutá tisícovka a velké „−70 %“. Za zboží zaplatíte stejně. Přesto druhá nabídka vypráví mnohem lákavější příběh: právě jste zachránili sedm stovek.
Jenže sedm stovek proti čemu? Proti ceně, za kterou se věc běžně prodávala? Proti doporučení výrobce? Nebo proti částce, kterou jste jako zákazník nikdy neměli důvod zaplatit? To nejsou slovíčka. Bez odpovědi nevíte, co vám údaj o slevě vlastně říká.
Stejné tři stovky, dvě různá procenta
Použijme záměrně jednoduchý model. Na štítku je stará cena 1 000 Kč. Zároveň víme, že nejnižší cena u stejného prodejce za předchozích třicet dnů byla 600 Kč. Dnešní nabídka činí 300 Kč.
Proti tisícovce je rozdíl opravdu sedmdesát procent. Proti šestistovce však pouze padesát. Oba výpočty jsou matematicky správné. To ale neznamená, že jsou oba stejně vhodné pro oznámení slevy zákazníkovi.
Česká obchodní inspekce vysvětluje, že při běžném oznámení slevy má prodejce uvést nejnižší cenu, za kterou výrobek nabízel a prodával v předchozích třiceti dnech, a z ní odvozovat deklarovanou slevu. V našem modelu by tedy základem bylo šest set korun. Nejde o zdokumentovaný prohřešek konkrétního obchodu, ale o vlastní názorný výpočet. [1]
Modelové ceny: proti 1 000 Kč činí sleva 70 %, proti nejnižší ceně 600 Kč je to 50 %. Vlastní výpočet; pravidlo obvyklé referenční ceny podle ČOI [1].
Není to jen akademická drobnost
ČOI v březnu 2026 zveřejnila výsledky kontrol slev za rok 2025: provedla 1 432 kontrol a porušení právních předpisů zjistila při 734 z nich. To odpovídá 51,26 procenta kontrol. [2]
Z těchto čísel by bylo chybou vyrobit titulek „Polovina českých obchodů podvádí“. Kontroly nejsou totéž co reprezentativní průzkum všech prodejen a zjištěná porušení nelze bez dalšího ztotožnit s jediným konkrétním trikem. Výsledek ale ukazuje, že kontrola podmínek slev není řešení problému, který by existoval pouze na papíře.
Stejně důležité je neudělat ze zákazníka samozvaného inspektora po pohledu na jediný štítek. Pravidla mají výjimky a zvláštní situace. Jinak se může posuzovat nepřerušené postupné zvyšování slevy, skutečně individuální výhoda nebo rychle se kazící zboží. Ne všechny potraviny přitom do poslední skupiny automaticky patří. [1]
I správná sleva může být drahá
Teď druhý model. Obchod A sníží cenu z tisíce na sedm set korun. Obchod B prodává stejný výrobek běžně za šest set padesát. Třicetiprocentní sleva u prvního prodejce může být vypočtená poctivě. Přesto tam necháte o padesát korun více.
Právě tady je potřeba oddělit tři otázky. Je procento správně spočítané? Jsou splněna pravidla pro oznámení slevy? A je konečná nabídka skutečně výhodná? Kladná odpověď na jednu otázku automaticky nezaručuje kladnou odpověď na ostatní.
Sleva totiž popisuje vztah mezi dvěma cenami. Neobsahuje závazek, že nikdo jiný neprodává levněji. Přeškrtnutá částka je informace o srovnání, nikoli nezávislý certifikát nejlepšího nákupu.
Největší číslo na cenovce nemusí být to, podle kterého se vyplatí rozhodovat.
Levnější balení, dražší obsah
Podobnou záměnu lze udělat i bez procent. V dalším modelu stojí půlkilové balení 79 korun a čtyřsetgramové 69 korun. Menší balení je na účtence levnější. Za kilogram ale vychází na 172,50 Kč, zatímco větší na 158 Kč. Při stejné potřebě kupujete obsah dráž.
Ani tady není správný závěr „vždy berte velké balení“. Jestli polovinu vyhodíte, nižší jednotková cena vám nepomůže. U elektroniky zase nestačí podobný název: rozhodovat může přesné označení modelu, kapacita, příslušenství nebo stav zboží. Srovnání začne dávat smysl teprve tehdy, když porovnáváte to, co opravdu dostanete a využijete.
Do konečné částky patří i doprava. Nabídka za 650 korun se stokorunovým doručením může vyjít hůř než sedmisetkorunový nákup s bezplatným vyzvednutím, které máte cestou. Opačně může být cesta přes celé město dražší než deklarovaná úspora. Nejde jen o cenu položky, ale o podmínky celého nákupu.
Co udělat s podezřelou cenovkou
Dává smysl nejprve zaznamenat celé znění nabídky: výrobek, cenu, datum, prodejce a podmínky. Výřez, na kterém zůstane pouze červené procento, může vynechat právě informaci, která je pro posouzení rozhodující. Potom požádejte obchod o vysvětlení, z jaké částky slevu odvodil.
Máte-li podezření na porušení pravidel, lze podat podnět ČOI. Kontrolní podnět ale není totéž co vyřízení vašeho individuálního nároku nebo automatické vrácení peněz; pro spotřebitelské spory existuje také mimosoudní řešení za příslušných podmínek. [3]
V běžném nákupu však nemusíte každý sporný štítek právně rozsoudit. Často stačí přestat na chvíli počítat procenta a zjistit, zda jinde nedostanete stejnou věc levněji a za srozumitelnějších podmínek.
Úspora se nepočítá proti fantazii
Poslední otázka se týká toho, co by se stalo bez nabídky. Potřebovali jste výrobek a čekali na dobrou cenu? Pak může být sleva vítaná. Nekoupili byste ho vůbec, nebýt velkého procenta? V takovém případě jste možná neušetřili sedm set korun. Utratili jste tři sta.
To není výzva nakupovat bez radosti. Někdy si prostě uděláme radost něčím, co jsme nepotřebovali, a není nutné to soudit. Jen je fér přiznat si, zda šlo o potěšení, nebo o úsporu. Tyto dvě věci se mohou potkat, ale nejsou totožné.
Nejlepší nákup proto nezačíná větou „kolik procent mi dávají“. Začíná otázkou „co potřebuji, co za to dostanu a kolik skutečně zaplatím“. Peníze vám neušetří velikost procenta. Rozhoduje částka, která odejde z účtu.
Porovnáváte při nákupu konečnou cenu, nebo vás nejdřív zaujme velikost slevy?
Zdroje a poznámka ke zpracování
Podklady ověřeny 11. 10. 2026. Historická data a zveřejněné případy jsou datované v textu; podmínky služeb se mohou změnit.
